Termín jasný, místo jasné, podmínky jasné, počasí jasné… Přesto, byl to porod těžký, viděl jsem ježky. Avšak devátý příběh z třetího dne Dekameronu prostě funguje. (Pro cizojazyčné čtenáře snadněji: William Shakespeare, All’s Well That Ends Well.)
Nu, vyrazili jsme. O loňských Májových Alpách, viz článek z té doby, jsem věděl, že se sem s lyžemi vrátím a určitě si užiji, z pohledu amatéra, pěkné sjezdy i výstupy. Zájem mnoha se zvrtnul v menší chaos, kam vlastně jet. Vznikly dvě skupiny a já měl tu možnost v Rudné u Prahy přivítat v autě pohodového, hlavně pak zkušeného Libora. Nu, kde je vůle, tam je cesta. A do Alp je cesta vždy příjemná. Cíl: Parkplatz Achensee in Tirol, Mautstelle Hinterriss, 942 m.
Po přebalení, v pátek 3.4., vyrážíme na mírně stoupající 12 km túru do winterraumu u chaty Falkenhütte, 1848 m. Sněhu mraky, neb 14 dní sněžilo a bílo bylo, kam oko dohlédlo. Milý příslib pěkných časů a hodnotných zážitků v této oblasti. (9:30 – 14:00)
Já byl překvapen dvoumetrovou sněhovou hradbou, Libor vybavením, hlavně latrínou. Po všech stránkách paráda! Po vybalení, obstarání vody ze sněhu a lehké svačince, uleháme k zaslouženému odpolednímu spánku.
Sedmá hodina a pěkný podvečer rozhodly o tom, že si ještě užijeme okolí chaty a blízký vrchol Ladizköpfl, 1920 m. Výstup, vyhlédnout si cíl na další den a sjezd, než padne tma. Bylo to milý strečink po celodenní námaze.
Dnes vaří Libor a k překvapení obou servíruje cvrčky, což nakonec byl zajímavý gurmánský zážitek. K tomu popíjíme vynesené červené, občas proložené lahodným šňapsem. Winterraum jen pro nás, s aku kamny, varnou deskou a žárovkami kam se podíváš, tak to se nabízí otázka: „Kdo to má?“ Ještě dětská hra na šikovnost a o půlnoci do hajan.
V sobotu ráno je zataženo, přemrzlo, ale když jsme tady, tak jdeme do toho. V 9:30 sjíždíme k almu Ladiz-Alpe (1580 m) pod horu Mahnkopf (2094 m), ležící za tou večerní. Však nám bylo hned jasné, že na ní druhý den vyrazíme. Bohužel, krusta neumožňuje žádné umění, avšak zocelí nás to a čerpáme z toho celý den. V 10:30, když nandáváme pásy, začne poprchávat. Stoupáme maximálně bezpečně, déšť ustává, občas hodnotný traverz, lepšící se sněhové podmínky a počasí, a ve 12:30 jsme na vrcholu!!!
Užíváme si výhledy, vč. toho směr chata. Facinuje nás jižní horská stěna kam oko dohlédne a štíty, vhodné k prozkoumání zase někdy v budoucnu na straně opačné. Zápis do vrcholové knihy pod ten náš z loňska (byla komplet popsaná, tak jsme vybrali toto místo), panáček a hurá užívat sjezd.
První pasáž nás podmínkou mile překvapila, tak si ji dáváme hned 3x. Nečekané pohodové hoblování, kreslení obloučků. Ve 14:00 definitivně opouštíme vrcholovou pasáž a žlabem to dáváme 30 minut opět k almu.
Počasí se definitivně umoudřilo, sluníčko hřeje, pomalu se vracíme k ubytku.
Po „koupeli“ zasloužený odpočinek, dnes mé kuchařské umění, místo odpolední svačiny, dobrá káva, kam se podíváš a vítání hostů: milá dvojice na přechodu mezi okolními chatami. Strávili jsme s nimi velmi příjemné chvíle až do nedělního rána.
Nezmar Libor se opět projevuje, v sedm okoukne počasí venku a nařizuje další strečink, další výstup a sjezd Ladizköpflu. Jsem za to rád, skvěle strávený večer před odjezdem následující den.
V neděli vstáváme brzy, v 6:30, ale to i naši spolunocležníci. Libor by rád za Lenkou a mládežníky do střediska SkiWelt, užít si sjezdování, spolunocležníci mají namířeno na chatu Karwendelhaus. O cestě k autu se toho nikdy moc nepíše, sestup není tak zajímavý. Ten náš byl: místo zaslouženého 12 km sešupu se tak trošku trápíme na ledové krustě, občas se bořící. Já to beru s úsměvem, Libor již tolik ne, nedivím se mu, ale konec dobrý, všechno dobré – poslední kilometry si již užíváme. Ještě 200 m bruslení k autu a v 9:20 začínáme odkládat vybavení do auta.
Následuje příjemná cesta krajinou okolo Tyrolského moře, loučení s Liborem v mém velmi oblíbeném lyžařském středisku naproti pohoří Wilder Kaiser, meky Hermanna Buhla. Já si pak fotím Žebrák, nebo Točník (projev staří) a v 16:00 mě vítá beránek. No jo, je to v troubě.
František-FKDP
PS: díky, Libore! Byla radost být ve společnosti a pod dozorem bouráka! A ještě odkaz na loňské Májové Alpy, pokud by to chtěl někdo srovnávat, jak tehdy a teď – https://www.hostezery.cz/karwendelske-alpy-vylet-suftu-a-sivul-8-11-5-2025/.
Hezký článek, úžasné výkony a milá vzpomínka na loňské májové Alpy 👍🤩😍