Rakousko-chorvatské vápno, aneb jak brzy se stmívá v listopadu. 13.-16.11.2010

Středeční svátek nabízí prodloužit víkend na hodnotných pět dní, a to je třeba využít. Plány na severky hatí spousty sněhu na jihu Rakouska, takže nakonec vyrážíme do Paklenice. Protože však v jednom dohadovacím emilu píše Láca, že čekal něco se sněhem, plánujeme cestu do Chorvatska přes Filzmoos nad kterým se vypíná nádherná Biskupská čapka (Bischofsmütze 2459 metrů), kde máme s Bosákem pověšený červnový pytel. Třeba to v listopadu půjde lépe…

Termín: 13.11-16.11.2010

Účastnící: Peky, Láca, Bosák a já

V noci se tedy přesouváme na parkoviště Unterhofalm 1295m. V půl osmý se probouzíme do nádherného rána, vpravo Dachstein, vlevo masiv Gosaukammu s výraznou Čapkou…..

Na první pohled je trochu zasněžená, ale říkáme si, že to půjde. Balíme věci na jeden den a vyrážíme na starou známou Hofpürglhütte 1704m, respektive na bivak vedle. Přebalíme na lezení a vyrážíme pod stěnu. Poledne nám odbijí zvony z údolí a my nastupujeme do cesty Jahnweg – V, 205 m (topo a další info najdete na http://www.horyinfo.cz/viewcesty.php?cislocesty=2006090002&nazevcesty=jahnweg ) Spodek je zasněžený, proto první délky lezeme v pohorkách, docela to jde, i když občas vadí sníh na policích nebo voda v koutech. Počasí je nádherné, je to na tričko.

Převisy v pětkových délkách už jsou na lezečky, ale to poznávám, až když k nim nalezu… dávám to i v pohorkách, ale moc jsem převahu neměl….Naštěstí je to pěkně zajistitelný. Kluci se přezouvají a dělají dobře. Jedno místo musím na prvním háknout, ale jinak docela v pohodě. Předposlední délku táhne Bosák, a hned se napojí na vedlejší (vpravo) vynýtovanou novou cestu. Pěkné polezení. Tady se už v pohorkách trápím hodně, ale s lanem svrchu to jde. Kolem čtvrtý jsme na vrcholu. Kluci dolezli hned po nás. Lehký pohled do okolí, zápis do knihy (před námi tu byli dvě dvojky 7.11. a předtím někdy před půlkou října), spouště cvakají….pohled jak z letadla, Taury, Hochkoenig, Totesky, Dachstein a další, které ani neumím vyjmenovat natož poznat…slunce zapadá….

Sestupujeme kus na sever ke slaňáku, a rychle dolů. Při druhé délce zhasnou úplně, další asi čtyři délky jedem již po tmě, ale naštěstí to jde dobře. Za chvíli jsme u nástupu, pak již jen sestup žlabem v mačkách, dál sutí a po cestě. Na bivaku jsme v osm. Jsme zde sami. Uvaříme, dáváme pivko a spokojeně usínáme.

Ráno nádherný východ slunce, pak snídaně a jdeme si ještě trošku zalézt na jednodélkovky za chatu. Lezba za odměnu, i bez triček, v nádherné scenérii…co víc si přát.

Lezeme do půl třetí, pak sejdeme k autu, poobědváme a v půl pátý naposledy zamáváme Čapce….

Po jedenáctý dojíždíme do Paklošky a hned uleháme…

Ráno v osm stojíme pod nástupy na Anicu Kuk, kluci vybrali Velbitašky, 6a+, 11délek, 350m, my s Bosákem Kacu, 6a+, 10délek, 350m. Počasí je krásný, je to v západní stěně, takže sluníčko nás navštíví až k večeru, ale vůbec to nevadilo. Cesta je horsky zajištěna, nýty po +-6m, občas skoba, občas je potřeba něco přidat. Při délkách se střídáme, topíčko trochu kecá, takže se nám podařilo v sedmé délce uhnout po nýtech vpravo (jak nás to jen mohlo napadnout, lézt po tolika nýtech) dolézáme ještě další kus délky, pak hákujeme a pak už to ani hákovat nejde…. Tak kus slaníme a pokoušíme se vrátit zpět do cesty. Nakonec ji nalézáme, ale chybí nám dvě délky na vrchol a tma se blíží, takže se nakonec rozhodujeme pro slanění. Při druhé délce slanění zhasnou a pak už se nám jen daří, dvakrát zaseknuté lano, trocha nočního lezeckého adrenalinu při jeho záchraně, traverzové slaňování…. Zpět pod nástupem jsme po sedmý…Kluci už stihli sestoupit, uvařit, napít se….Zřejmě lepší oddíl.

V úterý ráno opět v osm stojíme pod Anicou, tentokrát si vyměňujeme cesty. Hned začátek nás slušně prověří, první délka je pěkně olezená a docela těžká, pak se střídají lehké s těžšími délkami nádherného lezení.

Místo 6a+ je v koutovém převise, je mokré, proto ani neuvažuji o čistém přelezu a místo hákuju, Bosák to zkouší, ale nakonec to hákne taky. Byli to borci, prvovýstupci, klobouk dolů….

Po přelezení osmé délky (údajně poslední těžké) začíná mrholit, tak zrychlujeme postup. Dvě délky před koncem již regulérně prší, plotna, kterou cesta asi vede, je nelezitelná, takže delší chvíli řešíme, kudy nahoru. Nakonec to Bosáka pustilo. Pěkně ty. Při dolezu na vrchol na nás již čekají kluci. Svoji cestu dali v pohodě, snad jim naše včerejší zkušenost trochu pomohla…

Sestup potmě a za deště je poměrně v pohodě, prší však víc a víc. Dolů docházíme promoklí na kost. Jen co naskočíme do auta, začíná průtrž. To znamená jednoznačný odjez dom. Do suchého se převlékáme kdesi v přístřešku u fabriky na nájezdu na dálnici pod dohledem vrátného.

V HK jsme po celonoční cestě ve středu ráno v šest. Já osobně rozlámaný, s prsty skoro nepohyblivými, ale plný dojmů. Řekl bych přeplněný. Bylo to úžasné.

Už teď se těším, co pro nás příroda připraví příště, na horách, skalách, ….

SKOL J