Maltatal 25.-27.1.2008

Konečně jsme se dočkali, již dva roky plánovaného zájezdu do království vodopádů, které mají být v tomto ročním období zmrzlé a k lezení vhodné.

Loni jsme nakonec nejeli, neb byla na ledy zima ještě méně příznivá, než ta letošní…Zajímavé.

Vyjíždíme na klasický prodloužený víkend, tedy ve čtvrtek v noci, v sestavě Bosák a Peky, Já a Alešek. Páteční ráno věnujeme konzumaci laskominek z domova a prohlídkou té krásy vůkol. Je zima, ale po sněhu ani památky, tak jsou ledy alespoň výrazné, a jsou opravdu všude.

Na rozlezení vybíráme dva ledy nedaleko od sebe. Kluci jdou na Gamseck 210m a my s Alešem na Wintasun 130m. Zdá se mi to na začátek velkej prásk, ale lezu na druhým, tak to celkem jde. Nádherný tři délky. Led je místy jen slaboučký a místy pod ním teče voda. Vidíme na kluky, jak jim to pěkně odsejpá. Protože slezeme poměrně brzo, dáváme alespoň jednu délku Gamseck. Z dálky nevypadá těžký, ale…Na štand dolézám již za tmy… Již je mi jasné, že jsme v rukou odborníka zatmívače (promiň Aleši :-). Již za úplné tmy jdeme k autu, cestou, ale hlavně necestou. 

V naší dočasné ubytovně v přístřešku u parkoviště jsme v půl osmý. Vaříme, kecáme a plánujeme zítřek. Je jasno a zima. Rozhodujem se pro Supermax.

 Ráno se dělá se teplo, až vedro. Při odchodu přijíždí auto, z něj vylézá Slovinec a ptá se na Glockner… chvíli na něj nechápavě koukáme… pak nám dochází, že to myslí vážně. Vysvětlujeme mu, že je asi o sto kiláků jinde. Otáčí auto a jede zpět, asi dom….

 Supermax je nízko, přístupové žlaby jsou mokré a celkem málo natečené. Cestou nahoru jsou slyšet rány, jak padají části protějšího ledopádu Schleierwasserfall. Je na jižní straně, tak mizí doslova před očima. Dole v údolí dokonce vidíme místňáky bouldrovat na obrovským šutru, lezou s krátkými rukávy…. Vlastní Supermax je nelezitelný. Kluci dávají vedlejší, taky slušný ledík a já s Alešem popolézáme na spodních žlabech.

Večer zpátky pod střechu, uvařit, popít, pokecat.. Uleháme za svitu měsíce, Byl v úplňku a hrozně veliký nebo blízko. V noci se zatahuje, zvedá se vítr a teplota, prší. Po Rakousku padají stromy, sloupy atd, to se však dozvídáme později. Nám to příjde jako obvyklý vítr, nic hrozného. Za deště obhlížíme Columbus, ale je špatný. Nakonec jdeme na Strannerbach 400m. Několik délek lehčího lezení, místy hodně těžkého chození. Déšť se s výškou mění ve sněžení a hodin přibývá. Pod nejkrásnější poslední délkou musíme otáčet. Čeká nás několik slanění.

Dole ještě s Bosákem zkoušíme Alešovy zbraně a chrochtáme si blahem. Je to paráda.

Ve tři hodiny opouštíme ledový ráj, po cestě mňamka a doma po jedenáctý.

Díky Alešovi, za tahání cest a trpělivost a všem za supr atmosféru. Díky.

Příště zas…