Kamenné moře aneb Pět z auta a pes, 16.-18.11.07

Proti původně plnému Šemíkovi nás nakonec jelo pět. Já, Jerry, Kuba, Jarmila a Faust. A zmiňovaný pes? I na něj přijde řada. Takže jsme vyrazili směr Saalfelden, část Pabing pod Steinerne Meer, kde jsem měli v plánu udělat takový pohodový okruh. Z parkoviště vycházíme v půl deváté, všude plno sněhu, který v této době a v takovémto množství pamatují místní tak před 40 lety. Stoupáme krásnou přírodou k chatě Peter Wiechenthaler Hutte, 1752 m. U chaty zjišťujeme, že dál, směr Ingolstadter-Haus, to nejde pro lavinové nebezpečí v sedle.

Navrhujeme zůstat, zajistit si pěkné ubytování a další den udělat výlet kam nás sněhové podmínky a skály pustí. Návrhů, jak se dobře ubytovat, padlo v nepohodlném dřevníku několik, ale vše vyřešila porce medvěďáka a měli jsme za chvíli krásnou cimru ve winterraumu se stolem, palandami, peřinami, stolem a kamny. A jak se tak ubytováváme, kde se vzal, tu se vzal, Bohouš. Velké štěně zlatého retrívra, nebo tak nějak. Jméno Bohouš jsme mu dali poté, co jsme ho krmili kaší a namíchali mu do ní chleba. Byl to úžasně hravý pes. Nejradši byl po uši ve sněhu. Všude nás doprovázel a kupodivu velmi dobře znal kudy vedou cesty, takže nás dovedl druhý den ke klettersteigu na Persailhorn, 2347 m. Kvůli sněhu a bez vybavení jsme výstup postupně vzdávali, nejodvážnější Kuba se bohužel na vrchol také nedostal. Udělali jsme nádherné fotky údolí, vzdáleného Grossglockneru i Grossvenedigru a vrátili se zpět k chatě. Tam jsme si ještě společně užívali nádherných výhledů na všechny strany, hlavně pak na hřeben, za nímž leželo Kamenné moře a kam nás příroda tentokráte nepustila.

Večer jsme opět vychutnávali medvěďáčka, karty a sjíždění žlabu na sněžnicích, což vymyslil Kuba a následoval ho jen Faust. I tuto zábavu si náležitě užili a my ostatní jsme je od chaty s hrnkem teplého moku pozorovali, jak dvě čelovky bludičky jsou chvíli nahoře a chvíli dole. Nejvíceji se pak vyřádil Bohouš. Noční pohled do údolí a okolní vrcholy s osvětlenými konečnými stanicemi lanovek byl též krásný. I na rozzářený Saalfelden i vzdálené Zell am See.

A tak jsme přečkali v teple spacáků a peřin a s Bohoušem u dveří, ležícím na složené lavici pokryté kobercem, poslední letošní noc v Alpách. Při sestupu dolů na sněžnicích jsme využívali netknuté stráně, až jsem si připadal jak na skialpech ve volném prostoru. A Bohouš? Ten lítal sem a tam. Vyfotit ho bylo umění. U parkoviště nám řekli, že nikomu nepatří. Vždycky se k někomu přidá a tak to dělá co ho tam znají.

Dalo by se napsat více i méně, ale takhle to asi stačí. A komu ne, ten se může podívat na Kubovic fotky, jenž vložil na tuto adresu: http://web.elsatnet.cz/~jcejpek/2007/11-steinernes-meer/.

Byl to vážně fajn výlet!

Prezident-FKDP