Nádherný lezecký víkend na Hrubici, 18.-20.5.2007

Uplynulý víkend jsme strávili v nádherném koutu Českého Ráje, v Sedmihorkách a přilehlém hruboskalském skalním městě. Předpověď nám přála, protože po týdnu horšího počasí, mělo být na celý víkend hezky. A taky bylo.

Již ve Vulkánu jsme dohodli přesun pomocí velocipédů. Nakonec jsme na kole jeli pouze tři, Klárka, Franta a já, ale myslím, že jsme si to pěkně užili. Trasa byla ze Železnice na Tábor, po červené na Kozákov a supr sjezd až do Sedmihorek. Cestou jsme si užívali výhledy na Krkonoše a Český Ráj. I když trasa nebyla dlouhá, jen asi 40km, přijeli jsme do kempu celkem unavení.

 V sobotu ráno jsme s radostí zjistili, že lezení je po týdnu povoleno, tedy hurá do lezení. Vyrážíme na Bažináče, kterého dáváme v pantoflích i v lezečkách. Dál pokračujeme k Zelenáči, kde zakládáme základní tábor. My, tedy Prezident se Zdeňkou a dětmi, Parťák s Martíkem, Čejpík, a já s Klárkou. Lezli jsme povětšinou lehčí cesty na Trůn, Manon, Ostříže a Zelenáče. Hlavně posledně jmenovanou skálu jsme vylezli po čtyřech cestách. Já jsem si musel vytáhnout Levou cestu, na počest mého strýce, protože jí před 45 lety vylezl jako první. On si tu cestu asi užíval, ale já se na ní pěkně vybál.

Během dne se Skalák plnil dalšími skupinami lezců známých, Ivanka se Zdendou a kamarády, Martin s Vendy a kamarádem, Jerry, Mário i nám neznámých.

Večer naše řady ještě posílili Jirka s Luckou. Nádhernou sobotu jsme zakončili u ohně v kempu, opékaných klobás, při Jerryho, jako vždy, výborné kytaře a našem, jako vždy trochu horším zpěvu.

Na ráno jsme jsme naplánovali Podmokelskou, proto jsme odcházeli v půl osmý. Ráno ve skalách se nedá popsat, to je potřeba zažít. Vlastní údolku na Podmokelskou, nejdelší cestou na Hrubici, jsme lezli na dvě dvojice, Franta s Máriem a já s Čejpíkem. Protože se Hasičovi zdála cesta jednoduchá, tak hodil kufra a všichni jsme se trochu vybáli, když se vracel ke kruhu. Hláška „Dávám si pět vteřin a letím“, nám na morálu nepřidala. Po tomto intermezzu jsme již tuto klasiku pískového lezení dolezli bez problémů. Tři a půl hodiny ve stěně je možná rekord.Odpoledne jsme ještě lezli na Zlatou Vyhlídku. Pak už nezbylo než sbalit stany a věci a ukončit tento nádherný víkend.

Já se cítil trochu nedosportovaný, tak jsem ještě večer dojel domů na kole. Bohužel jsem jel zadara, takže nevím, jak to bylo daleko, ale odhaduji 70 km za tři hoďky.

Jenom víc takových víkendů. Je vidět že když se to naplánuje dostatečně dopředu, tak se i počasí dokáže přizpůsobit. Možná by bylo dobré, aby se i ostatní podělili o své zážitky, je možno se projevit slovem či fotogalerií. Například Čejpíkovy fotky, které jsme měl možnost vidět, ukazují, že je čím se pochlubit.

Těším se na shledání ve skalách, přírodě či Vulkánu. Ale určitě na Hrubici 16-18.5 2008.

 J