Velikonoce v Alpách – Walliské Alpy, 12.-16.4.2006

Tak jsem se na doporučení jednoho příjemného človíčka rozhodl napsat ještě něco k těm letošním Velikonocům. Budu stručný neb jsem vše již několikrát vypravoval a i s promítáním jedno takové vypravování proběhlo, které se neshledalo s nějak širokou účastí ale já byl spokojen a doufám, že i posluchači a diváci v jedné roli. Rozbalil jsem si jednu moc dobrou a některými oblíbenou bonboniéru, pustil rádio a před sebe dal album s popisky. Škoda jen, tedy vaše škoda, tedy těch co zprávu čtou a nebyli na promítání, že přijdete o mé velmi procítěné a zvláště laiky “oblíbené” popisování všech vyfocených vrcholů. Tak jdeme na to!

Odjeli jsme včas (středa, 17,00) a po klidné a pohodové cestě jsme i včas dojeli do parkovacího domu v obci Täsch (čtvrtek, 6,00). Příjemně jsme posnídali, převlékli se a vyrazili vláčkem do Zermattu (1620 m). Kdo? Eva (Eva Fialová), Jagyč (Jiří Lukeš), Hasič (Martin Pecka), Pepin (Roman Macháček), Ivoš (Ivoš Mandys) a já, Prezident alias FKDP. Podařilo se nám (mně) zabloudit v systému lanovek ale nakonec nás kabinka vynesla na Trockener Steg (2939 m), odkud jsme již vyráželi na skialpech (dále jen ski) vstříc zážitkům a lepším, ovšem co se počasí týče obávaným zítřkům. Přitom nejhorší nakonec bylo překonat hned první den. To jsme ale ještě netušili, co na nás příroda a meteorologové chystají. Příroda téměř konec světa a odborníci vtip v podobě předpovědi nádherného počasí. Lehce nastíním plán (kdo nemá po ruce mapu, půjčím): přejít pod vším od Klien Matterhornu až po Zumsteinspitze (od západu k východu) a pokud to půjde vylézt na každou čtyřtisícovku co potkáme. Celkem jich je v okolí tohoto treku 13. Plán to byl smělý, né však nemožný. Leč jak jsem již nastínil, Prezident míní a příroda se rozhodla nám dopřát nejen hory ale i pěkné, lihem provoněné Velikonoce v rodné kotlině. No, vyrazili jsme v 10,00 z Trockener Stegu ke Klein Matterhornu. A to už se nám zdálo, že předpověď nesouhlasí se skutečností. A taky ne! V 15,00 a déle jsme promrzlí, zmoženi výškou, větrem a depresí došli na Klein M.(3820 m tunel, 3883 m vrchol). Dál se nedalo a tak jsme zde přespali. Ráno (pátek) bylo konečně jak slibovali: nádherně a ještě nádherněji. Lepšejší to býti nemohlo. Teď by měla místo psaného slova následovat série fotek. Výhled na Gobba di Rollin (3902 m), Gran Paradiso (4061 m), La Grivola (3969 m), Mt. Blanc (4807 m), Grand Combin (4314 m), Dt. Hérens (4171 m), Matterhorn (4478 m), Dt. Blanche (4357 m), Grand Cornier (3962 m), Ober Gabelhorn (4063 m), Wellenkuppe (3903 m), Zinalrothorn (4221 m), Weishorn (4505 m), Jungfrau (4158 m), Dirrurhorn (4035 m), Hohberghorn (4219 m), Stecknadelhorn (4241 m), Lenspitze (4294 m), Dom (4545 m), Täschhorn (4490 m), Alphubel (4206 m), Allalinhorn (4027 m), Rimpfischhorn (4199 m), Weismiess (4023 m), Strahlhorn (4190 m), Breithorn (4165 m), Roccia Nera (4075 m), Pollux (4092 m), Castor (4228 m), Liskamm (4527 m), Nordend (4609 m), Dufourspitze (4634 m) a Zumsteinspitze (4563 m). Tak tyto všechny vrcholy se nám ukázaly za ten jeden nádherný den, kdy někteří z nás měli to štěstí a stanuli na vrcholcích Castoru a Polluxu. Jak se tedy den odvíjel: došli jsme mezi Castor a Pollux do sedla Zwillingsjoch (3845 m), kde jsme se rozhodli nejít dál, pokusit se o Castor a Pollux a vrátit se zpět na bivak Rossi (3700 – 3860 m dle použité mapy), přespat a druhý stejnou cestou do Zermattu jen s tím, že se pokusíme vyjít na vrchol Breithornu. Toto rozhodnutí padlo s ohledem na předpověď počasí a fyzickou (ne)zdatnost účastníků. Jak řekli tak udělali. Jen s takovou drobnou příhodou, kdy Ivošovi sjel kamsi na nepřístupný ledovec batoh i s lyžemi. Tato “veselá” příhoda změnila některým plány ale na vrchol Castoru i tak došli všichni co na něj vyrazili: Ivoš, Hasič, Jagyč a já. Pepin s Evou už v sedle obrátili k bivaku pro celkovou únavu. No došli na vrchol… Pravda, díky lanu, řádně ukrytém v Ivošově batohu, jsme přímo na vrcholu nebyli ale jako by se stalo (vysvětlení ústně). Dále jsme se opět rozdělili: Ivoš s Hasičem pátrali po batohu (ski se zázrakem uvolnily a byly nalezeny kousek od místa skluzu) a já s Jagyčem jsme přešli k sedlu Schwarztor (cca 3800 m) odkud jsme ještě z posledních sil došli na vrchol Polluxu. Příkrý žlab, řetězy a skalní lezení ukončené nekonečným hřebínkem udělalo své ale ta nádhera být podruhé v jeden den na vrcholu čtyřtisícovky, tak ta nádhera je nepopsatelná. Cestou k bivaku se shledáváme s Ivošem a Hasičem, kdy nám oznamují přibližné místo odpočinku batohu a že se k němu druhý den vydají a takto společně přicházíme na bivak, kde nám odpočinutí Pepin s Evou připravili spousty vody, čaje a občerstvení. Po pohodové noci se další, třetí den (sobota) opět dělíme. Pepin, Hasič a Ivoš jdou zachraňovat batoh, Jagyč, Eva a já vyrážíme zpět. Po “profesionálním” sjezdu nasazujeme na ski pásy a po cca hodině přicházíme pod Breithorn. Eva nakonec pokračuje dál ke Klein M. a sjíždí po sjezdovce na Trockener Steg, kde na nás čeká, Jagyč a já nalehko stoupáme nejdříve na ski a potom v mačkách a s cepínem k vrcholu. I dnes předpověď nelhala a počasí rychle měnilo tvář. Vrcholu bylo dosaženo v 11,30 a po dvou zhotovených fotkách v 11,31 (!) prcháme zpět. Poslední třetinu sjíždíme na lyžích což byl zážitek hlavně pro kolemjdoucí Francouze, neboť byli překvapeni naší bezstarostně rozevlátou jízdou přímo na trhlinu. Naštěstí uměli křičet a rukama malovat velké kosočtverce a tak jsme šťastně a bez újmy už v silném větru dorazili na Klein M.. Odtud jel Jagyč až do Zermattu lanovkou a já na ski. Cestou jsem ještě přibral v tepla baru čekající Evu a protože mi Jagyč vzal batoh, mohl jsem si zahrát na gentlemana a nechat Evu tu nádhěrně dlouhou ale jinak příšernou (co se upravenosti týče) sjezdovku sjet nalehko. V Zermattu jsme úspěšně prožité tři dny (alespoň takto jsem si je zhodnotil já) oslavili jogurtovým mlékem a vynikající, venku na roštu opečenou bílou klobásou. To bylo 15,00 hod . Ve 21,00 hod dorazil zbytek, také úspěšný jelikož byl nalezen neporušený batoh se vším co v něm bylo když od Ivoše bez rozloučení odtobogánoval a ani záchranáře nepostihla žádná nepříjemná příhoda. Pokud ovšem nepočítám propadnutí Hasiče do trhliny zázračně zachycené příčně uloženými lyžemi na ramenech.. Ve 21,30 jsme opustili parkoviště a v 10,00 (neděle) jsme se všichni srdečně rozloučili. Někdo sice v duchu křičel NIKDY!! ale já myslím, že čas dá vzpomenout již jen na to krásné co nám bylo dopřáno. Hlavně ten téměř u všech opravdu totální výmaz mozků od všech civilizačních “chorob”. Výlet to byl náročný a pokračování toho co jsme chtěli a neuskutečnili nás čeká příští rok. Děkuji všem zúčastněným a omlouvám se všem znalým českého jazyka za možné nedostatky ve výše uvedeném vypravování v podobě písemné.

Prezident – FKDP

PS1: i ta slibovaná stručnost vzala koukám za své ….

PS2: fotografie doplním později, nejdéle s povídáním o Vulkánu z 11.5. a pokusím se je vložit do galerie + něco málo k článku.