Letní Alpy -skupina metodici
Začátek července a konečně čas vyrazit na dlouho plánovanou výpravu pod Matterhorn. Bourací na něj chtějí vylézt a skupina metodiků si jede užít Zermatt a jeho okolí. A k tomu společně strávený čas cestou tam, v kempu a cestou zpět.
Okurková sezóna, příjemně náročný letní program a úmorné vedro, které mi lezlo na mozek a ovlivňovalo jakékoliv myšlení, hlavně pak tvůrčí činnost, zapříčinilo měsíční zpoždění článku o tom, jak jsme se měli v červnu. Nu, jdu pomalu, s rozvahou dědy Lebedy, uvést vše na správnou míru.
Květen byl květnatý, příjemně teplý, ačkoliv někdy až moc, slunečný, prostě vhodný pro poutě, zábavu a aktivity rozličné, na člověka blahodárně působící. Netoliko pro přírodu, ale červen to trošku spravil. Leč o tom až příště. Teď ty květnové radosti.
Pokyny byly jasné. No, i když… o tom ale později. Každopádně, jestli se něco měnilo, tak to byla předpověď počasí a krajina na daném místě.
Než ale začnu vyprávět o našem příjemném prodlouženém víkendu, uvedu článek písničkou.
Duben, začínající aprílem a končící svátkem Beltain, poněkud popohnal letošní vesnu. Nechal krásně vykvést, trošku i zmrznout, co se dalo, ale ve vyšších polohách Alp zastal všechny letošní zimní měsíce. A tak se drahně dařilo nahoře i dole, ač v termínovém kalendáři byla v tomto měsíci vlastně jen jedna akce.
Termín jasný, místo jasné, podmínky jasné, počasí jasné… Přesto, byl to porod těžký, viděl jsem ježky. Avšak devátý příběh z třetího dne Dekameronu prostě funguje. (Pro cizojazyčné čtenáře snadněji: William Shakespeare, All’s Well That Ends Well.)
