Je po Vulkánu (9.5.), Školení v Obřáku (17.-19.5.), Sedmihorkách (24.-26.5.) a …

Opět mě napadá začít počasím, ale to bych začínal již poněkolikáté stejně a i tak každý ví, jaké v květnu bylo, je a zřejmě ještě pár dní bude. L Prostě: když nám to červenec nezkazí, bude to letos pěkná zima … J Vkládám tedy alespoň optimistickou fotku ze včerejšího, chviličku slunného dne – kopretiny pro hradní paní.

 

 

Dost otálení. Psát je o čem, tak to nebudeme zdržovat:

 

 

a máme tu oslavu Barborky, 3.5., o jejímž narození jsem psal již v článku o dubnovém Vulkánu. Dle mého soudu se velmi, velmi vydařila!!! Bohužel, fotky, které mám, nejsou moc publikovatelné a tak vkládám pouze tu první, kterou jsem po příchodu nechal pořídit. I Rajče mlčí … J

 

 

 

 

 

 

Vulkán, 9.5., začal vydřenou výhrou v hokeji nad Dánskem a současně překvapením v podobě přítomnosti Jardy Melgra na baru u TV – přijel zaplatit poplatky. Ztracený syn se vrátil a seznam členů se o jednoho rozšířil. J Pokračování večera je pak popsáno takto:

 

     

  • na Bengově notebooku si prohlížíme video z již zmiňované oslavy. Současně a albumem plným krásných fotek.
  •  

     

  • lezeme! Alespoň ústně – Panteon, Sušky, Pasecké skály … A plánujeme i lezení v zářijových Tatrách.
  •  

     

  • opět se dostáváme k oddílovým tričkům a diskuse je velmi plodná – racionální nápady a návrhy, z kterých vznikají tři návrhy a také hledání kontaktů na prodejce a kvalitní potisk. O tom, jak to pokračuje, vás budu průběžně informovat. O velikostech je tu napsáno zatím toliko, že Parťák je má rád do ruky a Jerry když dvě nestačí … J
  •  

     

  • vchází další překvapení večera – Luděk s Luckou, která je tu poprvé. Připojují se k debatě a závěr je takový, že Bengo připraví návrhy loga a Luděk s Janou najdou ty kontakty. Mají s tím dobré zkušenosti.
  •  

     

  • vchází i druhá Jana, s psíkem Babu a hned je veselo, neboť je tu i Slivio a štěkání obou nebere konce.
  •  

     

  • závěrem ještě Parťák rozdává vejce a pořizujeme společnou fotku.

 

 

 

     

 

 

V hojném počtu odcházíme okolo 22,00 hod. do stále více oblíbeného Baru no.1 (http://www.barno1.cz/Default.aspx), kde nás již očekávají. Zde již plyne volná zábava, zakončená hodnotnou diskusí o porodech a přípitkem na Barborku. J

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Školení v Obřáku, 17.-19.5., mělo prvenství v počtu přesunuvších se do místa konání na kole a nejmladší účastnicí, Kristýnkou od Honzy a Korálka. J

 

 

Na kole nás tam jelo celkem osm (ve dvou skupinách, 3x samostatně a po různých trasách), na koloběžce jeden: Martin, já a Šíma, Gogan a Jagyč, Adéla, Honza, Kancléř a král Koloběžec I. – Bosák. J Počasí bylo převážně velmi příjemné, závěřečné kilometry ale lehce propršely. Téměř současně jsme se setkali u chat a po několika pikosekundách dojelo i auto se soudky lahodného moku. Vítáme se s ostatními, Janou, Machyčem, Markétou, Klárou, Editou, Cyrem, Petrem, Knížetem, Petrem, Monikou, Bengem a spoustou dětí – 14! Včetně Kindra … J

 

 

Vybalujeme, narážíme, zapalujeme oheň. Jíme, popíjíme, opékáme. Nádherné výhledy …

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve 21,00 hod. začíná zábava. Pohodový večer s kytarou, povídáním, pojídáním dobrot všeho druhu, je skvěle popsán v deníku, přičemž poslední zápis je z 3,15 hod. Což ovšem neznamenalo konec posezení … J

 

 

Sobotní ráno bylo deštivé, přesto se mnozí vydali na výlet. S Petrem, Šímou a Burkem sledujeme odchod ostatních na Sněžku, pod Sněžku, do Pece, do Modrého dolu …

 

 

 

 

 

 

Počasí se měnilo každou chvíli, bohužel na Sněžce prý vydrželo nevlídné. Přikládám pár fotek, jenž by mohly dokreslit, jak se výletníci měli.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V 19,00 hod. jsme všichni pohromadě a opět se jde opékat. Již se zmiňovanou rekordmankou Kristýnkou (3,5 měsíce), Korálkem, Honzou, Zdeňkou, Věruchou, Jirkou, Liborem, Kačkou a Anežkou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

S výhledem na Sněžku podvečer utekl jako voda a noc opět trávíme povídáním a zpěvem. A opět do ranních hodin … J

 

 

Neděle nás vítá nádhernou modrou oblohou, proto kdo nemusí brzy odjet, vydává se opět směr Sněžka, cyklisti pak směr své domovy.

 

 

 

 

 

 

Tím končí povídání o dalším společně stráveném víkendu v Krkonoších. Ten příští nás čeká v říjnu, spojený s brigádou.

 

 

 

 

 

 

 

Sedmihorky, 24.-26.5., k nám i přes předpovídané nevlídné počasí byly shovívavé. A jak tam bylo? Hezky, leč poněkud chladně. A to je termín o dva týdny déle, než před třemi lety, kdy jsme se koupali … V chatičkách, i kvůli nejmladší účastnici těchto setkání, Barborce (necelý měsíc!!!), si tedy někteří přitopili a o zážitky nebyla nouze. J

 

 

V pátek: příjezd i na kole (občas cestou necestou), ubytovávání se, vítání se, opékání buřtů a poté ”jen” posezení u ohně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V sobotu: výlety do okolí, přičemž ten nejdelší vedl po dlouhé debatě u snídaně a nad průvodcem okolo skály z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny, na Hrubou Skálu a dále přes zatáčku, kde pošťák Fanda z téhož filmu vjel na babetě do rybníka, na Trosky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z Trosek vyrážíme na vlak, což všichni s nadšením vítají. Tato železniční vložka nám, kromě ušetřených kilometrů chůze po stejné cestě zpět, také pomohla dostat se do kempu těsně před vydatným deštěm.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Naštěstí se časem změnil na mrholení, nebo přestalo na chvíli úplně, a mohli jsme opět opékat uzeniny, což přivítaly především děti, vybavené vhodnými doplňky, kdy dospělí se s jinými doplňky přesunují hned za nimi … J

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nu a teplo ohně přivítal i Martin, jenž v tom největším dešti stoupal na Kozákov. J Jeho příjezd, a příjezd Jerryho, přišel vhod už kvůli dalšímu večernímu posezení, tentokráte pod přístřeškem u hospůdky a hlavně u kytar. Při sledování na mobilu současně hraného zápasu finále Ligy mistrů jsem nemohl nevzpomenout na 22. červen 2006, kdy jsem na stejném místě sledoval zápas z ME mezi námi a Itálií … J Večer to byl příjemný a i přes časté napomínání ostrahy vydrželi někteří hrát a zpívat ještě dlouho po půlnoci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Neděle už byla deštivá v podstatě bez přestání, jen někdy s menší, jindy s větší intenzitou. Někteří odjeli hned po snídani, někdo si ještě zahrál minigolf. K účastníkům na fotce je potřeba si ještě domyslet Jerryho s Markétkou. Pak ještě oběd a odjezd. Prostě další milé zastavení v srdci Českého ráje.

 

 

 

 

 

 

Tak a to je z květnových, větších akcí vše. Čeká nás červen a většina z nás doufá v slunné počasí, suché skály, silnice a lesní cesty, teplou vodu v rybníkách a teplý písek na plážích a hřištích určených na plážák. Nu, snad se alepsoň něco málo z toho splní. Už by to chtělo! J Což váženému čtenáři, či čtenářce, upřímně přeji.

 

 

 

František alias Prezident-FKDP

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *