Zavírání Alp 2019 – Karwendelské Alpy, 14.-17.11.

Letošní určení cílového místa k Zavírání Alp mírně komplikuje tamní sněhová nadílka, která znesnadňuje případný výstup na výše položené chaty. Pár dnů před samotným odjezdem hlavní organizátoři Jana s Františkem vzniklou situaci přehodnocují a následně Jana přichází s návrhem k návštěvě snáze dostupnějších Karwendelských Alp, přesněji zdejšího Karwendelhausu, ležícího ve výšce 1800m.

Pátek 15.11.2019 – výstupový den – autor: Marcel

Odjezd je naplánován z tradičního Vulkánu, kde se před desátou hodinou loučíme a nabalujeme do francouzského expresu Eurovia. Cestou v Praze nabíráme Zuzku s Adamem a poté s pár zastávkami k protáhnutí či vystřídaní za volantem, ubíráme se za horskými zážitky.
Nad ránem, ještě za tmy, dorážíme na parkoviště u Alpenhofu, v závěru obce Hinterris, odkud začíná nástup k našemu cíli. Hukot a poryvy větru, které cloumají stojícím autem, dávají tušit, že v tomto počasí není kam spěchat. Zabaleni do dek a optimistickou naději na zlepšení počasí se tedy snažíme dohnat náš spánkový deficit.
Ráno se vítr mírně uklidňuje. U budovy vstupu do naturparku Karwendel nacházíme příjemné závětří, které využíváme ke snídani a přebalení báglů.

Po deváté hodině absolvujeme nezbytné společné foto a poté již kráčíme napříč zelenou loukou k mostu přes řeku Risbach, po jehož překročení začínáme nabírat první výškové metry z celkového počtu zhruba 900m., které nás tento den čekaly. 

Značená cesta nejdříve příjemně stoupá levým břehem širokého údolí, poté zabočuje vpravo proti proudu říčky Johannesbach. 

Zhruba od výšky 1500 m. se cesta zužuje v lesní pěšinu a výška sněhu nás již nutí častěji se střídat v prošlapávání. 

Po zhruba šesti hodinách docházíme do sedla Hochalmsattel, odkud je to již nedaleko k winterraumu chaty Karwendelhaus. 

Samotný winterraum stojí samostatně v blízkosti hlavní budovy a po kliku zaváté dveře dávají naději, že jsme dnes jeho první návštěvníci. 

Postupně se všichni scházíme uvnitř, zatápíme v kamnech a plníme hrnce čerstvým sněhem. 
Po chvíli se František ujímá přípravy již všemi očekávaného medvěďáku a u jednoho ten večer pochopitelně neskončí. 

Po večeři, při svitu čelovek a solárních lampiónů Luděk hrábne do strun kytary, kterou obětavě vynesl připnutou gumicuky na báglu. Chatou se nesou známé songy, únava z probdělé noci a výstupu zatím není znát, a venku začíná chumelit…

Sobota 16.11.2019 – vrcholový den – autor: František

Z nenadálých důvodů připadl nakonec popis výstupového dne na mě, v šibeničním termínu (středa, 21:00), takže nepřipraven zkusím napsat pár slov, ať se to stihne vydat do Výročky:

ráno vstáváme do slunečného počasí, ale větrného. Plán dne: ke kříži „nad“ chatou (1765 m) – Hochalmkreuz (2192 m, prý 1,5 hod.). Vlastně původní plán byla Birkkarspitze (2.749 m), nejvyšší hora pohoří Karwendel, ale ten jsme po pár krocích opustili… Rád se kvůli ní vrátím!!!

Noční sněžení udělalo své – spousty nového prašanu. Hned na začátku bloudíme, nedaří se najít cestu. Poprvé, co u chalupy není žádný rozcestník!

Naštěstí, po chvíli logických úvah a studiem mapy, máme nástup – stoupáme kolmo nahoru hned za winterraumem. Sněhu je hafo, chvílemi i více. Hrabeme se. Následuje průchod lavinovými zábranami, pomocí ocelového lana. Náročný začátek odradil Janu, loučíme se a přeji ji hezký den a výlet k nedaleké kapličce. Určitě si to ještě užije.

Snažíme se střídat v prošlapávání, občas to drhne… Dlouhý traverz s jakousi viditelnou linií, kudy asi vede cesta.

Šlapeme a šlapeme, až se nám zdá, že cesta by již měla vést vzhůru. A taky jo. Otáčíme kolmo nahoru a vybíráme, kudy nejlépe přes sněhovou pláň a skalní výstupek.

Tušíme možnost lavin, tudíž jdeme co nejvíce u skal. Přesto najednou s Luďkem „šlapeme vodu“, desková lavinka na nás sice tlačí, ale tím, že jsme si ji utrhli sami, a díky „plavání“, nás nechává stát. Méně pak kluky dole, ale bylo to spíše dobrodružství. A za chvíli druhá – nejdříve odtrhlina a pak jela. Od čerstvé prašanové vrstvy se to dalo očekávat.

Zuzka mezitím opouští naši stopu a vydává se vlastní cestou, vstříc svému „dobrodružství“ – napříč lavinovým svahem. Uf, už nic neujelo. Marcel s Adamem jdou za ní, já s Luďkem již bezpečně stoupáme diretisimou přímo k vrcholu. Mixový terén báječně držel a za chvíli jsme u kříže. Příjemné překvapení.

Pár metrů a jsme u něj. Kníže dosáhl svého posledního alpského vrcholu – Hochalmkreuz (2192 m). Fouká, ale stále je hezky. Nádherné výhledy.

Fotíme se, zapíjíme výstup, sledujeme vystupující trojici. Přichází tak nějak po značené cestě, zaváté, ale tady nahoře díky větru místy viditelné. Vítáme se, podání ruky, obejmutí, panáček lahodného moku. Další focení okolí a sebe sama, také společná dagerotipie.

Následuje otevření skleničky a vítr roznáší Knížete po Alpách. Ať je mu i zde dobře a občas nám přihraje nějakého andělíčka strážníčka. Tipuji, že už to ten den udělal. (Fotky vloženy na poslední chvíli, rokliknout se musí každá zvlášť.)

 

 

 

Asi po hodině sestupujeme, nejlépe kolmo dolů. Po nohách či zadku, za chvíli jsme na turistické cestě a pomalu jdeme k chatě. Nikam nespěcháme a trošku věříme v Janino pohostinství.

Taky jo – zatopeno, hotový čaj. Další vítání a gratulace, Janě pak opravdu k pěknému výletu po okolí. A ubezpečení, že to bylo hodně náročné.

Začíná pohodový zbytek dne, s překvapením v podobě tří cyklistů!!! Z toho jeden na obyčejném horském kole!!! Výzva pro naše bouráky!!!

Večer opět báječný Luděk a kytara, zpěv a pivo, pivo, pivo… Mám tyto winterraumy rád, hlavně na začátku sezóny.

Spát jdeme spokojeni s báječně prožitým dnem.

 

Neděle 17.11.2019 – sestupový den – autor: Jana

V neděli ráno je vše zase zachumelené, jako bychom v sobotu ani nikam nevyšli. Odchod je stanoven na osmou a je to dobře. Zase si musíme cestu dolů vyšlapat, i když je to lehčí než nahoru.

V půlce sestupu jsme měli vybrané krásné staré duby, kde jsme nechali vzpomínku na Knížete, aby měl krásný rozhled do okolí.

Sněžení se mění v déšť. K autu přicházíme po tříhodinovém sestupu totálně promočení. Dokonce i v pláštěnkách je voda. Rychle se převlékáme do suchého a pak už jen cesta domů.

Děkuji všem za krásný výlet a přispěvatelům za krásný článek.

Jana