Zimní táboření, alias se žďárákem po Žďárkách, 1.-3.2.2008

Jak už to bývá,rok se s rokem sešel a mně bylo ctí uspořádat již tradiční akci s názvem Zimní táboření,o kterémžto jsem se sice pln optimismu,že nás zima neopustí,stejně zmiňoval už jen jako o táboření. Nakonec nám to vyšlo skvěle,ale teď už jak to tedy proběhlo.

První šok nastal hned v pátek před pátou na nádraží,kdy mi Prezident SMSkou oznamuje, že leží v horečkách doma v posteli a nikam nejede(o čemž však už Hombré věděl), vzápětí volá Bendžo, že teprve končí v práci a navíc je taky v bídném stavu, takže je nám jasné, že konečná sestava jsme my čtyři, a sice Lenka, Honza, Hombré a já. Kupujeme jízdenku a odjíždíme směr Žďárské vrchy. V dost našlapaném vlaku(tedy jeli jsme třemi, ale první i druhý byl narvaný) nás Honza seznamuje s prací s GPS(Gde Proboha Su?) a skoro se nám podařilo i omylem vysadit Hombrého o stanici dřív, což nám bylo pak celý víkend připomínáno. Takže vystupujeme v Pusté Kamenici a naše první kroky směřují kam jinam než do hospody. Jedná se o hospodu u Oldy, kde podle všeho majitelka, provozní i vrchní v jedné osobě je žena. Asi Olda. Hospoda se postupně plní místními, až je zde plno docela a vzduch hustý, že by se dal krájet. Probíhá zde poctivá příprava na zítřejší masopust. Náramně se bavíme, ale pak už je čas zaplatit a vyrazit vstříc první temné únorové noci. Zadáváme do přístroje místo našeho plánovaného noclehu v lese u křižovatky cest a odcházíme. V osadě Ruda máme trochu problém s orientací, ale nakonec kolem půl jedné zalézáme do spacáků a žďáráků na onom správném místě. Počasí je zatím o.k. a ve spacáku teplo. V sobotu ráno vstáváme, Hombré má už sbaleno (ranní vstávání mu nedělá problém, zeptejte se ho proč…), snídáme pod přístřeškem a vyrážíme po úplně rovné cestě na Karlštejn. Tam hledáme v dutině stromu první GPS poklad. Nenašli jsme nic. Jdeme tedy dál po modré na Zkamenělý zámek a tam hledáme druhý GPS poklad v pařezu. Opět jsme nic nenašli. Pokračujeme tedy na Milovské perníčky a pak na Čtyři palice. Tam lezeme s Honzou a Lenkou na vyhlídku. Hombré s Božkovem zůstali dole. Ve skalní puklině hledáme další poklad. Zase nic. Z palic scházíme na zelenou značku a po ní jdeme až do obce Milovy, kde navštěvujeme restauraci na Lenčino doporučení. Občerstvení je výborné a v televizi zrovna dávají ženský tenisový turnaj. Tenistky si stále rovnali kalhotky pod sukní, ale pak jsem se dozvěděl,že si tam prý strkají míčkyJ Z hospůdky míříme k Milovskému rybníku, který částečně obcházíme, abychom si to švihli lesem přímo nahoru bez cesty na Dráteníčky(775m.). Kromě Hombrého, jemuž jsem nevyhověl v přání zavítat do vesnice Blatiny, na niž má pěkné vzpomínky, si výstup houštím s radostí užíváme a za chvíli jsme nahoře u skal. Sundáváme bágly a jdeme to omrknout. A co se nestalo-Honza našel GPS poklad! Je to plastová piksla a uvnitř kdejaké pi..prostě různé drobnosti. Zapisujeme se a přidáváme drobnost ze Seweru. Z Dráteníčků sestupujeme na SZ, abychom začali stoupat na Malinskou skálu. Cesta je pěkně namrzlá, místy by se hodily i mačky… Malinská skála(811m)je naše první osmistovka (nebo chcete-li osmitisícovka v decimetrech) této akce a taky místo druhého nálezu pokladu. Našel opět Honza. Začíná se dařit. Taky začíná docela foukat a poletovat sníh, takže Hombré šel napřed, zatímco my se jali hledat. Na Lisovské skále(802m)na nás čeká Hombré s poloprázdnou placatkou rumu. Obhlížíme zde lezecké cesty-vypadají pěkně. Čeká nás poslední dnešní vrchol a tím je Devět skal(836m) a je to nejvyšší bod celých Žďárských vrchů. Na vrcholu je skalní vyhlídka s vrcholovkou, kam se zapisujeme. Opět tu má být poklad a taky že je! Našla ho Lenka a očividně září, máme radost, jedině snad Hombré, již trochu vymrzlý, trpělivě čeká třímajíc placatku na ukojení našich tužeb, ale dočkal se a můžeme zahájit sestup do Křižánek. Začíná se stmívat, ale máme to 3,5 km z kopce,takže na pohodu. V Křižánkách nás vítá hostinec Za řekou, kde mají i medvědí mléko. To už ale víme, že si ho dáme společně s Evou, Goganem a Jagyčem, kteří za námi míří v podstatě rovnou z Krkonoš, kde byli na běžkách. Přijíždí v 9 večer autem, takže se naše tábornická skupinka rozrůstá ze čtyř na sedm figurek. Po milém posezení se tedy nás 7 statečných vydává z tohoto zařízení s potřebnou výbavou a plnými termoskami čaje vstříc druhé únorové noci. Procházíme kolem Kyšperského rybníku a penziónku a kousek za ním v lesíku uléháme pod nebe plné hvězd. Ráno nás probouzí sluníčko (tedy jak koho, někdo musel vylézt ze zahřátého spacáku i z jiných důvodů) a kolují různé lihoviny (obzvlášť na mě udělal dojem Goganův Rampušák), snídáme, řečníme a proběhla i debata na téma, jestli je lepší mít do spacáku podvlíkačky, nebo ne. Jagyč projevil názor, že ano, a to z důvodu, že se na spacák tolik nelepí. Hombré na to suše prohlásil: “Tak to už dlouho neznám“… prostě byla dobrá nálada a krásný den před námi. Skupinka G+E+J nás opouští, jdou se projít nalehko na 9 skal a Palice, takže pokračujeme v původní sestavě podle původního plánu. Je krásně a užíváme si to myslím každý po svém. Nebudu to už dál natahovat, prostě jsme došli přes Herálec, Lhoty, Lány a Hamry(a louky a lesy a pole a ploty a závory a ohradníky a dráty..) až do Hlinska, kde v pohodě stíháme ještě oběd v hospodě a po třetí hodině odpolední odjíždíme vláčkem luxusáčkem (ta žlutozelená moderní mašinka s vypečeným WC na ovládání, že Hombré..) domů, do Hradce, do Prahy, do Trutnova, doprdele zas bych někam jel! Toť už konečně vše.. Váš oblíbený spisovatel Jerry