Dámská jízda na Gran Paradiso (4 061m), 14.-18.8.2015
Účastnice expedice: Adéla, Pokyša a Škoda Fabia.
Z rozpálené Prahy vyjíždíme v pátek 14. srpna. Průjezd Německem a Švýcarskem byl už v nekonečném dešti, příjezd do Itálie také. V tomhle počasí máme jít na čtyřtisícovku? Musíme doufat, že předpověď počasí nelže a nad Gran Paradisem bude 17.srpna (na Pokyšin svátek) slunce.
V Itálii bivakujeme pod střechou veřejných záchodků na piknikovém plácku. Celou noc vytrvale prší.
Cesta na chatu Rifugio Vittorio Emanuele II ( 2 735m) je naštěstí už bez deště, nahoře leží čerstvý sníh. Za 10 Euro dostaneme místa ve společné noclehárně v podkroví. Pohybovat se tu lze pouze po kolenou nebo v dřepu, strop má výšku něco málo přes metr.
Odpoledne jdeme prozkoumat výstupovou trasu. Potkáváme Brňáky, kteří spí ve stanu – Brňáci jsou prostě drsňáci 🙂 . Zpět na chatě se spřátelíme s chlapama různých národností – s rakouskými průvodci, slovenskými horaly a francouzským umělcem. Nikdy bych nevěřila, kolik pozornosti dokážou přitáhnout dvě ženské, když jsou samy na horách 😆
Večer je úchvatný západ slunce, zítra musí být hezky!
Celá chata vstává ve 4 ráno, v 5 vycházíme. Trasa je jasná, před námi jde dlouhý zástup čelovek. V záři ranních červánků vystupuje Mont Blanc. Nádherné, mrazivé ráno slibuje slunečný den.
Po 2 hodinách nasazujeme mačky a oblékáme sedáky. Část lidí sestupuje na rozpraskaný ledovec, část vystupuje na skálu. Musíme se rozhodnout, volíme skálu. Za rohem začíná ferata, kterou jsme nečekaly.
Ledovec s obrovskými trhlinami máme pod sebou jako na dlani.
Výstup je v horní části zpestřen žebříky přes trhlinu. Závěr tvoří úzký hřebínek, na kterém čeká dlouhá fronta lidí. Nedá se nic dělat, jdeme do fronty, alespoň se můžeme kochat překrásnými výhledy.
Postup brzdí pár metrů exponované skály, pár kroků strachu. Z vrcholu padá někomu cepín. Vzduch jiskří elektrickým nábojem. Ve chvilkové euforii stojíme na vrcholu, je to za námi.
A před námi skála, kterou musíme slanit. Krásný závěr krásného výstupu.
Po 10 hodinách jsme zpět na chatě. S drsnými Brňáky (tu skálu, co jsme slaňovali, lezli bez jištění nahoru) si dáváme pivo, scházíme dolů a odjíždíme bivakovat na „náš“ piknik plácek. Ráno nás budí správci národního parku a hrozí pokutou. Dámská výprava si s nimi ale dokáže poradit a pokutu neplatí.
Tím jsme své štěstí vyčerpaly a další naplánovanou čtyřtisícovku ve Švýcarsku (Weismiess) jsme musely kvůli počasí vzdát. Odjíždíme směr domov, hustě prší. Přejezd sedla Furka se stává nejadrenalinovějším okamžikem výletu. Viditelnost mizerná, prudkými zatáčkami doslova plaveme ze sedla dolů.
Chuť si spravíme až v Rakousku, v jediné oblasti, kam ještě nedorazil alpský déšť a sníh. U městečka Steyer je na místním vápencovém masívku feratové hřiště s několika feratami různých obtížností, zábavným nakloněným žebříkem a 60m dlouhým chodeckým lanem.
Ráno nás vzbudí samozřejmě déšť, nám to ale už nevadí. Jsme zase doma z krásného výletu do ráje v italských Alpách.
Středa, 11 listopadu 2015 at 21:17 |
S malým zpožděním (jen 3 měsíce) publikujeme článek o dámské jízdě na Gran Paradiso. Ať se líbí. Pokyša a Adéla.
Středa, 11 listopadu 2015 at 22:00 |
Krásný článek, fotky a jistě i zážitky….super holky, jen tak dál.
Středa, 11 listopadu 2015 at 22:20 |
děkujeme, příště ale rády vezmem i chlapy:-)
Středa, 11 listopadu 2015 at 22:34 |
Poky, díky za nádherné léto.
Klasika, ženský, co si to chtějí užít dle svého. Odmítly jsme navigace, darovaný tablet s námi mluvil jen sporadicky a smsky ohledně počasí většinou slibovaly sem tam mrak a na nás se v druhé půli vrhaly kádě s vodou.
Paradiso se vydařilo vskutku se vším všudy. A jsem ráda, že jsem po 19 letech, mohla z vrcholu shlédnout na druhou stranu a zavzpomínat na chvíle, které jsem tu strávila s Pepou. Byl to tenkrát můj první ledovec a dalo by se vyprávět více.
Feratové hřiště zábavu přineslo hlavně Pokyše. Nakloněný žebřík měl 24 příček a dalších 24 příček svislých nad ničím!!! To je prostě morál štreka, která se houpe už od pohledu! Nebudu zapírat. Pokyša to vyběhla s písničkou na rtu za pár vteřin. Na vrchní části žebříku ještě laškovala s horolezcem. Já to nedala ani na potřetí. Ještě že to šlo oblézt z druhé strany.
Akci jsme zakončily pozváním na oběd od úžasného brněnského šéfkuchaře Eroše.
Poky, líbilo se mi a to že MOC! Ady
Středa, 11 listopadu 2015 at 22:52 |
Myslím Adi, že jsme se skvěle doplňovaly. Já jsem neměla vůbec morál řídit na vodní hladině silnice z Furka passu. Oproti tomu byl žebřík na feratě dětskou zábavou! Mě bavily i ty přejezdy autem s neustále zapnutýma stěračema a panem Kaplanem v přehrávači. Díky parťačko za podporu a skvělý výlet.
Čtvrtek, 12 listopadu 2015 at 7:25 |
Úžasné!! Pro mě nepředstavitelné, ale krásně se o tom čte.
Čtvrtek, 12 listopadu 2015 at 12:18 |
Cholkííí naše šikouvný 🙂
parádní počtení, fotosy i komenty – evidentně skvělá akcička – držím pěsti do dalších dobrodružství…
Čtvrtek, 12 listopadu 2015 at 18:33 |
Mile damy,
vas clanek jsem hltal jednim dechem a zasnul nad uzasnymi fotkami. Poridit bajecny vystup a jeste si jej dokumentovat timto zpusobem, to uz vyzaduje nejen odhodlani, ale i chut pro dokumentaci a profesionalni oko se vsim vybavenim. Ja se o dokumentaci lezeni pokousim taky a pred vasim vseobecnym umem hluboce smekam.
Zdravim z Turecka, ahoj, Pepik