Zimní táboření – Podorlicko, 3.-5.2.2017

Díky Cyrovi, který již včera večer poslal emailem popis svých zážitků ze Zimního táboření, a Františkovi, který mu v odpovědi popsal zbylou část cesty, můžu již dnes dát na stránky článek ze zimního putování, ze kterého jsme se vrátili před necelými 24 hodinami.

Zimní táboření očima Cyra:

Cestou do Rokytnice si povídáme s Ivečkou Tejklovou a popíjíme Plzeň, zatím bezvadný.

V 19 hodin usedáme do příjemně vyhřáté restaurace u nádraží, boršč nemá chybu, pivo také ne a smažené brambůrky vyrobené přímo v kuchyni jedna báseň, na závěr ještě několik rund becherovky a jde se na věc, stále více než bezvadné.

Je kolem půlnoci, cestou z Rokytnice zjišťujeme, že rokyčtí občané si důkladně chrání svůj majetek a vše, kam by se dalo vlézt pod střechu, mají pozamykané, míjíme poslední přístřešek, který nebyl prezidentem oddílu uznán za vhodný pro nocleh a mizíme do tmy Jsou asi 2 C nad nulou a rozbředlý sníh nám příjemně čvachtá pod nohama. Zatím jdeme po vyhrnuté cestě někam ke Kunvaldu a pořád to ještě ujde.

Vyhrnutá cesta končí a my se ocitáme na polní cestě pokryté asi půlmetrovou vrstvou sněhu, začínáme se prodírat vedle běžkařské stopy kupředu a já začínám tušit, že jsem měl zůstat doma, až dojdeme do lesa, tak si někde lehneme, říká prezident oddílu a já povzbuzen vidinou lesa dřu dál ve stopě, větve nad sebou, to je jako by si spal pod střechou, po dvou km konečně les, ale jen z jedné strany, k dokonalému pocitu bezpečí je třeba les z obou stran, jdeme ještě asi jeden km než nás les dokonale pohltí.

Kousek od cesty vyšlapáváme v závějích místo pro rozložení karimatek a spacáků, vysněné vaření čaje a opékání buřtů se nekoná, není kde a není kdo by to připravil, rychle do sebe nasoukám buřt za studena a jde se spát.

Z větve, pod kterou jsem se rozložil ke spaní, stále kape, jdu si vyšlapat jiné místo, ulehám a stále kape, není to tedy tající sníh z větví, kape z oblohy, po chvíli se mně zdá, že kapání ustává a já usínám, kolem třetí hodiny nad ránem jsem probuzen kapkami na tváři a já zjišťuji, že stále kape, teď o trochu víc, balím vše do krosny a prodírám se závějemi zpět do Rokytnice, žaludek se mně ještě trochu houpe, bechery jsem asi ještě nestrávil, beru za vděk přístřeškem, který byl prezidentem odmítnut, i zde kape, střecha je děravá, ale dá se v tom usnout, je pět hodin nad ránem, probouzím se kolem půl osmé, kupodivu čilý a vyspalý, venku dokapalo, čerstvé housky z místního pekařství mě jen vylepšují dobrou náladu z toho, že je to za mnou, že jsem přežil, že nemusím v závějích do Kunvaldu, natož do Mladkova a že v devět hodin jedu domů, krátká návštěva u kamaráda Michalce v Kostelci s horkou hovězí polévkou jen umocňuje můj dobrý pocit z letošního zimního táboření, neb konec dobrý, všechno dobré.

 
Pokračování zimního táboření očima Františka:

V sobotu jsme ještě chvíli prošlapávali, pak stopy od aut a nakonec hezká zimní cesta. Slabou vrstvou pokrytá asfaltka. Až na Pastviny. Tam jsme byli ve dvě, našli hospodu s teplým koutkem, kde jsme si vše usušili a dál nešli. Jen procházka a pak spánek za hospodou na zastřešené verandě. Sucho, teplo, vzduch krásně zimní z přehrady, neb jsme vlastně spali nad ní.

               Ráno po dešti                    Balení mokrých věci                          Prošlapáváme, ale nádherná příroda.

       Kunvald                                 František a nový účastník táboření, který nás ale brzy opustil.     Oběd v Klášterci.

                                                                                                   Pámátná lípa nad Pastvinami

                           Pastviny

V neděli ráno příjemné vstávání a chuť stihnout vlak v jednu. Cesta byla nakonec tak úžasná a nečekaně pohodová, že jsme v Mladkově na zastávce svačili již v 10,00 hod.!!!!!!!!!!!!!!!!!! Takže jen dvě příjemné hodiny chůze. A závěrečné umělecké foto na nádraží.

Ještě jednou děkuji za příjemnou společnost na nezapomenutelném táboření. Vstoupí do dějin a bude mít čestné místo v análech této akce, jejíž počátek se datuje na leden 2005.

Těším se na další setkání, nejpozději však opět za rok, na startu dalšího ZT – v Mladkově!!!

Za všechny účastníky  František