Letní Alpy, červenec 2011

Krátký popis letošního letního rádoby ťapání po kopcích, ve složení Jagyč, Bosák, Láca a Aleš Farský.

Plán byl jasný, hřeben Schreckhorn-Lauteraarhorn v Bernských Alpách. Jelikož předpověď hlásí na neděli ve Švajcu hnus, směřujeme na víkend rakouské vápno v Toteskách, kde má být ještě hezky. V autě volíme Kampermauer, kde se ráno, přímo pod stěnou, též probouzíme.

Balíme věci a šup do stěny. Na rozlezení s Bosákem volíme Hermelíne V+/175m, kluci lezou vedlejší Wasserfallkante V+/190 m. Docela nám to odsejpá, slaňujeme a chvíli po poledni stojíme před místní klasikou Superdiagonale V+/VI- 310 m. Je to nádherné lezení v podstatě od začátku do konce. Jen vody jsme mohli mít sebou víc…Pohled ze stěny na auto plné laskomin a potok plný plechovek, které jsou tak blízko (ani ne půl kilometru) a přitom tak daleko…Smůla. Na vrchol feratou nedolézáme, ale rovnou začínáme slaňovat podél ní dolů. Je tam natažena statika (ta kupodivu nejde do mého jistítka), pěkně do převisu, přes půlloďák, takže je o zábavu postaráno. Ferata vypadá hooodně těžce, možná výzva pro nějaký borce..Večer pojíme, popijeme a uleháme pod širák. Únava z cesty a lezení byla znát.

Ráno se probouzíme do nádherného dne. Po snídani přejíždíme do Pürgg. Sice nemáme průvodce, ale Bosák tady lezl loni s Kubou, tak zhruba víme. Po troše bloudění se navazujeme pod skalou. Bosák si sice není jist, ale lezeme. Cesta zajímavá, ve třetí délce dává Bosák variantu za 7+ za A1, já na druhým i s tím A1 mám problém. Dál následuje místy krásné lezené, místi zahradničina, též se střídají momenty, kdy si je Bosák jistý, že jsme na správné cestě a momenty opačné. V deváté délce už víme, že lezeme něco jiného ( Gindlkante, 6+/350m, http://www.oeav-events.at/service/topos/klettern/topo_gindlkante.htm ), než kluci loni, ale už je to jedno. Po šesti hodinách lezení dolézáme na vrchol. Celou dobu zíráme se zalíbením na Grimmig 2351m, je to pan kopec. Následuje rychlý sestup, bašta u auta a průjezd frontou do Švajcu.

Dospáváme v autě pod kulisou nádherných vrcholů na Grindelvandem. Ráno zjišťujeme předpověď a stojí to za….. Nakonec před polednem vycházíme na Schreckhornhutte. Počasí je všelijaké, vrcholy nejsou vidět, mraky tak ve dvou tisících. Údolí dlouhé a divoké. Na chatě jsme sami s chatařem. Je to trošku svéráz, ale dobrej.  

Ráno se budíme na čtvrtou, ale není vidět na krok, tak zas uleháme. Předpověď je na odpoledne a druhý den dopoledne sněžení, pak je to nejisté. Debatujeme co a jak. Názory se různí. Nakonec ještě dopoledne vycházíme na prochajdu ke Schreckhornu. Otáčíme po dvou a půl hodinách ve výšce 3100m, již za regulérního sněžení. Na chatě vegetíme, vaříme a pozorujeme, jak přibývá sněhu.

Ráno je vánoční, pokrývka tak 15cm a stále padá. Po konzultaci s chatařem nakonec balíme a posilněni výborným darovaným koláčem po třetí hodině opouštíme útulnou chatu.

Sníh končí v úrovni 2000m. V šest jsme u auta. Počasí nabízí jediné řešení – odjezd, tak jedeme. Ve čtvtek ráno vybalujeme za mohutného deště a v osm jsem již v práci.

Cíli jsme se tedy moc nepřiblížili a v podstatě jsme ho ani neviděli, ale užili jsme nádherné dva dny lezení a trošku poznali další kout Alp – tedy dobrý základ pro příští návštěvu. Tak příště.

J