Pik Lenina, červenec 2015

Tak jsme letos s klukama (Já, Tomáš a Filip) vyrazili do Kyrgyzstanu na Pik Lenina. Přílet přes Istanbul do Oshe, kde jsme dokoupili potravinové zásoby, pokusili se neúspěšně sehnat plynové bomby a taky řádně oslavili moje narozeniny místní vodkou. Druhý den s řádnou kocovinou jsme sehnali odvoz do Base campu (3600m), což nakonec nebylo tak jednoznačné, neboť ve vesnici Sary Mogul nás řidič předal místnímu pastevci s obstarožní Ladou Nivou s dírou v podlaze a ten nás sice dovezl skoro až na místo, ovšem na druhou stranu řeky, kterou jsme brzy ráno museli překonat pomocí místních konáků.

Ještě týž den jsme nakoupili v Basu plynové bomby, postavili stany, kam jsme dali polovinu materiálu a s druhou polovinou vyrazili směr C1. Asi v 6 večer jsme už byli na cestě zpět do Base campu a druhý den opakovali vynášku.

V C1 (4400m) jsme postavili stany za největší tábor k řece a konečně si trochu odpočinuli, poněvadž dva dny pršelo a tak jsme i stihli přečíst celou knihu.

Počasí se relativně umoudřilo, naschvál říkám relativně, protože jasno rozhodně nebylo, ale jelikož bylo celý náš pobyt hnusně, tak dneska to docela šlo. Nejdřív půlhodinka k ledovci, pak další půlhodinka k nástupu do stěny. Obout mačky, navázat, cepín a hurá do toho. Do C2 (5300m) jsme nešli žádný extra tempo, trvalo to asi 7 hodin, ale oproti trápícím se Polákům jsme letěli jak vítr. V táboře jsme pomocí lavinové sondy vybrali jakžtakž vhodné místo, natavili nějakou vodu, uvařili a docela znaveni šli zalehnout.

Vůbec jsme nevstávali časně ráno, ale zapakovali jsme krámy a vyrazili směr C3.  Nejdřív opravdu strmé stoupání na Pik 30. let sovětského svazu, pak asi dvě hodky traverz k tzv. ,,schodu smrti´´, jak jsme nazvali závěrečných 270 výškových metrů k C3 (6100m). To už se bohužel totálně zatáhlo, takže moje slibované výhledy do Tádžikistánu asi dneska nedopadnou. No co, udělali jsme záhrab a budeme čekat do druhého dne, že se počasí snad umoudří a budeme moci vyrazit na vrchol. Bohužel se tak nestalo. Ve 3 ráno totální bílá tma, to samé ve 4 a v 6. Ten den nikdo nahoru nešel. Snad s GPS by to možné bylo, ale co by to bylo za vrcholovku. Bohužel, když se nedaří, tak se nedaří. Došel nám plyn i jídlo, takže čekání na lepší počasí nebylo možné. Musíme dolu. Předpověd stála taky za pendrek. Mažeme tedy zpět do C1. Ale bereme to jako aklimatizační fázi, takže v pohodě…

Den odpočinku v C1, samozřejmě prší. Včera spadla na ledovci lavina a zasypala trochu i výstupovou trasu. Kolegové Slováci zrovna byli pár metrů od toho.  Následující noc je krásně a ráno vidíme poprvé vrchol. Je hezky, jdeme nahoru. V C2 je relativně teplo, ale občas pod náma trochu rupne ledovec, což obzvláště v noci není dvakrát příjemné.

Ráno je opět hezky a sluníčko pálí. I vodu lze nabrat v C2, jak to taje. Balíme věci a vyrážíme směr C3. Sníh je rozbředlý, ale dá se to. Pod ,,schodem smrti´´ 🙂 si dáváme ještě čínskou polévku. Ale jsme už dobře aklimatizovaní asi, takže tentokrát není výstup utrpením. V C3 jsou slibovaná panoramata na Tádžikistán a Pamír jako takový. Tak doufejme, že i ráno to bude ok.

Vítr 100km/h, předpověd ještě mizernější. Je to pech. Sice je docela pěkná viditelnost, ale v tomhle jít nahoru si nedokážu uplně představit. Všechny skupiny to balí a jdou dolů. Tak si dáme alespoň Razdelnayu (6210m). Sbalíme věci a půjdeme dolu.

Druhý den si sbalíme celej náš ansámbl a vyrazíme s docela těžkými batohy do Base campu. Samozřejmě nám prší. Dole v yurtě si objednáváme pivko a dokonce i dohodneme odvoz zpět do Oshe. Bába je podnikavá a do hodiny je před yurtou zaparkovaný Mercedes.

V noci se přesunujeme do Oshe, což máme okořeněné ubytováním ve ,,skvělém´´ hotelu Tadž Mahal, ale my si kupujeme pivo a vodku a je nám to fuk. Druhý den jedeme pozemní cestou do Bishkeku, kde pokračuje náš výlet. Půjčení auta, letovisko Cholpon Ata u jezea Issyk-kul, přepadení atd. To je ovšem na jiné vyprávění, třeba na nějaké oddílové akci…