Je po Vulkánu (10.6.), Turnaji o Jerryho podání (20.6.) a Příhrazech (25.-27.6.)

Letní měsíc byl krásně letní, počasí přálo všemu hezkému, na co jsme tolik měsíců čekali. Individuálních aktivit si každý jistě užil až až, níže je report o těch oddílových. Bylo na nich veselo!

 

 

 

Vulkán, 10.6., byl letos poprvé ve Vulkánu! Jen se vešlo, už ta atmosféra dýchla a došlo na veliké vítání s vedoucím a současně k potvrzení všech letošních termínů, vč. celého salónku na prosincovou Výročku. Vždyť se tu scházíme od listopadu 2002.

Přesto hned zkraje rád poděkuji za azyl na Novém Hradci Králové, který nám byl nabídnut a kde jsme si užili čtyři pěkná vulkánová setkání.

Po mně přichází Zdenda a Káčko a hned se povídá o Tatrách, kam v jiném termínu míří i Zdenda. Současně si povídáme o Matterhornu a jiných alpských velikánech. Opět se vracíme k Tatrám, vybavení, lezecké cesty, co a jak, rýsují se dvojice.

Zdenda vypráví o ferratách, rád je leze a současně se dobrovolně ujímá této sekce v oddíle! Snad již toto léto bude na stránkách jeho akce.

A aby nebylo Zdendy málo, plánuje Kilimandžáro, v únoru 2022!!! Na to hned reaguje Marcel a již nevnímají ostatní u stolu. Sice ještě něco podotknou k mé myšlence o letním Kavkazu v příštím roce, podají nám ruku při odchodu a vnořují se do černého kontinentu…

Tak zase v červenci. Těším se, neb to bude po Tatrách a před Alpami!!!

 

 

(příspěvek organizátorky JP Jany-Vrbky) 7. ročník turnaje o Jerryho podání proběhl v neděli 20.6.2021 dle všech tradic. Nejdříve bylo potřeba zajistit vhodný počet hráčů, což se podařilo. V neděli se před pískovým hřištěm rozprostřelo několik slunečníků zajišťujících stín v horkém dni a již došlo na tradiční losování družstev:

Za velkého vedra byla během dopoledne odehrána všechny utkání. Slunce a velký hic donutili hráče vydat ze sebe vše.

Bitvy na písku byly zajímavé i napínavé a diváci kolem hřiště se měli na co dívat.

Těsně po poledni došlo na vyhlašování výsledků:

1. Místo tentokrát obsadili Růženky – Zdenička, Honza a Bengo.

Jerryho podání přesvědčivě podal Parťák.

Po vyhlášení výsledků ještě focení pro ročenku ke 100. letům volejbalu. A také fotka organizačního výboru a ….

Pak následoval nutný odpočinek ve stínu slunečníků a pro nezmary ještě další tři sety na písku.

Turnaj byl tradičně zakončen ve Sport baru u Gaba, ale to už pohár neviděl a vy také ne, protože z toho tentokrát není žádná fotka.

 

Příhrazy, 25.-27.6., nás vrátily do Českého ráje, kam cesta příjemná je, dudlajdudlajdá!

V pátek se postupně scházíme, rozbíjíme tábor na obvyklém místě podél cesty. Následuje první výlet do skal.

Po návratu se vítáme s dalšími účastníky, rozděláváme oheň, děláme si příjemný večer, tradičně seznamovací, s veškerou veselostí a následnými pocity druhý den. 😡 

Přesto se daří ráno rozumně vstát, za hezkého počasí, vyzývající k sbalení lezeckého vercajku. Kdo chce, má šanci se skály dotknout, tedy i začátečníci. Míříme ke Kobyle, v plánu je rozlézt se na Hříběti a pak přejít na Věž u Hříběte. Kobylí věž je kupodivu mechová, škoda. Lezeme tedy ostošest, přichází i Ade. Matyáš tahá, ostatní zkouší, co písek dovolí, jak se jistí, odsedává, chytá pád, spouští, raduje z vrcholu, zapisuje do knížky… MOC pěkná polezenice i zážitky!

Odpoledne má Matyáš chuť na nějakou těžší delší cestu, navrhuji tedy Františka a Údolní stěnu za VIIa (pro Ade za čtyři, jinak ji tam nedostanu). Po krásném zážitku pro všechny, vč. občasného odsednutí druholezců a šťastni se fotíme u vrcholové knížky (díky novému podražení lezeček podrážkou na písek dolézám variantou, následně objevenou v průvodci jako var. Dobrých bot). Popovídat si na vrcholu, podělit se o pocity, slanit a hurá do kempu, nejdříve samozřejmě na pivko Pod kaštany.

V kempu nás vítá kapela, nově pak Zuzka, Jirka, Káčko a Klára. Nádherný lezecký den končí příjemným posezením s hudbou a ohněm, též relaxační plážovkou i s diváky.

V neděli je opět naplánováno lezení, u Křížových věží. Odchod je naplánován na osmou, odcházíme s menším zpožděním. Vybíráme cesty na Malou Křížovou věž, začínáme Bříškem. Pro mnohé to bude pěkná průba a konečně pořádná zkušenost, vč. slanění. (Občas i pěkné lanové družstvo, tři fousy jsem ještě netahal.) Mimochodem, mé první opravdové lezení v životě s dcerou. A že jich mám! 😆 

Šťastní nováčci nás následně převážně opouštějí a tak si Matyáš dává opět něco těžšího, Severovýchodní spáru. Radši s horním jištěním a prý udělal dobře. I tak hodnotný výkon Já mám vytahané ruce a unavené prsty od předchozího několikerého dobírání, plný dojmů, přesto něco malého… A tak hurá na Starou cestu. Nádherná, ač ji Matyáš při slanění označil jako těžce lezitelnou! Příště na prvního.

Z celého pěkného víkendu zbývá slanit, pozdravit potěr, ocenit se sladkostí a poté si chlapsky u pivečka odpočinout. V kempu si při balení zazpívat s neúnavným duem, rozloučit se a zamáčknout slzu.

Tak zase někdy v tomto přenádherném koutu Českého ráje, asi to vypadá, že v srpnu, na zdejší Branžeži!!!

Tím končí tato komédie. Zlo prohrává a láska žije. Však v životě opáčně to bývá… Těším se na všechna setkání v červenci! 😎 

 

 

František-FKDP