Aiguille de Bionnassay 4052 m a Mont Blanc 4807 m, 30.8.-3.9.2007

Výlet na tento termín byl v podstatě naplánován již v průběhu jara, cíl jsme ale změnili na vysněný kopci Aiguille de Bionnassay s výškou 4052 m.

Jirkovi učaroval již před lety, když se pokoušel o Mont Blanc a mně při vyprávěních Franty, kterak s Hombrém dělali jeho přechod spolu s Mont Blancem. Dalším impulsem bylo shlédnutí fotek a poutavé vyprávění party kolem Pepina a Parťáka o loňském pokusu o výstup na Mont Blanc.

 Podle předpovědí mělo přijít koncem týdne počasí pro výstup vhodné. Protože jsme věřili, že jsme naaklimatizovaní z léta, plánovali jsme, že to půjde za prodloužený víkend. Nakonec odjíždíme ve čtvrtek 30.8. v sedm večer ze Stěžer, v šest ráno se již procházíme po Chamomix. Parkujeme skoro v centru, zadarmo. Je zataženo, okolní kopečky nejsou vidět. Na chvilku se nám ukáží během jízdy vláčkem do Les Houses. V chatě horských vůdců si potvrzujeme výhled na slušné počasí. Lanovkou Bellevue se necháme vyvést do 1700 m a odtud vycházíme po desáté již po svých. Jdeme úbočím, přecházíme ledovcovou říčku, dále do sedla, kolem chaty, která není označená v průvodci, ale má přes léto stálou obsluhu. Holčina byla ráda, že téměř po týdnu vidí lidi. Jak krásné počasí tam muselo být?! Stále poměrně čitelná cesta se mění v momentě, kdy přecházíme sněhová pole a pak na ledovci chvílemi trochu bloudíme, ale počínáme stoupat nad ledovec a doufáme, že kdesi nad námi je chata.

 Výstup je nekonečný, jsme stále v mracích, nevíme, kdy to skončí. Šutry jsou volné, vše je zasněžené. Ale kdyby člověk náhodou uklouznul, tak se akorát pomlátí, neboť sklon není naštěstí  tak hrozný. Přímo na hřebínku je bivak, ale bohužel zamčený. To nás celkem nemile překvapilo. Smutně prohlížíme okolí, pak se mraky na chvilku rozfoukají a ukáží nám chatu Durier 3 358 m. Sláva, není zamčená, je perfektně zařízená, navíc jsme tady sami. Nádhera. Však je taky 8 hodin večer, takže nejvyšší čas. Vaříme polévku, těstovinový guláš a čaj. Mraky trochu spadly tak fotíme západ slunce. To je celodenní odměna.

Ráno vstáváme v půl šestý, odchod až v sedm. Celkem rychle nabíráme výšku, jdeme bez jištění, a po cestě se kocháme. Následuje hřebínek a za ním již lezecká skalní pasáž. Jdeme s mezijištěním, Jirka jde první. Nad tímto asi 100metrovým výšvihem je krátký vrcholový hřeben. Tam začíná foukat od severu a již jsme na vrcholu Aiguille de Bionnassay 4052 m.

 Paráda, hřeben ostrý jako břitva, a ty výhledy. Fotíme se a prohlížíme hřebínek k Gouteru. Je vskutku dlouhý. Chvílemi jdeme po něm a chvílemi jižní stranou, sníh je nekompaktní, tak každý krok je malým dobrodružstvím. A že jich bylo. Na konci hřebene dávame svačinku. Ani se nám nechce dál. Ale musíme. Jdeme po pláni kolem Dôme du Gouter 4304 m, já jdu nahoru (nebo spíš po rovině) na vrchol. Jirka už nahoře byl, tak pokračuje na Valotku. Tam docházíme v půl čtvrté.

Je stále krásně, ale vítr fouká, a tak se domlouváme co dál. Původní plán přejít Blanc, pod ním zabivakovat a dojít druhý den na Midi, nakonec zavrhujeme. A děláme dobře, protože, jak jsme poznali na vrcholu, cesta dál nebyla prošlápnutá a ani nebylo jasné, kudy ji jít..

 Chvíli odpočíváme, pak jdeme na lehko na vrchol. V šest jsme nahoře, na nejvyšším bodu Alp, na Mont Blancu 4807 m. Trojice, která tu byla před námi, nás vyfotí a odchází. Jsme nahoře ÚPLNĚ sami. Výhledy jsou super, a ten klídek. To se dá slovy jen těžko popsat. Po cestě dolů potkáváme ještě asi tři dvojky, které jdou nahoru. Asi na západ slunce.

Spíme na Valotce, ale spánek nic moc. Odcházíme v sedm dolů po normálce. Proti nám jdou davy na vrchol. Potkáváme i tři Čechy, jdou jako poslední, ale jsou v pohodě. Od Gouteru dolů je to hnus. Už chápu, proč se tudy Bosákovi dolů nechtělo. Po cestě je stále vidět vrchol Bionnassay i s hřebínkem. Jirka tam vidí i dva lezce, já mu samozřejmě můžu jen věřit. Koukáme na severku a moc nechápem…

Do Les Houses přicházíme v půl druhý. Převýšení 3300m. Loučíme se s tou nádherou, koupačka v blízkém potůčku, ledovém až hrůza. Svačíme vepřovku. A již jen úmorná cesta domů. Doma jsem v půl třetí. Do práce půjdu nejen zrelaxovaný psychicky, ale i trochu vyspalý. Jen nohy, ty vzpomínaly ještě skoro týden. Já budu i déle.

Byla to nádhera, v koncentraci až nebezpečně krásné. Děkuji přírodě, že nám tento výlet umožnila a Bosákovi, že do toho šel. Dík.

Mějte se krásně, užívejte.

Sokol SKOL.