Modřínové háje – Chřiby neboli Čekání na Elizabeth, 26.-28.10.
Již si nepamatuji přesně, kdy se to stalo, ale asi před patnácti lety mě toto pohoří stálo pod hruboskalskými věžemi flašku fernetu. A od té doby jsem měl na těch cca 335 km2 vrchoviny, ležících téměř uprostřed Moravy, pěknou pifku! Už ji nemám – bylo tam nádherně a dluh je splacen!!!
Cestou z Modřínových hájů v Rychlebských horách v roce 2011 (http://www.hostezery.cz/view.php?cisloclanku=2011110001) jsem tuto lokalitu navrhnul jako cíl na rok 2012. Ovšem příroda chtěla jinak. Předpověď počasí nabízela v tomto termínu Lužické hory jako jedinou možnou oblast na turistiku. A jak to dopadlo, asi také víte (http://www.hostezery.cz/view.php?cisloclanku=2012100005).
Letos jsme tedy radši počasí nesledovali a i díky tomu se nás sešlo v sobotu, v 6,45 hod. na vlakovém nádraží v HK, osm nadšenců s různě velkými batohy. Z Jaroměře ještě přijeli tři stejně vybavení a tak ve vlaku do Pardubic nás byl plný oddíl. Pro 24 cestujících!
S přestupem v Brně jsme v Bohuslavicích vystoupili o půl dvanácté.
Nu, v Bohuslavicích, vlastně omylem v Jestřabicích. Tedy o stanici dříve. Další vlak jel až za dvě hodiny a tak nám nezbylo než dojít těch 5 km pěšky po silnici. Nesli jsme tu představu těžce. Naštěstí hned na zastávce nebyla o posilnění nouze. Slaďoučká dobrota!
Na samotě, po 2 km chůze po silnici, jsem všem nejdříve představil Hausnerův Modřínový program a poté tzv. kápnul božskou: vystoupení o zastávku dříve bylo předem naplánované, neboť přesně v místě autobusové zastávky se nacházela nejzápadnější hranice přírodního parku (PP) Chřiby.
;return false;)
;return false;)
Z příjemně překvapených účastníků spadl kámen v podobě pokračování dalších 3 km po asfaltu, lehce jsme to zapili a konečně zahájili přechod Chřibů. Most přes Moravu v Otrokovicích, nejvýchodnější místo PP, byl v té chvíli vzdálen 49 km …
První kilometry, ostatně jako všechny ty další, vedly krásnou podzimní krajinou, převážně vysokými prosvětlenými bukovými lesy, již téměř opadanými.
Okolo Kalíšku a přes Velkou Ostrou (532 m) jsme došli na Cimburk.
;return false;)
;return false;)
V podhradí, původně neplánované zastávce, neboť hrad byl stranou hlavní cesty, ale my měli dobrý čas a k místu bivaku asi kilometr, bylo tak úžasně veselo, že nás to plně pohltilo.
Před setměním se loučíme s kapelou F. T. PRIM (http://www.ftprim.cz/) a ostatními a odcházíme k rozcestí U Mísy – studánka, kde si každý ustlal dle svých představ. Rozdělali jsme oheň a již také s Janou, Martinem a fenkou Babu, kteří vyjížděli z HK i Brna později a dorazili k nám za tmy po zelené od Koryčan, opekli různé uzeniny. To byla dobrota!
V neděli ráno máme za sebou chladnější první noc a pomalu se probouzíme do druhého, na počasí opět příjemného dne. A nejen na počasí, i na zážitky! Avšak většině se moc nechce z vyhřátých spacáků.
Posunujeme čas o hodinu zpět a s morálkou je to ještě horší – je šest hodin … Přesto se mi daří je přesvědčit o nutnosti vstávání a slibuji, že budeme mít více zastávek. Ovšem že ta první bude hned po 550 m, to jsem opravdu netušil. Došli jsme ke Kazatelně, vypreparovanému pískovcovému skalisku. Moc krásný útvar i výhledy z něj.
Další cíl byl hrad Buchlov (http://www.hrad-buchlov.cz/) a cesta k němu příjemná: modřínové háje (menší, ale přeci) a šustící listí. Cíl na dohled.
Závěr cesty pak asfalt a pořádný kopec.
V 10,30 hod. přicházíme na nádvoří, necháváme se vyfotit a hurá na prohlídku. Já zůstal věrný svému přístupu, pořizuji snímek modelu hradu a jdu si do podhradí vařit oběd.
Odchod dál s hradem za zády, k nejvyššímu vrcholu Chřibů – Brdu (587 m), jsme si zpříjemnili hodinovou zastávkou na odpolední piknik u Buchlovského kamene.
;return false;)
A to bychom nesměli být z horolezeckého oddílu, aby na nějaký ten výstup nedošlo!
Atmosféra byla příjemná, ale vzhledem k zavírací době rozhledny na Brdu se musíme dát po hodině na cestu. Po první a poslední společné fotce všech účastníků zájezdu, u které je mohu představit: v první řadě – Babu (zády stojící), ve druhé řadě – Honza (lákající Babu), já a Věrucha (Věra), ve třetí řadě Simona, Vrbka (Jana), Martin, Jana, Jerry (Jarda), Voříšek (Eva), Hlavy (Vláďa), Špágr (Vašek), Jarmila a Karel.
;return false;)
O půl čtvrté stojíme na vrcholu Brda, u rozhledny z roku 2004 (http://cs.wikipedia.org/wiki/Brdo_(Ch%C5%99iby)). I přes blížící se soumrak jsou z ní krásné výhledy. Dnes již podruhé.
;return false;)
Děláme fotku v záři zapadajícího slunce a stejně ozářenou rozhlednu opouštíme po čtvrté hodině, abychom pomalu začali hledat místo, kde složíme hlavy.
To nacházíme hned na prvním rozcestí: prostorný osmiboký přístřešek s krbem. Ač by někteří šli ještě dál, nakonec zde zůstáváme. Nejen že si užíváme tepla ohně, ale i střechy, když po setmění začne pršet. Užíváme si tedy pohodlí tohoto místa každý po svém.
V pondělí ráno vstáváme opět brzy, neboť chceme-li přejít Chřiby a dojít až do Otrokovic, odkud nám jede v 15,25 hod. vlak, nesmíme ztrácet čas. Čeká nás posledních 18 kilometrů (že půjdeme přes Otrokovice k nádraží ještě další čtyři, to jsem v té chvíli netušili …).
Vycházíme v 7,00 hod. a cesta vede okolo náspu a mostu nedokončené dálnice (http://www.dalnice.com/mapy/automapy/d01/usek_13b/d1_usek_13b.htm). Po ní přicházíme do rekreačního střediska Bunč se stejnojmennou chatou. Zde nás opouští Honza se Simonou a Martin s Janou a Babu. První spěchají do Hradce, druzí do Brna. Loučíme se a devět statečných pokračuje dál.
Šli jsme vysokými bukovými lesy, blátem, pasekou a polem. Zastavili se u potůčku Vrbka, kde jsme nabrali vodu a poté se rozhodli poobědvat na rozcestí U Mrazíka.
;return false;)
To byla pohoda!!! A to nejdůležitější: bylo teprve 10,45 hod. a do cíle, až na nádraží, už scházelo pouhých 7,5 km!!! Nálada uvolněná, atmosféra v přístřešku skvělá!
Strávili jsme tam hodinu a vyrazili dál. A cestu si patřičně užívali. Až do Otrokovic, k pomníku Tomáše Bati.
;return false;)
Zpestřením byl cestou také zakázaný výstup na “horu” písku, odkud jsme byli posléze hlídačem patřičně vykázáni. Ale společné foto jsme stihli!
Šťastni a nadmíru spokojeni přicházíme po třech dnech a 55 km na vlakové nádraží se zajímavou fontánou. Do odjezdu zbývá příjemných 100 minut. Jerry nachází restauraci U mašinky s nekuřáckým koutkem na perónu, což všichni vítají a ihned si dávají oblíbené menu, pro Čechy tak typické: guláš s knedlíky a řízek s bramborovým salátem. K tomu pak samozřejmě pivečko. To byla dobrota! Zasloužená!!! A pak již jen koupit společnou jízdenku a na přeplněném perónu zaujmout pozice k rychlejšímu zabrání místa ve vlaku.
Cestu vlakem si užíváme všichni. Já, jakožto původní profesí strojvedoucí v uličce u okénka, ostatní v kupé. Při západu slunce …
Přivítání v Pardubicích mě mile překvapilo, stejně jako opětovné setkání s Janou, Martinem a Babu, kteří dorazili zpožděným rychlíkem z Brna 5 minut po nás na stejné nástupiště.
Pak už jen veselá cesta do Hradce, rozloučit se a každý dál svoji cestou … Byl to nádherný výlet. Další z těch nezapomenutelných.
František alias Prezident-FKDP
PS: a ještě odkaz na hezké Špágrovic fotky: http://spagri.rajce.idnes.cz/2013_10_2_Chriby/#.
Napsat komentář