Květen byl květnatý, příjemně teplý, ačkoliv někdy až moc, slunečný, prostě vhodný pro poutě, zábavu a aktivity rozličné, na člověka blahodárně působící. Netoliko pro přírodu, ale červen to trošku spravil. Leč o tom až příště. Teď ty květnové radosti.

Sedmihorky, 22.-24.5., byly bohaté na návštěvnost dospělých (23) a dětí (14), povídání a zábavu, posezení do noci. Hlavně pak na pěkné zážitky horizontální i vertikální. Já se přiblížil kolmo a vlakem, v kempu se vítal s veselou čtyřkou. Přijíždějí další a další, samá srdečná vítání.

Ze skal, kde byli již od poledních hodin, přichází Kačka s Rosťou. Čas běžel, usedáme okolo osmé a spát se jde za tmy, přitom kupodivu brzy. Plány na sobotu má každý z nás veliké. Hlavně lezci.

V sobotu ráno je krásně, někdo již výletuje či leze, většina snídá dovezené mňamky. I na dobrou brazilskou kávu dojde. V 11:00 okupujeme Bažináče, neb bez něj není ve Skaláku lezení. Pokračujeme na oblíbené tréninkové místo u Trůnu, kde potkáváme známé tváře, Cyr tahá, Matyáš objevuje pěknou koutovku, (ne)lezci překvapují hodnotnými výkony a zdáli i zblízka nás sledují Kačka s Rosťou.

V 15:00 děti na Koupáku zaslouženě popíjejí a baští vše, na co si ukáží. Totéž udělají dospělí a hurá do kempu na hokej, též vítat nové návštěvníky. Některé, vč. mě a Zuzanky, fascinují balóny, všechny děti pak noční bojovka v režii Danči, Matyáše a Honzy. Další příjemný večer, posezení, povídání.

Nedělní ráno nalákalo Matyáše na východ slunce, ale jinak je jako přes kopírák se sobotním, pohodové. Lezci odchází do skal, chataři balí, někteří frčí na výlet, někdo nefrčí nikam a užívá si prostředí kempu. Hlavně děti, voda láká ke koupání. Je veselo. Odpoledne je čas odjezdu: tradiční foto u 41 s Povejšilátky z června 1994, ještě pozdrav ze skal a pohled na chatky, kdy další takový bude za rok v květnu, ale při příjezdu. Je se věru nač těšit!!!

Školení v Obřáku, 29.-31.5., bylo rekordně nejméně navštívené. Ale snad o to více osobní. Z Jedničky jsme si udělali kolárnu a zabrali Čtyřku. Já to opět vzal vlakem a kolmo v expedičním tričku z roku 1999 a v 18:00 jsem byl přivítán Hombrém. No, přivítán… 🙂 Následovala procházka okolo narcisek (v Obřáku!!!) a stále více uschlého lesa, již i u mostku.

O půl osmé usedáme k roztopeným kamnům a chlazenému pivečku, aby nás ve 20:15 pozdravil Kancléř, přijíždějíc na kole z Úpice. Vybalit, převléknout, připravit spaní, usednout a povídat a povídat. V deníku mám poznámku: „Přál bych vám být u celovečerního vzpomínání Hombrého a Kancléře!“ Doplněno smajlíky. Byl to moc příjemný večer ve třech.

V neděli od ranních hodin prší, přesně jak předpovídali. A stejně tak to bylo i se sluníčkem, které mělo od deseti svítit nepřetržitě po celý den. Na stránkách jsem sliboval zahájení sobotního výletu v 10:00 u pekařství Bakery, což jsem dodržel. Jenom trasu a způsob přesunu jsem změnil: jediný zájemce o moji společnost jel na chatičku do Úpice, tak jsem jej rád doprovodil. A cestou mu ukázal zatím nepoznané: chatu Sněženku, zadní cestu okolo Trutnova a útok mimozemšťanů (https://www.novinky.cz/clanek/domaci-foto-jako-utok-mimozemstanu-stavba-mostu-na-d11-ulehci-trutnovu-40580807).

Role se mění, v Úpici se neználek stává ze mě: po 41 km, o půl jedné, mě vítá neznámé krásné místo s velmi milou paní Columbovou. Tedy, sem se budu rád vracet (již jsem to udělal, ale pan domácí nebyl doma, přesto jsem se tam opět dlouho kochal okolím). Mají tam krásné zázemí, Kancléř pak svůj kout s víčky ze všech soudků, které tam vypil. A s fotkami z mnohých výletů do hor. Vybral jsem si Ťan Šan 1998 (já měl na tričku totéž pohoří, jen o rok později).

Před druhou hodinou se loučíme a já frčím do Trutnova, přistoupit k dalšímu účastníku školení: báječnému archeologu a genealogu Zdendovi. Kolmo to dává s velmi těžkým batohem, tudíž další větší pěší výlet okolo Obřáku se nekoná a po odpočinku, občerstvení a příjezdu Jagyče, jdeme na krátkou procházku alespoň ke Kovárně (Jagyč samozřejmě až na Sněžku).

V 19:30 přijíždějí další milí účastníci, Běláci. Jsme komplet: bylo nás šest. A jaký že to byl večer, trvající lehce přes půlnoc? Jana-Máňa to vystihla na vocapu nejlépe: „Zdravím ze školení v Obřáku, účast sice nevalná, ale zábava opět vydařená 🙂 .“

Nedělní ráno je opak sobotního: sluníčko a teplota příjemná na cyklo výlet. Balení, úklid, další příjemné posezení u Bakery, loučení s Běláky, společná cesta s Jagyčem do Maršova k autu a sám pak oblíbenou cestou s několika příjemnými zastávky až do Stěžer. (Zdenda musel jet brzy ráno a vím, že dojel přes Ratibořice na vlak do Skalice. Úctyhodný výkon s tím opravdu těžkým batohem.) Tak zase za rok, zase třeba jinak. Těším se!

Vulkán, 11.6., slovy klasika (po delší době připomínám – Jagyče) proběhl. V deníku je tento záznam: „Dnes se mi nechce nic psát, stačí foto.“ Tak se kochejte fotkami, a pokud se vám líbí, za měsíc budete vítáni v reálu.

Cesta do Stěžer byla historická, neb poprvé se dalo jet z Vulkánu na zápas fotbalového MS (přímo zahájení), kterého se též účastníme! Jestli tam budeme ještě za měsíc, 9.7., to se uvidí. Věřím, že ano, jsem přeci věčný optimista. 😉

PS: v roce 2006 byl Vulkán 9.6. a MS začínalo následující den, v pátek 10.6. Pěkně je popsán Jagyčem, vkládám tedy okénko do historie (https://www.hostezery.cz/je-po-vulkanu-8-6-2006/).

Pokračují pravidelné vocapové příspěvky.

Malorka, Zdeněk (Bartoň): Ahoj, posílám pro inspiraci, jak jsme chodili a pár fotek, jak to tam vypadalo. Měli jsme v plánu Sardinii a tam pršelo, tak jsme naplánovali náhradní variantu. Většinou jsme chodili po GR 221, ale trochu jsme to upravovali. Dá se chodit od města k městu, my spali ve stanu.

https://mapy.com/cs/turisticka?planovani-trasy&dim=6a15b6b1b8c9cd09f67aabd0&x=2.6563545&y=39.7035521&z=10