Malá Fatra, 20.-23.2.2026

(Autorka: Martina Smudková) Myšlenka zase jednou vyjet na skialpový výpad do milovaných slovenských hor se mi v hlavě zrodila na otvírání Alp a už nepustila. Stačilo šikovně nadhodit před Jitkou na Silvestra a první parťačka byla jasná. Ve dvou se dobře domlouvá i termín. Na túru byly 3 varianty v různých obtížnostech, v závislosti na volných chatách, množství sněhu a počasí. Na lákavou nabídku pozitivně reagovala i Káťa a Jáchym.

S obavami jsme týden před odjezdem sledovali množství sněhu a když se na web kamerách objevovaly zelené louky, odložily jsme výpad na za týden, kdy předpověď slibovala sněžení.

Zvolila jsem variantu „lehká“. Káťa byla na takovém výletu poprvé a poprvé to musí bavit. Start byl v pátek po práci z Hradce, cesta cca 5 hodin do Těrchové, kde jsme měli pro naladění první bydlení se sudovou saunou na zahradě. Ale outdoor to byl i tak, bez převlékárny, svlečení na lavičce před saunou, v sauně max. 40 stupňů, protože netěsnila a cizí ruka v okénku k tomu. Bububu.

Ráno odjezd do Štefanové (přesun 10 min.), tam parking. Batohy na záda, první společné foto dne se sluníčkem a Velkým Rozsutcem, výraznou dominantou Malé Fatry, a vyrážíme vstříc vrcholům. Jdeme po turistické cestě do sedla Medziholie mezi Rozsutcem a Stohem. Sněhu je pomálu, chvíli musíme pěšky. Okolo nás je docela dost pěších turistů, jen s nesmeky. Uklidňuje nás parta 4 chlapíků taky s lyžemi. Říkají, že výš to bude lepší. A bylo. Jenže až nad 1000 m.n m., prvních 500 výšek jdeme pěšky. Lyže berme až kousek pod sedlem 1185 m.n m.. To už ale vše zahalila mlha a začalo fičet a chumelit. Ze sedla máme v plánu přejít Stoh 1607 m. n m., kvůli slibnému sjezdu. Pak dál po hřebeni na Poľudňový Grúň 1460 m.n m. a sjet na Chatu na Grůni, asi 900 m.nm.. V úpatí Stohu nás turisti varují, že se vracejí kvůli počasí. Není prý vidět od tyče k další tyči. Zvažujeme co dál. Vracet se ten mordor co jsme vybojovali nahoru se nám nechce. Volíme tedy variantu úbočím Stohu, značenou, ale letní cestou, která podchází vrchol zprava, významně zkracuje cestu na Grúň a je v závětří. Je to tedy místy trochu lavinový terén, ale vzhledem k množství sněhu a vyšlapaným stopám před námi to riskneme. V kuloárech si necháváme rozestupy, ale sněhu je fakt málo a lavinová jednička k tomu. Docházíme dvojici na sněžnicích a v jednom místě se k nám odněkud zvrchu připojuje ta skupina chlapíků co s námi vycházela. Taky tam Káťa zlomila hůlku. Opravili jsme ji pevnou izolepou, kterou máme vždy jako základní pohotovostní opravnou sadou na horách, a šli dál. V místě, kde se traverz napojuje na hřebenovku sundáváme pásy a užíváme si krásný sjezdík do sedla v prašánku. Je to na návětrné straně, takže parádní podmínka. Jednou si to chci z toho Stohu sjet zvrchu. Musí to být moc hezký. Na tom sjezdu v terénu musíme tedy zapracovat. Jáchym na nás trpělivě čeká.

Na hřebeni zase naplno vládne vichr z hor, mlha a chumelenice. Musíme opakovaně sdělovat Kátě, že opravdu nejdeme špatně a že tam skutečně není kam odbočit. Na Grúni se přioblékáme a bereme přilby na sjezd. Půlka kopce je vyježděný terén, spodní půlka černá sjezdovka. Hodláme si ty skoro 2 km sjezdu naplno užít. Káťa má teda už malinko chmury, ale je to bojovnice. Používáme na ní triky jako: už tam za chvíli budeme a neboj, pojedeme pomalu. Ale moc nám na to nenaskakuje. O tom, že další den pošlapeme opět tímto 30 stupňovým kopcem těch 600 metrů výškových nahoru, zatím pomlčíme. Na chatě už je krásně. Pokojíček, halušky, teplá sprcha, pivko. Při něm koukáme na olympijské závody ve skialpinismu a načítáme techniku práce s pásy. Máme v nohách 9,2 km, 890 m nahoru a 560 m dolů.

Ráno se probouzíme do polojasna, které do hodiny zmizí a nastává kopie včerejšího počasí, jen ještě stoupla teplota blíž k nule, což je peklo, protože se lepí sníh na pásy. Bojujeme jak to jde a každý si tak nějak přemýšílí o tom, jak měl před túrou impregnovat pásy a jak to neudělal a teď už je fakt pozdě, protože ta impregnace leží v kufru v autě. Na vybojovaném vrcholu Poľudňového Grúňa Jáchym vytáhne z batohu tekutý vosk na lyže, který zkoušíme aplikovat na pásy Jitce, která je na tom asi nejhůř. Já jsem to v půlce kopce nevydržela a zkusila namatlat jelením lojem a taky to trochu zabralo. Pokračujeme po hřebení na Steny Severný vrchol a pak Steny Južný vrchol, Hromové a Hromové sedlo. Vzhledem k počasí, kdy je opravdu vidět pár tyčí před, jen občas se objeví větší kus hřebene, vítr sílí a v nárazech je fakt nepříjemný, Chléb vynecháváme a sjíždíme rovnou ze sedla. Podmínka na sjezd je moc pěkná, za hřebenem se vítr utěšuje. Následuje dlouhý traverz k chatě. Dnes to máme odpočinkových 5,6 km, 670 m nahoru a 220 m dolů. Chtěli jsme dnes ještě na Velký Kriváň, který se tyčí nad chatou, ale počasí k tomu fakt není.

Po vydatném odpočinku se ještě jdeme mrknout jestli se to náhodou na hřebeni nezklidnilo přes vrcholek Bochník tyčící se těsně nad chatou, z něj na Chléb a znovu sjíždíme, z Hromového sedla. Takový krátký úderný hodinový skialpový okruh. Vzhledem k tomu, že známe terén z minulých sezón, tak to jde. Krásný sjezd z Chlebu vynecháváme, vzhledem k té mlze, abychom omylem nesjeli jinam. Přeci jen tam jsou skalky. Přiznávám, že kdybych s sebou neměla Jitku a Jáchymem, tak se na to vybodnu už před Bochníkem.

Ráno se probouzíme do deště. Postupně teplota klesla a začalo chumelit a to hodně hustě. Od chaty musíme zdolat Snilovské sedlo 1524 m. n m., pak už jen sjedeme po sjezdovce do Vrátné. Do sedla je to necelé 2 km, odhadem 30 min. a po sjezdovce další 2 km. Jitka hlásí, že sjezd bude na 5 min. Trošku oponuju, že to bude boj a vidím to na 40 min. V záloze byl plán tento den využít ještě na ten Velký Kriváň, ze sedla je to kousíček, ale počasí se od včerejška významně nevylepšilo. Takže sundáváme pásy a hurá dolů. Pár metrů bylo fajn. Sníh se postupně měnil od vrcholového prašanu, přes jemnou krustu, do hnusné mokré kaše, přibývalo vykukujících drnů, pak jsme už spíš hledaly, kde jsou plochy sněhu propojeny, aby šlo projet níž. Nakonec to dopadlo podle očekávání. Lyže na batoh a pěšky. Jen na můj vkus to byl moc velký kus pěšky. Tipuju i náhledem do mapy, že od půlky kopce.

Dole ve Vrátné ani jeden bufík, pusto, prázdno, jedno auto přijelo a chlapíci se oblékají na výšlap, druhé auto s jinými chlapíky v oranžových vestách stojí opodál. Autobus jede za 2 hodiny. Původně bylo v plánu jít traverzem lesem a kousek vystoupat na Chatu na Grúni, 2 km, a odtud sjet k autu do Štefanové, další 2 km, ale není sníh. Alespoň už neprší. Jdu se zeptat chlápků ve vestách, jestli by mě hodili do Štefanové k autu. Klaplo to.

Cestou domů hodnotíme a bilancujeme. Káťa googlí skialpový batoh a všichni se těšíme na příště.   

Papapa, Káťa, Jitka, Martina a Jáchym