Je po Vulkánu (10.3.) a únorových aktivitách

 

Chata Generála Štefánika pod Ďumbierem. Iva slaví 50tiny. Zvolili jsem bezpečnější přístup z Jihu od Trangošky. Auto zaparkovali v Brezně a jeli jsem skibusem. Od Trangošky to je cca 300 výškových metrů na chatu a nehrozí přechod hřebene ve špatném počasí. Vyjížděli jsem o půlnoci v pátek, nabrali jsem kamaráda v Žilině a Tatry nás přivítaly sluncem a větrem. Dali jsem 2 nádherné sjezdy. Ďumbier byl zmrzlý, tak jsem ani na vršek nešli. Spodní část Ďumbieru byl sametový a pak již trochu těžší sníh. Je tu jiný svět. Žádné roušky a jiné kokotiny. Jen příroda, sníh, vítr, zima a teplo u krbu.

 

Prví večer jsme všichni odpadli po 8 hodině a spali až do rána. Snídaně v 8 a pak hurá do sněhu a větru. 2 sjezdy pod chalupou a pak na obídek. Iva a Alenka odpoledne hlídali pelíšek a chlapi šli na další sjezdy. Dáte jeden sjezd a pak šlapete 1,5 hodiny nahoru. Počasí bylo ucházející, sníh super a sluníčko nás sem tam navštívilo, ale stále dost foukalo. Jídlo bylo velmi syté a výborné, že jsem postupně snižovali množství jídel na 2porce pro čtyři. Každý den chlapi dali 5-6 sjezdů a my slabší jsme zvládli 3 sjezdy dopoledne a odpoledne jsme hlídali chalupu ze spacáčku.

 

Poslední den se po sněžení trochu zhoršila lavinovka. Tak jsem si užili nádherné sjezdy na loukách a v lese vedle jeskyně Mrtvých netopýrů v prašanu. Bylo to velmi důstojné zakončení našeho výletu.

Po cestě domů jsem se stavili ještě vykoupat, abychom nepřijeli špinaví a smrdutý. Zastavili jsem se v Klalamenech u Bešeňové. Jsou to veřejně přístupné termální prameny. 

Nejhezčí oslava, kterou jsem si mohla přát.

 

 

 

Vulkán, 10.3., proběhl tentokráte podle Williama Robertse, jen místo Johna Sturgese nás režíroval Evžen. V deníku jsou popsány dvě strany, tak to hlavní zkusím přenést sem.

Čejpík poslal foto, ovšem v rozporu s pravidly Vulkánu v srdci, přesto to potěšilo. Héfaista jsem dostal vykuchaného, což nakonec vedlo k jeho vyškrtnutí z účtenky. Tolik jsem se těšil!

Milým překvapením byla účast Jany K., která při příchodu oznámila, že jde jen na chvíli, přičemž až do jejího pátého žejdlíku jsme se tomu smáli. I Vrbka dlouho nebyla, tak si alespoň holky popovídaly a já mezi nimi. Uf! Začíná být zájem o Sedmihorky a chatky, tak neváhejte!

Postupně se stůl plní, jako poslední jde do čela Rosťa. Při vyprávění o všem dochází na plánování Velikonočních skialpů a Rosti prvního venkovního lezení v Kutné Hoře, na jeho první lyžování Rosti a hodnocení instruktorky Ade (testoval Heady!!!), na zážitky Jirky s Ade ze stěny, Marcel vypráví o dokumentu o sjezdu K2 na lyžích (pro všechny je to blbost, proč to?), dále je řeč o školství, lezení v Arcu (Rosťovi to dopadlo, je šťastný), já přidávám plánované posunuté víkendové Zimní táboření…

Okolo deváté pokračuje Vulkán v duchu toho únorového: Jana K. si po pátém vzpomněla na dcerky doma, já na přijíždějící dceru z Liberce a Vrbka na nákup v autě. Rosťa se poté vyjádřil o běžkování, kdy je to o přiměřeném množství hospod na cestě a že skialpy u nás nemají smysl, neboť se pořád honí s ochranáři a ještě jsme mu to poprvé špatně ukázali. Takže se nahoru nadřel a dolu neumí lyžovat. V deset Evžen dorežíroval a další díl oddílových setkání byl u konce.

 

 

Tím končí tento březnový vulkánový report. Já moc aktivní nebyl, ale jako kontrolor činnosti druhých jsem nezahálel!

 

Těšme se na to, co nás čeká v tomto jarním měsíci a těšme se i na články o tom. Děkuji všem přispěvovatelům a autorům, díky nimž stránky žijí velmi akčním životem.

 

František-FKDP