Je po Vulkánu (9.6.) a Martínkovicích (3.-5.6.)

Jak se občas říká, ač se tomu málokdy věří, vše je jinak, než to vypadá. V　tomto případě se to však určitě týká Vulkánu! Ale nepředbíhejme … J

Martínkovice, 3.-5.6., byly o týden posunuty, což asi většina zaregistrovala, ale bohužel již na to někteří nemohli zareagovat tak, jak by si přáli. Je to pochopitelné, nejsme gaučový oddíl, takže o aktivní víkendy u nás není nouze a tak se plánují daleko dopředu. Přeci jen se však podařilo někomu k　radosti Cyra dorazit, ale i tak to bylo nejkomornější setkání pod Broumovskými stěnami. Ne však nezajímavé! J

Já se tam dostal díky Hombrému, který zatoužil po mé přítomnosti a oba pak po Cyrově pohostinnosti a přijel si pro mě do Stěžer! J Cestou z “hradu” jsme to vzali přes HK, kde se k　nám ještě přidal Kníže. Na turistické základně nás očekával trávu sekající hostitel a uzenými žebry ládující se Petr Smola a Karel Pupík alias Pup. Pro mnohé asi neznámá osoba, která však od roku 1993 také patřila ke skupině účastníků na výpravách Josefa Tejkla.

Večer se tedy nesl v　duchu příjemného vzpomínání a seznamování se, kočkování se pánů Cyra a Pupa, hlavně pak nádherného promítání o Zambii, kterého se ujal právě zmiňovaný Pup, obchodník s　uměním z　exotických krajin. Nešlo sice o žádné hory, přesto to byl velmi poutavý pohled na tuto zemi z　úhlu úplně jiného, než jsme zvyklí. A za sebe mohu říct, že ani v　televizi jsem tak zajímavý cestopis dlouho neviděl.

Pup mi dovolil přiložit pár jeho fotek, vypovídající o umění, životě, přírodních krásách a historii této země.

Druhý den jsem musel odjet a nezúčastnil se tak pěkně naplánovaného výletu s　ukončením na ochutnávce vín v　Broumovském klášteře, ani dalšího večerního promítání v　podání Pupa, tentokráte o Indii. Věřím však, že sobota i neděle se dál nesly ve stejném duchu a na víkend v　Martínkovicích se bude opět dobře vzpomínat. Od Cyra mám pak ujištění, že se zářijovým termínem určitě hýbat nebude!!! J Je se tedy věru nač těšit!

Vulkán alias Rossini, 9.6., se po dlouhé době opět přesunul, tentokráte nedobrovolně, za což může podivný zmatek v　rezervaci. Mnohé jsem již napsal v　emailu a na Diskusi, přesto bych ještě jednou rád poděkoval jedné milé osobě, Evě, která mě včas a nezištně o všem informovala a ještě mi pomohla se zajištěním náhradních prostor. Ty se podařily zajistit v　Rossini baru, což bylo to nejlepší řešení, jaké nás mohlo potkat! J

Od šesti se tedy scházíme na známém místě, kam nás naučil chodit Parťák na šáňo. Přes tu dlouhou tradici se našli i tací, kteří zde nikdy nebyli. J Nebudu to již déle zdržovat a tradičně otevírám stránky červeného deníku:

 

• i díky obsluze Vulkánu, která do našeho nového působiště posílala neinformované členy i nečleny, se nás sešlo úctyhodných 17!

 

 

• mezi nečekanými hosty byli Cyr a Petr! Spaní měli zajištěné u mě, takže ochutnali vše, co běžně my. Ale k　tomu se ještě dostanu.

 

 

• Cyr z　počátku řeší, s　kým se odkud zná a malinko v　tom tápe … J

 

 

• opět se řešila rezervace a přesun. Nekuřácký salónek a výborná žebra byly rovnocennou náhradou. Proto byla Eva opět chválena.

 

 

• postupně se scházíme, vesele se debatuje a debužíruje. Říkám si, více takových nečekaných setkání na nečekaném, přesto tak oblíbeném místě …

 

 

• a při této příležitosti se dochází k　prvnímu letošnímu rozšíření našich řad, když se do oddílu přihlásil Martin Velík, známý to plážista. J

 

 

• nu, mění se příjmení, přibývají členi, chce to nový seznam. Brzy jej tedy dostanete. Má-li někdo k　nahlášení nějakou změnu, prosím, oznamte mi ji.

Ve 22,15 hod. odchází někteří na Jerryho přání z “Vulkánu” do Rossini. Tak, jak to bývalo běžné. Znamenalo to, že se zaplatilo, došlo se na Baťkovo náměstí a šlo se zpět do Rossini. Taková recese, která nezúčastněné pobavila a zúčastnění se alespoň vyvětrali.

Ve 22,26 hod. pak díky zmatkům s　Vulkánem dochází k　rekordní návštěvě v　Rosssini: je nás jedenáct. Dokonce samí muži. J Martin dává do placu zápisné – prvního bruta. Pak následuje druhý a pak … Já, Cyr a Petr odcházíme na poslední autobus do Stěžer vyprovázeni Jagyčem a zbytek sice zůstává, ale po chvilce také odchází. Za křižovatkou pak ještě jedno ohlédnutí, vzpomínka na Olympic, avšak úplně jiná než kdysi, a tradá do postelí.

Bylo to, dle mého, další příjemné setkání. Ač se toho mnoho nenaplánovalo, přesto bylo o čem si povídat. Jako vždy. A o tom to je! Jéé, na jedno bych málem zapomněl: mám připomenout, že nejbližší setkání v　Příhrazech bude spojeno s　oslavou Tomovy přelezené cesty Neuropatolog, viz jeho příspěvek na Diskusi 17.4. a 25.5.

S　kým se neuvidím, přeji mu hezký zbytek krásného jara a ještě hezčí začátek léta! Nezapomeňte: v　červenci a srpnu Vulkán bude! A na konci srpna? No přeci, mimo jiné, Branžež!!! J

František alias Prezident-FKDP