Zavírání Alp – Ankogelgruppe, 17.-20.11.

Proč zrovna tato oblast se stala letošním cílem každoročního oblíbeného posledního putování do Alp, by bylo na dlouhé vyprávění. Napíši tedy jen, že jsem vděčný všem, kteří mé myšlenky nasměrovali tímto směrem. Bylo tam nádherně!!! J

Předně v　této oblasti v　roce 2005, kde mj. v　témž roce vznikly tzv. Modřínové háje a kdy byl nádherný podzim plný nezapomenutelných zážitků, poprvé padnul návrh jet do Alp i v　listopadu. Na ten popud jsme tenkrát vyrazili a poprvé “zavřeli” Alpy v　nedaleké oblasti Kreuzeckgruppe.

A protože jsem v　poslední době po těch zkušenostech obě oblasti nad mapou od KOMPASSu č. 49 několikrát a několika lidem ukazoval a doporučoval, zaujala mě chata Arthur von Schmid Haus (2 275m) a její poloha kousek od městečka Mallnitz – Döllnig, kde parkovat se dalo pouhých 2,5 hod. od chaty (Standort, 1 445m).

Ještě sehnat pár informací o ubytování a plán byl na světě: obsadit 15-ti místný winterraum a vyrážet po okolí. Snad smělým cílem byl i Säuleck, teprve druhý třítisícový vrchol Zavírání Alp, vyčnívající kousek za chatou.

Nahlášeným se plán zamlouval a jeho pohodovost přesvědčila i tři něžná pohlaví, z　nichž jela nakonec jen dvě: Naďa s　Jarmilou. Společně pak s pánskou částí, Faustem, Šímou, Knížetem, Goganem a mnou, se mohly těšit na obletování a zdvořilostní jednání na každém kroku.J

Vyrážíme ve středu o půlnoci, když se s　námi přišly překvapivě rozloučit Věrucha s　Korálkem. Bohužel, na cestu jsme od nich nedostali nic, takže z　praktického hlediska to extra milé loučení nebylo. J

Jeli jsme na noc, abychom předjeli všechny Alp chtivé českobudějovičáky, kterými nás Gogan strašil celou cestu a u každého předjíždějícího auta sledoval odkud je. A v　takto vypjaté atmosféře jsme dorazili do Böcktseinu, kde jsme se k　radosti celé posádky ”nalodili” na vagón. Protože to pro většinu bylo poprvé, tak ač jsme byli upozorňováni místním rozhlasem na opuštění vozidla a odchod do vagónu, síla blížícího se zážitku projet si trať v　autě byla silnější a jako jediní jsme zůstali. Nu, zážitek to byl! J

Tento drobný přečin nás posilnil a další rozhodování, zda vjet do absolutního zákazu u parkoviště a dojet k 2,5 km vzdálené chatě, bylo už jen o přehlasování jednoho uvědomělého jedince. J

Přijíždíme nakonec až na malý plácek u　Konradhütte (1 616m). Rychle se přebalujeme a já se vracím po zasněžené a místy zledovaťelé cestě zpět na parkoviště. Je sváteční čtvrtek, 8:30, a před námi krátký výstup na chatu s　batohy plnými dobrot.

Poprvé se v dáli ukazuje Säuleck a počasí zjevně přeje.

Cesta ubíhá celkem rychle, okolní vrcholy začínají zářit ve slunečním svitu a my v 11:15 přicházíme k　chatě.

Seznamujeme se s　velkou prosklenou verandou, prostornou spálňou a okamžitě zatápíme.

Parapety jsou ihned plné dobrot, ale počasí láká a tak po společném fotu vyrážíme na krátkou procházku směrem k　vybrané hoře.

Seznamujeme se s　okolím chaty, kdy se i k　ní již dostalo sluníčko.

Po asi hodinovém vyhřívání na trávě, kousek od sněhových polí, se rozhodujeme vrátit a udělat si po noci strávené na cestě odpočinkové odpoledne. Třeba na terase u prvního, ne však posledního, medvědího mléka.

Nebo u Šímových dobrot, které vynesl ku　příležitosti oslavy svých narozenin, které měl v　den příjezdu! Jitrnice, tlačenka (i s　octem a cibulí!), výborná voňavá slanina, zajímavý smradlavý sýr …

Na chatu nakonec ještě dorazila studentka Rút z　Horské Kvildy a jakýsi, trošku česky mluvící Rakušan. Společně slavíme, vše – medvěďák, grog, pivo i šáňo! – teče proudem a atmosféra je úžasná. A toho jídla!!! My snad přijeli na týden! J Vrcholem pak bylo několik kánonů v　podání mužského osazenstva! O kvalitě našeho zpěvu snad nejvíce vypovídají špunty v　Nadiných uších … J

Současně se pořizovaly i záběry západu slunce a včas jsme šli všichni spát.

Ráno vstáváme rozumně, neb nás čeká ”jen” Säuleck (3 086m), od chaty dle rozcestníku vzdálený 2,5 hod. Vyrážíme v 8:40 a jaká byla cesta k　vrcholu spíše napoví přiložené záběry:

Cestou se nám v　dáli ukázal i Grossglockner, na kterém se tou dobou měli Bosák s　Jagyčem pokoušet o Mayerlovu rampu. A úspěšně! J

V 11:50 pak přicházíme po krátkém, ale vzdušném hřebínku k　vrcholovému kříži. Posunujeme tím výškový rekord Zavírání Alp a náležitě si tento úspěch užíváme!

Společné foto (Gogan, jenž tam byl s Rút o něco dřív a nechtělo se jim na nás čekat, dosazen dodatečně, což odborníka lehce trápí, ale laik si toho ani nevšimne) a pár záběrů okolí – Ankogel, Hochalmspitze a chata.

Po asi půlhodině odcházíme. Někdo přímo, někdo oklikou. Všichni se pak obracíme k　pohodlí chaty a za blížícího se stmívání se setkáváme téměř ve dveřích.

Další pohodový večer, dalších několik várek medvěďáků, další “zpěv” a kánony, tentokráte pod taktovkou Fausta, další záběry západu slunce a dokonce i pokus o vyfocení Venuše. Úsměvný večer končíme po konzumaci posledního salka a rumu. Na poslední večer toho moc nezbylo … J

Na sobotu jsem připravil náročnější trasu: okruh přes tři sedla (Seeschartl 2 658m, Kaponigtörl 2 690m a Mallnitzer Scharte 2 673 m), který vedl i okolo skvělého bivaku. Nyní opět nechám vyprávět fotky:

Již v　druhém sedle, ve 12:30, se však dělíme na bouráky a metodiky, přičemž první skupina (Faust, Gogan a Šíma) se vrhá do neprošlapané cesty mezi kameny směr Gießener Hütte a Mallnitzer Scharte, kdežto metodici (Jarmila, Naďa, Kníže a já) to obrací a stejnou cestou se vrací na chatu.

Další společné foto s　vrcholem Hochalmspitze v　pozadí, loučíme se a každý vyrážíme svoji cestou.

My ji měli prošlapanou, takže jsme si ji užívali. Ženy nadšené ze sestupu v　mačkách a s　cepínem, já neustále fotíce a Kníže myslíce na derby Bohemky se Spartou. Dodatečně mohu napsat, že jeho realita dopadla nejhůře … J

Zvládáme i strmý sestup ze sedla Seeschartl k　chatě a již téměř za tmy se opět, jako by to někdo naplánoval, setkáváme u dveří chaty s　přicházejícími bouráky.

Gogan ihned zatápí, Šíma si nahazuje vykloubený malíček, Faust si vaří jídlo a my metodici relaxujeme. Poslední večer a poslední západ slunce (z této chaty byl opravdu nádherný!!!)

Došlo i na poslední společné foto. Jak je vidět, i nařízené přilby, případně místní náhražky, se užily. J

V　neděli vstáváme za tmy a jak se trošku rozbřesklo, vyrážíme k　autu. Údolí a okolní vrcholy se pomalu probouzely, což se prostě nedalo nefotit. Má půlroční absence hor byla znát! J