Je po Vulkánu (9.7.), oslavě svatby (13.7.), oslavě čtvrtstoletí lezení (15.7.) a jiných radostech

Okurková sezóna se nekoná! Něco málo, o čem lze psát a vážené (nejen) oddílové čtenářky a čtenáře by to mohlo zaujmout, se našlo. V podstatě samé oslavy.

Vulkán, 9.7., byl poznamenán krátkým pracovním týdnem, kdy má dovolená navrch. Přeci jen se ale tři věrní našli: Jana, Rosťa a Marcel. A jeden vzdálený účastník, vlastně též ve Vulkánu: Čejpik v Chorvatsku.

Poznámka v deníku je krátká: servírka Lenka (blondýna) trousí cosi na adresu horolezců, prý naštěstí kecá (jako vždy), rozebírá se letní program lezení, počasí a komentují se fotky od Čejpika.

Není toho mnoho, ale i díky tomu Vulkán žije!

(Příspěvek Vilíka) Rok po svatbě v ráji, Martin a Daniela, 13.7. Před rokem si dva lidé řekli ano na jednom výjimečném místě ve skaláku pod Zelenáčem. Dnes je tomu již rok a první výročí tohoto významného dne se nám díky přízni počasí podařilo strávit na tom samém místě jen o pár metrů výše. V pozdním odpoledni přicházíme pod zelenáče a vzpomínáme jaký to byl vzácný a významný okamžik. Sluníčko se pomalu blíží k obzoru. Stíny se začínají  prodlužovat a barvit do oranžova. Je nejvyšší čas začít zdolávat Zelenáče, aby jsme stihli pozorovat západ slunce z jeho vrcholu. Na vrchol jsme vystoupali v čas a s bohatým piknikem a sklenkou dobrého moku si připíjíme na dalších sto let spokojeného a sluncem zalitého života……….

25 let o prvního opravdového lezení mé maličkosti, 15.7., jsem se rozhodl oslavit spontánně, narychlo, příspěvkem v Diskusi a emailem několika ortodoxním lezcům a lezkyň. Počasí nakonec vyšlo a tak jsem mohl oprášit za přítomnosti Rosti, Vilíka a Ade minulost – pěknou pětkou na druhým. Tenkrát Severní na Suškách, letos …

A pak ještě pár hezkých cest. Příjemné odpoledne, polezenice.

Nečekaný, avšak příjemný dozvuk to pak mělo po pondělní Plážovce, kam dorazil nečekaně Jagyč a tak jsme si mohli připít nejen na mé čtvrtstoletí, ale i na Jagyčových 15 let lezení (Rabštejn, 6.8.) a Janino nelezení (zkušenost s lanem již ale má).

Nakonec je tu ještě jedna nečekaná oslava, spíše vybraný dárek – let balónem, 13.7. Bez bližších informací jsem byl vyzván organizátorkou Ade den předem, na cestě z Alp, uvolněním se z práce z důvodu letu baloném a přijetím nad ránem na Terminál. Nic víc. Prostě výlet s překvapením, jak říká starý Žíla v Aktu.

Ve 4:20 jsem tedy nabral Ade s Jarmilkou a hurá do Trutnova. Tam přestup k balónářům, přejezd na letiště do Volanova, příprava, instrukce a naskočit. Pak již jen vzhůru, v 6:04, dle předpokládaného větru směr Hostinné. Ovšem díky severnímu větru nakonec míříme na Dvůr a nad ZOO. Jelikož se tam špatně přistává, let se z hodiny prodloužil na 1:41 a 20 km a byli jsme ve výšce přes 1700 m (ve smlouvě prý je 500 m…)!!! V 7:45 přistáváme (padáme) na louku v Žirecké Podstráni.

Slavíme, balíme, jsme pasováni na hraběnky a hrabě dle místa přistání. Dle tradice nám patří ten kousek prostoru půdorysu koše, ale až od tří metrů nad zemí. Dostáváme diplom a po krátkém, ale zajímavém povídání s pilotem jsme odvezeni zpět k autu.

Hezký, nezapomenutelný zážitek. Všem dárcům MOC děkuji. Určitě i Jarmila, pár dní před tím slavila ty své kulatiny.

A to je v červenci vše. Mnozí se chystají do hor či jinam na dovolenou, pak tedy hlavně šťastný návrat!

Vlastně ještě jedna aktualita: po delší době zase bylo ve skalách JaBo!!! A jako jsem dal dohromady pojmenování této naší slavné lezecké dvojice, dal jsem dohromady i jejich setkání. A bylo na co koukat, paráda!!!

František-FKDP