Je po Vulkánu (12.9.), slavnostním otevření muzea horolezectví (7.9.) a Martínkovicích (20.-22.9.)

Sedím u nedělní pohádky, dívám se občas z okna na krásně jasný obzor, Železné hory, Žďárské vrchy, Orlické hory, a ve slunečných, ještě teplých paprscích, vzpomínám na akce, které nám zpestřily zářijový oddílový život. Nu, pár jich bylo. A stály za to!

 

 

Slavnostní otevření nové stálé expozice Muzea Českého ráje v Turnově – HOROLEZECTVÍ – Z ČESKÉHO RÁJE NA VRCHOLY SVĚTA, 7.9., se dá těžko popsat slovy. Jsem rád, že jsem u toho báječného historického momentu mohl být a Petrovi alias Hulliczovi ještě jednou děkuji, že na to upozornil a připravil k tomu příjemný doprovodný program.

Ten pro mě začal v sobotu v poledne, kdy jsem k němu dorazil. Pohodlně vlakem, symbolicky Českým rájem. Přivítání bylo srdečné, dokonce velmi chutným obědem. A ta srdečnost vyplývala i z toho, že jsem byl jediný, kdo přijel…

Následoval přesun do muzea. Plný dvůr, proslovy, seznámení s vývojem vzniku expozice. Zajímavé, moc. Následovalo přestřižení pásky a první návštěvníci vstupovali. My to pojali nejdříve jako občerstvovačku, než se prostory trošku uvolní.

Poté jsme šli i my na prohlídku. Doporučuji, a doporučuji MOC! Rád se tam ještě několikrát podívám. Jen to osobní popovídání s Jožkou Rakoncajem nad jeho historickými úspěchy mi bude chybět. Opravdu zážitek! Fotky nevkládám úmyslně, jeďte se tam podívat, stojí to za to.

Další program byla neuskutečněná páteční procházka okolo Jizery do restaurace V oudolí, neboť zmodernizovaná a přeplněná Zrcadlová Koza nás opravdu nelákala. Jenže V oudolí bylo nečekaně zavřeno a tak jsme šli dál. Parádním ručním přívozem na druhou stranu řeky a přes pár příjemných pivních zastávek až na Hakenovic zahradu. Závěr dne byl již v poklidu, u velmi kvalitní domácí lihoviny.

V neděli po snídani jsme pokračovali v původním plánu a odjeli na Vidlák vzdát Knížeti jeden z posledních holdů, jak bylo v plánu akcí.

Pak již loučení, poděkování za vše a těšení se na další setkání, vzpomínkové i poznávací, v Martínkovicích. Následně opět vlakem a stejnou přírodou zpět. Nezapomenutelný víkend.

 

 

Vulkán, 12.9., proběhl příjemně v tradičním počtu sedmi Dokonce jsme se takto sešli již před sedmou! Já se tam těšil hodně, celé léto. Héfaist a volba sládků byla jistota. Než někdo přijde, dělám pořádek v pokladně, celé léto se pěkně půjčovalo. S Jířou se domlouvám na zajištění auta na brigádu a pivečka na Poslední slanění. Dále nás Jana-Vrbka seznamuje s termíny zábavy (8.11.) a plesu (20.3.). Je se věru nač těšit.

Angličtinářka Ady vypráví o výuce těláku a Čejpik odlétá surfovat do Řecka. Vyprávíme si o Weisshornu, prohlížíme knihu. A také narozeninovou knihu Jak šel čas. Ještě jednou za ni všem přispěvovatelům děkuji. Mnozí ji chtějí na stránky, tak tam zřejmě po Novém ruce bude.

12.11. bude promítání Letních Alp! Školník mi právě potvrdil termín. I zde se možná přidá Jířa s Berninou. Uvidí. Ve 20:35 je nás přeci jen osm, přichází Monička. A jako každé setkání, řešíme i tentokrát staré a nové technologie – Jířa prohrává se starými včerejšky. Pak již „jen“ příjemné povídání a v devět odjíždíme do Stěžer. Vystupuji na konečné a lákán do Višňové ještě ochutnávám výborné Legendario.

Tak zase za měsíc. Těším se.

 

 

Setkání v Martínkovicích, 20.-21.9., připravil Cyr sám, a jak to naplánoval, tak to bylo. Bohužel k okolnostem, pátek byl vzpomínkový – na Kura, kterého většina oddílu nezná, ale byl to báječný člověk a patřil k mnohaletým blízkým kamarádům Pepíka Tejkla. A na Knížete, kterého naopak zná většina. Tak probíhalo i vzpomínání. Krátce, ale hezky o Kurovi, dlouze, a také hezky, o Knížeti.

Těžko se k tomu něco píše. Vlastně, tak jak to asi mělo být, bylo to veselé. Těch fotek (jsou autentické, z plátna, tudíž nekvalitní – pozn. autora) a nečekaných informací, které dokreslily jejich životy. Třeba o velké studijní lásce Knížete – Jolana Voldánová!!!

Nejdříve promítal Cyr.

Následoval Hullicz.

Byl to příjemný večer a po dlouhé době nás tam bylo hodně: pan, paní a syn domácí, Hullicz, Monika a Therezia, Hombré, já.

V rámci plánované další padesátky se včas přidala Alby s Petrem, očekávaně hodně pozdě dorazil Martin s Jankou.

V sobotu ráno se příjemně snídá a poté následuje celodenní výlet po okolí. Náhoda, kdy se hozené jablko zastavilo o praváka (nekecám!!!), pomohla k vášnivému houbaření a po hodině byly tašky a trika plné hub. Však s tím měla Monča po návratu hodně práce.

Přes Ameriku a Křinice se vracíme v šest zpět. Děláme smaženici pro všechny (já druhou po dvou dnech – řádně proškolen jak na to) a chystáme se na další promítací večer. Ten začíná Cyrovým výletem do Dolomit a pokračuje mými Letními Alpami – pracovní verzí. Na tato promítání přijeli i Jířa s Ady, bratři Židovi a Petr Smola.

Poutavé promítání a povídání trvalo až do půl druhé, kdy jako poslední zhasínám a před noclehem pod jednou střechou dávám přednost hvězdám. Bylo krásně jasno, moc příjemné usínání.

A ve slunečném ránu příjemné probouzení. Fajnové povídání u snídaně, loučení. Díky Cyre za další krásný pobyt pod Broumovskými stěnami. Tak opět v zimě.

 

A to je vše. Ze září. Říjen je opět plný akcí a já doufám, že bude za měsíc opět o čem psát a s mnohými se setkám – na Pálavě, na brigádě v Obřáku, na Modřínových hájích. Třeba i na skalách, kam se ještě chystám, ve Vulkánu, na Plážovce.

 

František-FKDP