Červencové alpy 2013

I v letošním červenci došlo na výlet do snů, do srdce alpských velikánů, skalních stěn a sněhových hřebenů….tentokrát do oblasti Mont Blancu.

V pátek v noci vyrážíme v sestavě Jagyč (Jirka Lukeš), Bosák (Jirka Pražák) a Kuba (Jakub Cejpek) do mekky všech horolezců, do Šamonic (Chamonix). Noční jízda byla jako vždy dlooooouhá…. Dopoledne si potvrzujeme v domě horských vůdců předpověď = má být pěkně minimálně do úterý. Balíme na tři dny a vyrážíme k vláčku na Montevers . V parném časném odpoledni sestupujeme po žebřících na ledovec Mer de Glace. Litujeme, že nemáme lezky, protože v okolních plotnách vedou krásné několikadélkové cesty, škoda. Cesta po pohodovém ledovci končí  výstupem do údolí Telefre po krásně exponovaných žebřících. Je krásné počasí, vedro, tak ani nestavíme stany a po véče uleháme pod širák kousek od chaty pod pokličkou (Couvercle). Spánek však netrvá dlouho. Budíček ve dvě v noci, odchod ve tři. Sestup na ledovec po lanech nás prověří hned z počátku, dál po ledovci  trochu tápeme. Nejsme sami, ale ostatní jdou buď na Verte nebo na Curty (Les Coortes). Na Dráty (Les Droites 4000Hm) jdeme dnes sami. Zdálky výrazný nástupový žlab je odspodu nejdříve neidentifikovatelný, poté malý, ale pod vlastním nástupem pěkně vyroste. Bosák si dává převislou odtrhovku se dvěma cepíny, my s Kubou radši nastoupáme po okraji skal. Dál stoupáme žlábkem, sněhovou stěnkou, mixovým terénem na prudký sněhový hřebínek, který vede k vrcholu. A jsme tam…. Paráda, dolů je vidět severka (že by…někdy…možnáá..), argentiérské údolí lemované nádhernými kopečky, hřebínek na Verte…na druhou stranu je vidět Mont Blanc, s naším cílem Peuterejským hřebenem. Pohled pro bohy. Po tatrance se pouštíme dolů. Slunce začíná pálit, tak chvátáme, ať to moc neměkne.  Rozbitý mixový terén slaňujeme až na sněhový žlab vedoucí od sedla Col Droites dolů. Obrovským žlabem v ještě větším vedru setupujeme. Je to dlouhý, ale nakonec přeci jen docházíme na ledovec. Po ledovci se již ploužíme ve sněhové břečce, v ukrutném pařáku zpět k pokličce. V jednu odpoledne vyčerpání uleháme do stínu a dospáváme. Odpoledne nakonec dáváme ještě sestup na Montevers. Stíháme to akorát před deštěm.

Ráno sjíždíme prvním vláčkem do Cham. Cíl splněn. Nohy OK, hlava nebolí, jen Bosák má trošku alergii, ale to se poddá. Aklimatizace se zdařila.

V domě horských vůdců však zjišťujeme, že perioda krásného horkého počasí pomalu končí. Plánovaný vrcholový den budou odpolední bouřky, tak se plán na Peuterejský hřeben odkládá. Dáváme tedy polední rest a odpoledne nás již vyváží lanovka na Midi za 50EUR. Za odpoledního pařáku stavíme stany a chystáme se na brzkoranní výstup.

Ráno opět budík na jednu, odchod ve dvě. Nahoru jdou davy, tak se zapojíme do vláčku. Postupně vagónky předbíháme. Cesta je jasná, vyšlapaná, noc krásná, teplá…. Trošku si zalezeme do sedla Maudit, zbytek je dupárna. Vrchol je úžasný, vycházející slunce si hraje se stínem vrcholu, Wallis na obzoru se probouzí, Jorrasy nám nastavují západní hřeben, který jsme přešli ve stejné sestavě před třemi lety, Dráty ukazují  jižní hřeben na kterém jsme byli před dvěma dny a Bionassay, a…..Prostě vrchol….. Jdeme se ještě podívat na Courmayer (Monete Biaco di Courmayzeur) , je to kousek. Sestup probíhá celkem rychle. Přecházíme Mont Maudit. Při sestupu ze sedla Maudit vedle nás spouští gajdík dva klienty jak sáně, jeden přejede přes trhlinu, druhý mě málem strhne a končí na hraně trhliny. Rychle odsud. Opět se utvrzuji o tom, že normálka na některé kopce je nebezpečnější, než těžké výstupy, kdekoli jinde. Na vrcholu Taculu (Mont Blanc du Tacul) potkáváme bratry Slováky, jejich ACTION se stává naším mottem. U stanů jsme opět kolem jedné. Zaleháme do rozpálených stanů. Odpoledne ještě jdeme pod lezbu stěnu na Midi. Kluci se nastřelují do cesty podle okopírovaného topíčka. Já nejdu, protože ve třech bychom to nedali. Prý nádherné lezení, 4 délky spár. Ihned po večeři začíná pršet a v noci chumelí. Předpověď nelhala.

Ráno jdeme pod jižní (pravou) stěnu Midi a pouštíme se do Rebuffatovy cesty. Nádherná polezenice soustavou spáre a hranek. Vedle nás nastupují sympatičtí Brňáci – kabrňáci. Dík za vodu a inspiraci. Po slanění následuje rychlé sbalení stanů, naložení krys na záda, výstup na lanovku za začínajícího deště a odjezd do údolí za hustého deště předposlední lanovkou. Info o počasí ukazuje jasně, že zde nám již pšenka nepokvete. Ještě se tady vyspíme a ráno razíme směr dom.

Kuba stahuje průvodce na Polínko, tak tam. Odpolední polezenice je prostě skvělá. Krásně zajištěné cesty, stín…, prostě luxus. Ráno přejíždíme ještě na Ovčí vrch. Opět nádherná polezenice v lomu. Bylo sice trošku vedro, ale dalo se. Pak již je koupačka v rybníce, pozdní oběd, Kačerov, Hradec a Trutnov….

Vše krásné jednou končí, aby mohlo něco jiného někdy později začít. Už se těším.

Sumář:

2500 Km v autě

5 vrcholů +4000

2 vícedélky na Midi

15 cest v lomech západních čech.

+1000 nezapomenutelných zážitků

Díky chlapci. Díky přírodo.

Yagič

P.S. Fota z akce jsou k vidění u Kuby na jeho skvělém webíku: http://www.cejpek.com/2013/07/chamonix-vol-1-les-droites/#more-1787