Skialpy na Chabenci, 7.-10.2.2008

Bohovská lyžovačka na severním svahu Nízkotatranského Chabence.

Ve čt 7.2.2008 o půlnoci pětice zimně natěšených típků (Bosák, Peky, Láca, Jagyč a Jerry) postupně nalézá do auta, aby nad ránem dorazila do Magurky, zapomenuté vesničky pod severním úbočím Nízkých Tater. Po krátkém chrupíku nalézáme do skelet a báglů, hnedle u auta nasazujem pásy a na lyžích stoupáme do sedla Ďurková. Oproti loňsku je míň sněhu, takže nebloudíme a jdem po značkách. I tak je to zatraceně dlouhá cesta do kopce. Stoupáme v mlze, ze sedla Ďurková pak v pohodě po tyčích sjíždíme k útulni „Pod Chabencom“. Vytahujem baštu a po krátkém oddychu jdeme zkusit jižní stráně. Totálně se vyjasnilo, takže odpolední lyžba v panenském sněhu je nádherná. Večer v devět zalézáme všichni příjemně vyřízený do pelechu.

Ráno je pošnourno a tak částečně v mlze vyrážíme na Chabenec. Jelikož jsme si počasí řádně dopředu objednali – vyjasňuje se a nás čeká skialpový ráj v severních žlabech masivu Chabence. První pohled z vrcholové hrany dolů nám trochu svírá zadní svěrače, ale nakonec se pouštíme do prvního (nejlehčího) žlábku „E2“ obtížnosti S2+, kde jsme se loni (díky ledové krustě) pěkně vybáli … a … sníh drží, podmínky jsou přímo ideální.

Takže postupně dáváme další sjezdíky „C“ obt.S4, „D“ obt.S4+ a „B“ obt.S3.

„D“ žlab má v polovině cca 6m skalní barieru. Průvodce uvádí „jump alebo zliezť“. Cestou nahoru si sněhem přesypané skalní místo z povzdálí prohlížíme a vzájemně se ujišťujeme „dneska to půjde – to dáme“. Když však slyžujem nad barieru a místo sněhu na skále nacházíme led … je po hrdinství. Hodně opatrně sundáváme lyže a zasekáváme skeletama stupy (mačky i cepín jsme si zkušeně odložili kdesi dole pod žlábky). Skálu jsme nakonec slezli a lyžařská euforie mohla pokračovat. … co dodat – rozjezdili jsme ten nedotčený bílý sníh na všech pláních severního svahu Chabence. Navečer si Jerry s Jagyčem před cestou na útulňu ještě dávají jeden sjezdík na jižní straně, my ostatní jdem přímo a den zakončujem pohodovým sjezdem z Ďurkovej. Večer dopíjíme zásoby a znova chválíme sněhové podmínky. Uleháme opět dost brzo…

Ráno zajišťujeme dodávku vody z 200m vzdáleného pramene ve dvou 30l kanystrech neboť chatár a absolutní vládce útulňi (Juraj Šikula Ďurko z Ďurkovej) nás prostě určil, ať to zařídíme. Dopoledne – opět za azurového počasí, dáváme poslední rozlučkový sjezd na jižním svahu Ďurkovej. Pak už berem bágly a přejíždíme na západní hřeben. Odkud po žluté krásný sjezdík až k autu. Přebalujem a večer už uleháme v Čechách u svých drahých poloviček.

… těm co tam nahoře regulují kvalitu sněhu a pěkný počasí ještě jednou dík !!!

… bylo skvěle !!!

Bosák

PS. Foto v Galerii.