Víkend v Obřím dole (25.-27.5.07)

Počasí hlásili proměnlivé, což se nakonec potvrdilo a užili jsme si slunce, mraků, deště i bouřky. Více by o tom mohla vyprávět skupina cyklistů, kteří si to prožili vlastně vše již cestou tam, když se přesunovali po nové a neprobádané cestě. Machyč opět nezklamal a tak si to s Goganem a Kancléřem náležitě užívali. Já se bohužel dopravoval vozem, ale se staršími dcerami a hlavně 50 l a 20 l soudky desetistupňového Krakonoše. Kapela byla hlášena na sobotu, takže téměř noční příjezd Čejpika, Benga a Pralinky nás mile překvapil. Jak jsem již podotkl, prožili jsme krásný večer s bouřkou a poté hvězdami, u lahodného moku a spousty jídla. Napovídalo se toho, až hanba. Hlavně se plánoval výlet na druhý den a Kancléř opět dělal vše pro to, aby se mohl poprat s ochranáři.

Ráno, vlastně již dopoledne, se pojedlo a za ideálního počasí, ani teplo ani zima, ani zamračeno ani slunečno, ani obutí ani neobutí, ani ustrojení ani neustrojení, ani učesaní ani neučesaní, ani pěšky ani na kole, ale s čerstvě natočeným Krakonošem v žaludku, vyrazili jsme ve dvou skupinách na celodenní výlet. Bohužel nemohu popsat, kam vyrazila skupina “B”, neb se obávám návštěvy těchto stran nějakým ekoteroristou a tím i zhatění dalších skvělých plánů pana antiochranáře, ale věřte, že si to krásně užili. Snad mohu naznačit tolik, že spojíte-li si naše chaty, Jelenku, Sněžku a opět chaty přímkou, …

Druhá skupina, tedy skupina “A”, a já už budu jmenovat přesně: já, dcery Danielka a Michalka, Bengo, Pralinka a Čejpik, vydali jsme se po modré Obřákem na Sněžku, kde bylo lidí jako mravenců a trošku nám na vrcholu zapršelo aby nám to později vynahradilo sluníčkem, dále přes Luční boudu na Výrovku, přičemž v obou chatách to bylo příšerné s obsluhou, takže jsme nakonec úžasně pojedli v Modrém dole, kam jsme se dostali starou dobrou zakázanou cestou, tuším že značky žluté. Na výsluní, jak se chata s příjemným bufetem jmenovala, nás pohostili pohádkově: borůvkové knedlíky se strouhaným tvarohem, máslem a cukrem, pivečko, káva a jako pomyslná třešnička na dortu, poté co chatař pochopil, že knedlíky mě neuspokojí, přinesl klasický keramický sádelák s dozlatova vypečenými škvarky, prkénkem s cibulí a ošatku s chlebem. Těžko popsat něco, čemu naše oči nechtěli uvěřit. A ta chuť!!!! Mohl jsem si nabrat co hrdlo ráčí, takže nakonec jsme to ochutnali nejen my všichni, ale i nádherný severský pes “značky” malamut. Cestou k chatě podél Modrého potoka, mimochodem krásná cesta i zkratka zároveň, jsme potkali právě autobusem dorazivší Zdeňku a společně si pak užívali míčových her a opět čerstvě natočených krákorů. Tedy vyblbli jsme se jako malé děti…

Večer dorazila skupina “B”, která splnila co si předsevzala a zážitků, zajímavých, bylo k vypravování hafo. (Kdo neví, kolik je hafo, tak je to víc než pok…., pozn. autora.) Určitě se bude na co dívat v galerii, jen co tam fotky společně doplníme. Po deváté dorazila kapela, Tomáš, Kamil a Petr, včetně Jerryho a Jany. Ty také nezklamali. Hráli prý až do půl páté a spát se šlo okolo sedmé. Vím to jen z doslechu, opět jsem začal přemýšleti dřívěji, než bych sám chtěl. Oproti pátku jsem ale včas opustil stůl a přesunul se do postele.

Neděle už byla tradičně v duchu dopíjení soudku, ranního útěku Benga s Pralinkou, zmátořování se kapely, plánování únikové cesty pro cyklisty, balení a uklízení, opět dopíjení soudku a závěrečného hodnocení a zúčtování. Jak cyklisti dojeli, nevím. Třeba nám to v komentáři osvětlí. Jistě to bylo opět s nějakou perličkou. Pro ně nečekanou a pro nás k pobavení.

Co dodat. Byl to další skvělý víkend, na skvělém místě a se spoustou skvělých lidí. Bylo nás sice míň než jindy, ale během zpěvu se to snad ani nepoznalo. I pivečko vyšlo akorát. To je tak když pije Kancléř, zvyklý udělat 200 piv ve čtyřech za víkend. Nebo vás bylo míň? J Takže za rok na … v Krkonoších. Lépěji již v prosinci. A ještě líp na brigádě na přelomu září a října.

Prezident