Vysoké Tatry aneb československý Vulkán …, 12.-15.1.2011

 

… aneb prosincové Rumunsko v　lednu na Slovensku! J Tak takhle výstižně popsal Jenča aktuální sněhovou situaci. Naštěstí to bylo vše malinko jinak, chvilkami dokonce hodně jinak.

 

Při našem nedávném rozhodnutí, poznávat Tatry každý rok z　jiné chaty, nebylo po loňské Teryně již kam jet, aby to bylo dle našich představ. Alespoň tak to vypadalo. Překvapením však byla existence Chaty pod Soliskom. Určitě pro mě.

 

 

 

 

Včasná rezervace jejího jediného pokoje s　osmi postelemi nám zaručila ojedinělé ubytování.

 

 

 

 

 

 

I těch pár metrů od konečné lanovky rozhodlo o do té doby nejjednodušším příchodu na tatranskou chatu, jaký jsem doposud poznal.

 

 

 

 

 

 

Trošku tomu pomohlo i tradiční vítání horcem! Což je i příležitost představit účastníky. Zatím tu větší část: Jenča, Lenka, Honza, já a Jerry.

 

 

 

 

 

 

Ale proč trošku nepošetřit síly na poznávací výstup na Predné Solisko? Zvlášť, když šlo o poslední hezký den plný nádherných výhledů! Jen ten sníh na pěkné skialpové lyžování chyběl.

 

 

 

 

 

Nechybělo ale Jenčovo občasné úsměvné vzpomínání na také skialpový výlet do Rumunska, viz http://jenca.rajce.idnes.cz/Rumunsko_zima_12_2009/#. Pravda, nakonec tam malý rozdíl byl, viz http://jenca.rajce.idnes.cz/Tatry%2C_Solisko_zima_2011/#!

 

Po delším rozjímání nad pohledy na Kriváň a do Mlynické doliny scházíme na chatu s　plánem sjet si ten den alespoň sjezdovku a “vyšlápnout” si ji.

 

 

 

 

 

Bohužel, odkudsi přivál mrak a sjezd byl spíše utrpení. Zanedlouho se však vyjasnilo a tak si to někteří dávají dvakrát, přičemž druhý sjezd začíná při západu slunce, ale výstup končí za tmy a mezi rolbami.

 

 

 

 

 

 

 

 

První den je u konce, chatár po zavírací době restaurace odemyká WC určené jen ubytovaným a Jerry vypilovává opravené vázání. Jdeme brzy spát a já se ještě během uklízení lyží kochám krásně osvětleným údolím: Poprad, Svit a Štrbské pleso.

 

 

 

 

Ve čtvrtek sjíždíme sjezdovkou na Prednú Poľanu a dále chceme Mlynickou dolinou a přes Bystré sedlo sjet Furkotskou dolinou zpět na chatu. Sněhu bylo tak akorát na nasazení lyží s　pásy, takže se nám jde pohodlně a brzy přicházíme k　vodopádu Skok. Fouká, je zataženo.

 

 

 

 

 

 

 

 

Voláme na chatu, že měníme plán a míníme vystoupit Centrálním žlabem, který si chystáme sjet a znovu vyjít a dojít přes Bradavku (naše pojmenování do té doby nepojmenovaného samostatného skalního útvaru!) na chatu.

 

 

 

 

Stoupání je namáhavé, proto končíme asi ve čtyřech pětinách. Sjezd je ale zaslouženou odměnou! Jen Lenka odpočívá a sleduje naše amatérské snažení a Jenča volí radši výstup na Mlynické Solisko.

 

 

 

V　sedle na nás již čeká a pak společně překonáváme Bradavku. Každý volí svůj styl, na někom je vidět nedostatek adrenalinu a i ostatním se trošku tají dech.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na chatu sestupujeme za silného větru a těšíme se na posezení ve znamení Vulkánu.

 

 

 

 

 

 

Večer tedy trávíme tradičně u piva, resp. medvědího mléka “ve Vulkánu”

 

 

 

 

 

a u šampaňského “v 　Rossini”! Jen to otvírání nám dělá trošku problémy … J

 

 

 

 

 

 

A konečně dvacet minut po půlnoci otvírá dveře Bosák s　Hasičem. Tím jsme kompletní a můžeme naplánovat výstup na Kriváň.

 

 

 

 

 

Bohužel, v　pátek ráno, i přes nádherné svítání, se počasí opět kazí a my měníme plán.

 

 

 

 

 

Společně vyrážíme na Predné Solisko.

 

 

 

 

 

 

 

Dále k　Centrálnímu žlabu, který za poněkud dramatických okolností sjíždíme.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pak jen ujedeme cca 200 m k　vodopádu Skok, kde se rozdělujeme: Jenča, Bosák a Honza s　Lenkou jdou zkoušet pevnost ledů, Hasič, Jerry a já se chceme pokusit dokončit plán z　předchozího dne.

 

 

 

 

Zatímco si ledaři vesele lezli, my se probíjeli nevlídným počasím do Bystrého sedla. Cesta nebyla špatná, ale těsně pod sedlem ztrácíme jistotu, které místo na hřebeni to je. Viditelnost se snižovala a tak to zkoušíme, již s　lyžemi na batozích, na dvou místech. Jedno z　nich se však ukáže jako nebezpečné, což nás odradí od dalších pokusů, obracíme to a opatrně scházíme zpět.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

U Vyšného plesa odpočíváme, svačíme, nasazujeme lyže a vracíme se Mlynickou dolinou okolo vodopádu Skok, odkud jdeme již s　čelovkami a opět s　lyžemi na ”zádech”, na Štrbské pleso. Tam již prší, tudíž po krátké pauze, stoupáme na chatu. Večer dáváme bohatou večeři a konečně všichni pospolu posedíme.

 

 

 

 

 

Další popisování bude již rychlé: ráno je zataženo, silně fouká a dle předpovědi se to má spíše zhoršovat. Domlouváme odjezd domů a všichni souhlasí. Po pohodovém balení a společném vyfocení si ještě naposledy, tedy až na Bosáka a Hasiče, kteří si ji sjedou ještě párkrát, užíváme vcelku zajímavé sjezdovky. Dole se loučíme s　již zmiňovanou dvojicí, nasedáme do Šemíka a odjíždíme domů.

 

Přes předčasný konec to byl velmi vydařený výlet, kdy jsme poznali další pěkný kout Vysokých Tater, kam se máme důvod vrátit a poznat jej ještě více.

 

 

František alias Prezident-FKDP