Zavírání Alp plné překvapení, 17.-20.11.2016

Letošní zavírání Alp bylo překvapivé: co všechno se dá v batohu vynést na winterraum, jak lyžuje oddílový instruktor, který se na jaře vrátil ze školení, i kam s Jarmilkou dokážeme vyjít.

Ve čtvrtek ráno vyrážíme (František, Kníže, Adéla, Jirka,  já, Jarmilka, Honza, Pokyša a Marcel) po noci strávené v autě směr chata Gleiwitzerhutte. Máme před sebou 1400 výškových metrů a u plotu těžké batohy. Už od začátku je sníh a kdo ví, jak bude dál.

 

František nasazuje „vražedné tempo“ a ihned nás ztrácí. Celou cestu prošlapává, ale na chatě je první s velkým předstihem, zatápí a čeká na nás.

My postupně stoupáme a stoupáme. Batohy nám těžkou ještě více. K chatě je to již jen 1 ¼ hodiny, ale v závěru je chata v nedohlednu.

Postupně docházíme do již trochu vytopeného winterraumu.

 

 

Někdo vytahuje z batohu nečekané věci a teprve co bylo uvnitř!!!! Jiný ihned odpadá. Okamžitě ale dochází na vaření medvěďáků neb zásoby byly ohromné. Výstup se musí oslavit a hlavně dnes již nikam nejdeme, takže máme zaslouženou pohodičku v chatce.

Večer je také čas všem předvést, co se skrývalo ve vynesené krabici od Ortovoxu. Školení z toho nebylo, ale pořádná oslava 40. narozenin se vším všudy – šampaňské teklo proudem a tiramisu nemělo chybu. Tento majstrštych asi dlouho nebude nikým překonán!!!! I my všichni jsme koukali s otevřenými pusami neschopni pochopit, jak to Adéla zvládla.

Šampaňská padla raz dva a František vytahuje další překvapení. Speciální pivo z letních Alp. Tam nemohl pít a tak ho schoval na zvláštní příležitost.

 

 

V pátek ráno se jako obvykle dělíme na bouráky a metodiky. Metodici razí k blízkému křížku a bouráci na celodenní výlet. Zde je z něj pár fotek:

 

 

Metodici traverzují a ve vhodném místě začínají nabírat výšku.

Část cesty je po pěkném hřebínku, kde jsme se s Jarmilkou pěkně vybály.

Ještě že je tu vrchol! Zde za odměnu nádherné výhledy, svačina a také Jarmilčino splněné přání – zapálit svíčku na vrcholu za Markétku. Proto byl kopec přejmenován na „Markétka Kogel“.

Cestou z vrcholu musíme překonat podobný hřebínek jako nahoru, jen s tím rozdílem, že je dolů, což mi připadalo ještě horší.

Ještě že je to jen pár metrů a pak sestup v hlubokém sněhu, včetně ohlédnutí za zdolaným vrcholem.

Na chatu se nám v krásném počasí zatím nechce a tak se chvíli kocháme a svačíme na trávě.

A máme nového člena – Jirku! Na krásném místě a po hodnotném vrcholu vstupuje do oddílu.

Postupně sestupujeme k chatě. Někdo po nohách, někdo po zadku.

Tam na nás čeká tiramisu a odpolední pohoda.

Adéla objevila v kůlně pidi železné lyže a musí je vyzkoušet. Přemluví i Františka. Po první jízdě se cítí silný v kramflících a vyzývá Adélu k závodu. Dvě kola, dva vítězové, tak ještě jedno rozhodující. Pak už toho má dost a lyže sundavá a půjčuje dál. Mě tedy stačila jedna jízda a tři pády. Těm lyžím prostě vzadu něco chybí. Ještě se dal přemluvit Jirka, ale ten nemá bohužel fotky.

Chvílemi to vypadalo jako oddíl postižených na lyžích. Posuďte sami:

 

 

Přichází bouráci, kteří venku i vaří. Uvnitř je zatím rozehrána partie mariáše. Jinak další pohodový večer.

 

 

 

 

V sobotu ráno je mlha a nevlídno, ale i tak vyrážíme na výlet. Bouráci na náš páteční „Markétka Kogel“ a pak ještě dál:

 

Metodici traverzem kam až to půjde a pak se uvidí. Traverzem jsme dali dvakrát tolik co v pátek, až do botanické zahrádečky, ale pak František velí, že je cesta nebezpečná. Otáčí zpět na chatu a my s ním, že ještě půjdeme po obědě za chatu. Bohužel padá mlha, že není na krok vidět, a tak se věnujeme kostkám.

 

Po příchodu bouráků medvěďák a k večeru i školení hledání v lavinách. Kamaráda jsme našli a tak hurá do tepla a sucha k večerní pohodě.

 

 

 

 

Nedělní ráno je vymetené a svítání neuvěřitelné, ale je čas sestupu a návratu domů.

 

 

 

Alpy jsou pro letošek řádně uzavřeny a my se těšíme na novou sezónu v dalším roce.

Jana (Vrbka)