Je po Vulkánu (9.4.), Setkání v Martínkovicích (6.-8.3.), Sportovním plesu (13.3.), Zimním radovánkovém víkendu (13.-15.3.), Lezení na Nivách (22.3.), Jerryho výstupu (28.3.) a dalších březnových radostech

Po práci s tolika příspěvky v jednom měsíci, ač s přispěním přispěvovatelky, se již těžko vymýšlí nějaký zajímavý úvod … Snad jen, že až s odstupem času si uvědomuji, jak bohatý byl oddílový život v prvním jarním měsíci, kdy se dalo sáhnout na led, sníh, skálu i cihlu. Pokochat se hezkými obrazy, videi, cestopisy a užít si organizovanou i spontánní zábavu. Jééé, tak mi to přeci jen vyšlo!

(Příspěvek Jany Vrbské – Vrbky) Na začátku března jsem dostala pozvánku od Jarmilky na jednu dosti netradiční akci – vernisáž obrazů jejího manžela. Protože se výstava koná v Městské knihovně a mám to tedy hodně blízko, tak jsem se vernisáže zúčastnila a byla to moc hezká akcička s hudbou a nádhernými obrazy pana Benýška.

Setkání v Martínkovicích, 6.-8.3. (Příspěvek Jany Vrbské – Vrbky) První víkend v březnu Cyr uspořádal setkání v Martínkovicích spojené s promítáním fotek z jeho výletu po Peru. Z Hradce vyjíždíme po třetí hodině odpoledne: František, Karel, Jarmilka a já. V Hronově mám dojem, že jsme špatně odbočili a trochu panikaříme, kam že to ten Fanda jede. Manévr byl plánovaný a pro nás skončil překvapením v podobě návštěvy Luďkovy nové nemovitosti v Chlívcích.

Před šestou nás již vítá Cyr v Martínkovicích panáčky. Něco k snědku, chvíle povídání a je tu první promítání v podobě vzpomínkového videa na divadelní představení Pepy Tejkla o cestě na Matterhorn (1993). 

Po osmé přichází Zdenda a ujímá se promítání fotek z Peru. Je to hezký cestopis. Pro Františka vzpomínkový a pro nás zbylé nový.

Po skončení nás čekají Cyrova obzvláště vypečená kuřecí křidélka. A pak ještě dlouho sedíme a povídáme.

V neděli se nám nechce moc vstávat a tak si poležíme. Po snídani a rozloučení vyrážíme na výlet na Ostaš. František si zkusil lezení všemi možnými způsoby a my ostatní si užíváme procházku a krásné počasí. Ještě oběd a pak hurá domů.

Nová nástěnka na hřišti, 8.3. Jako každý rok, tedy již mnoho let, se nástěnkářce Vrbce opět podařilo, před prvním jarním domácím zápasem Stěžer, vytvořit novou vizáž v mnoha lidmi místními i přespolními prohlížené nástěnce. Někteří si ji i fotí a následně příspěvky konzultují na nejvyšších místech! 🙂 Patří ji tedy poděkování a JEN TAK DÁL!!! 😉

Sportovní ples TJ Sokol Stěžery, 13.3. (Příspěvek Jany Vrbské – Vrbky) Tombola byla bohatá, hudba hrála výborně a všichni se dobře bavili. Ty sedící jsem zvládla vyfotit a těm ve víru tance se omlouvám, protože fotky jsou dosti v pohybu, jako sami plesající.

Zimní radovánkový víkend v Obřím dole, 13.-15.3. S ohledem na končící nevalnou zimu a nejasné sněhové podmínky nejen pro prťata, ale hlavně skialpinisty, jsem nějakou větší návštěvnost nečekal, ale pro mě je hlavní, že tam budu já. A sám jsem nakonec nebyl: ze Škrovádu dorazila skvělá parta holek s dětmi, které si ze mě udělaly dědu, já si v devět zašel do Pece pro Šímu, přičemž jsme loupli plzničku v Hořci, a v jedenáct překvapil Libor, jenž to vzal s čelovkou po hřebenech. Byl to veselý večer přes půlnoc a nejen já jsem se těšil na Sněžku.

Ráno v 8:30, za pěkného počasí, vyrážíme já, Šíma a Hanka, s nesmeky v kapse a hůlkami v rukou, na první letošní Sněžku. Tempo skvělé, výhledy nádherné, příjemné povídání, v sedle a až na vrchol klasický vichr z hor, abychom v 10:15 stanuli u kaple svatého Vavřince, vysvěcené 10. srpna 1681. Dáváme kávičku a hlt z placky, loučíme se s Hankou, jenž si pošlape dál, a se Šímou prcháme zpět, neb jsem zanedbal přípravu a zjistil, že mi za hoďku a půl jede bus do Trutnova. Nu, byl to mazec v tom terénu, ale za 50 minut jsme u chat, sbalit a autobus opravdu stíhám(e).

Libor si žije svůj den a večer: před cukrárnou nasedá k Bosákovi a spol. a pádí si to na lézo do Polska.

Ovšem tím zábava nekončí: parta se vrací do Pece na koncert, který si báječně užijí. Řádí tam i Trutnovačky a přespává se v Obřáku.

Jistě parádní večer, noc i ráno, prostě hodnotné zakončení oddílového zimního pobytu v Obřáku.

Trutnov – lezecká stěna Nivy – lezení pro oddíl, 22.3., již neuvěřitelné SEDMÉ setkání, se povedlo. Pohoda venku před i po, uvnitř veselo a hodnotné výkony. Dětí i dospělých. Těším se na podzimní pokračování.

Jerryho výstup na Černou horu aneb kouzlo svítání, 28.3., začal páteční rekognoskací terénu, abychom v sobotu minimálně sundávali lyže. Bavilo mě to, počasí přálo, díky Blahoslavovi jsem si užil i kotvu. A požil zasloužené pivečko z Malé Úpy.

Večerní program měl začít v 18:00 a tak se i stalo. Bylo to báječné setkání. K Machačovi dorazilo 13 účastníků posezení, ženy se postaraly o veselou, nekončící zábavu, chlapci zdatně sekundovali. Do půlnoci v pohostinství, do dvou na chatě Sněženka.

Po noci krátké a po …, nezbylo než se probrat, najít střízlivého řidiče a vyrazit na první ranní start v sedm hodin. Snídaně cestou, vyprošťovák na parkovišti, foto u lanovky. Optimismus v dobrý výkon nám vlil do žil Jagyč, jenž si dal výstup ještě před námi. Šlo se kupodivu pěkně, Jirka s Lukášem pěšo, já se Zdeničkou na ski. V neuvěřitelném čase 1:10, tedy s ohledem na tu pohodu během výstupu, jsme dosáhli kóty v podobě starého sloupu č. 8. Tentokráte vrcholové pivko, nasadit prkna všeho druhu a hurá za druhou skupinou.

Podruhé nás šlo 12, což mě mile překvapilo. Další pohodový, veselý, povídavý, vzpomínkový výstup, za pěkného počasí. Nahoře překvapení v podobě Nadi a Fandy na elektrokolech, což zasluhuje palec nahoru. Po Goganovi další cyklo nadšenci, bez ohledu na led a sníh na cestě. V bufetu bylo fajn, rozlučka na parkovišti proběhla v 13:00 a poslední pohled na trošku bílou Černou horu byl z mého oblíbeného místa u Hrádečku.

Vulkán, 9.4., začal prohlídnou nově (7.4.) otevřené restaurace. Moc se tam nezměnilo, ale obsluha byl příjemná, nabízela dokonce ještě menu (149 Kč), tak jsme si domluvili jídlo s sebou. Po přivítání s Tomem a prvních douškách lahodného muškátu jsme si pro jídlo došli: velké porce a v rámci meníčka i polévka zdarma. Mňamka! Pak se k nám přidala Kakamila, kterou jsme tam jednou viděli. Byla veselá, vtipná, prostě zapadla. A po nějaké době se zjistilo, že je to kolegyně Luďka. V 19:50 přichází lezci, podpoří veselost, aby Stěžeráci ve 20:45 prchli do „rodné“ vesnice. Někdo domů, někdo ještě tradičně za Gabíčkem. Bylo to další veselé setkání, v příjemném prostředí, s fajn lidmi.

Pokračují pravidelné vocapové příspěvky.

Mára a jeho úspěchy ve skialpinismu. Dovolil jsme si z různých zdrojů najít alespoň něco málo z jeho bohaté závodní sezóny. Nu, jen tak dál, milý sportovníku.

Zimní hory a pohoda, kde se dalo. Přispěli: Vrbka, Jagyč, Karel, Zelí, Bosák, Čejpik, Kačka, Vilda, Rosťa, Renča a já.

Skialpy, kde se dalo. Přispěli: Zelí, Kačka, Marťa, Sojka, Libor, Zdenička a já.

Ledy v Rakousku. Přispěl Peky.

Lezení uvnitř, kde se dalo. Přispěli: Kačka, Rosťa, Domča, Andrea a já.

Lezení venku, kde se dalo. Přispěli: Bosák, Jagyč a já.

Ferraty, kde se dalo. Přispěla Domča.

Jiné, kde se dalo. Přispěli: Domča, Markéta, Blanka, Vrbka, Jarmila, Kačka, Renča, Zuzka, Zdeňka a já.

Tím je tento report u konce. Snad potěší nejen pravidelného čtenáře/čtenářku.

František-FKDP

PS: kdo poctivě vše prohlédne, přečte a dojde až sem, může si dát doma panáka dle chuti.