Vysoké Tatry v letním duchu s anglickou mlhou, 3.-6.7.2021

Prodloužený víkend, dlouhá absence návštěvy bratrských hor, možnost se rozlézt do Alp, to vše mě vedlo po šesti letech naplánovat výlet do Tater. Volba padla na Zamkovského chatu a okolí a bylo tam dobře.

 

Rád nechám mluvit fotky, občasný komentář ale bude určitě na místě. Vyjeli jsme v osmi + dva zvlášť, sraz byl na chatě. Nočně ranní jízda byla klidná, rychlá, Tatry v mracích, tedy opět bez výhledů, ale ve Starém Smokovci s tradičním přípitkem na zdar této akce. Cestou na chatu jsme se rozdělili, abychom se tam šťastně sešli.

Pro zaneprázdněnost obsluhy odkládáme ubytování a bágly, nalehko vyrážíme směr Terryho chata, podívat se, kudy vedou vybrané lezecké cesty pro následující dny – Lomničák tzv. Jordánkou a Pyšný štít nějakou hezkou trojkou. Užili jsme si pěkné odpoledne, i s vrtulníkem pro pochroumané koleno. Následovalo ubytování zvlášť ženy (na chatě) a muži, první poklidný společný večer.

V neděli ráno, 4.7., vstáváme a balíme na výstup. Tedy ne všichni, většina děvčat a junior se chystají na kolečko – Terryna, Priečne sedlo, Zbojanda, Hrebienok a chata. Fotky z tohoto výletu nemám, ale užili si to a měli to na celý den. I Jana, kterou odradily řetězy a náročný výstup do sedla, si neděli příjemně užila v celé Malé Studené dolině. My tedy opět šlapeme na Terrynu a věříme když ne v hezké, alespoň v nedeštivé počasí. Část vyrazila dříve, scházíme se na Terryně. Nakonec i se skupinou A, tak ještě jedno veselé loučení. Cestou koukáme na naši cestu žlabem, vysněženou Jordánku. A v mracích tušíme vrchol Lomničáku.

V 10:15 se strojíme do sedáků, bereme přilby, lana jsou v pohotovosti. Mělo by to jít po skále vedle sněhového splazu. Daří se, dvojkové lezení po pár metrech dává jistotu všem, lana odpočívají. A takto i s občasným hledáním té správné cesty dorážíme v 13:15 na hřeben.

Marcel s Jířou jsou již nějaký čas vpředu, nováčci potřebují více péče, ale jsou výborní! Zkušená Ade rozdává morál, Šíma překvapuje přehledem a pohodou, Káčko je každým metrem jistější – skvělá skupina. Po doplnění energie a tekutin vyrážíme vstříc poslednímu úseku s občasnými řetězy, které místy zdatně (nechtěně) vynecháváme a jdeme svoji cestou. Já nadšený, neb je lezecká, zbytek ani nedutá, leč stoupá bravurně. Co jim také zbývá… Viditelnost spíše minimální. 15:00 vrchol.

Setkáváme se s M+J, spousta radosti a uvolnění mezi námi. Vrcholová pohoda v mracích, posezení, pivečko, doslova vrcholové, kde to zažijete! (Káčko se další den nad fotkami diví, že je nahoře observatoř. Ten výstup mu tedy dal.)

Po půl hodině odcházíme, má brzy začít pršet. Sestup byl naštěstí suchou nohou, klasikou směr Skalnaté pleso. V Lomnickém sedle vidíme v provozu lanovku, obsluha nás zadarmo ráda sveze dolů. To je úleva!!! Je čas na jedno a pak tradá na chatu na večeři. Přicházíme v 18:45. Sprcha a navléct se do voňavého, přivítat se s ostatními, začít si užívat vrcholový večer.

V pondělí 5.7. se dělíme na více skupin: Lenka s Davidem Slavkovského štít, Káčko relax po okolí, nakonec došel až na Svišťovku, Jana Skalnaté pleso se zdejší kamarádkou (foto), já s Ade Pyšný štít a zbytek zatím odpočívá tělem i hlavou. S Ade tedy vyrážíme v 8:15 potřetí na Terrynu. Počasí přeje, ale u Terryny se na Pyšný navalují černé mraky, lézt a sestupovat v mokrém se nám nechce, vzdáváme to. Vyhrává Široká veža, tudíž veškerou výzbroj a výstroj necháváme na Terryně. Nu, je to úleva. V Priečnem sedle vylezeném bez řetězů slyšíme ve vysílačce Marcela, Kláru, Šímu a Jířu, jsou u Terryny, jdou za námi. Šíma v sandálech zůstává bohužel pod řetězy. My zatím dosahujeme ve 12:30 vrcholu, opět v mlze. Slovenská Anglie… Ale příjemně se tam sedí, užíváme si ten klid. Za půl hodiny přichází zbytek, sedíme pospolu dál. Následuje bezpečný sestup do sedla, ze sedla, okolo svišťů příchod za Šímou na Terrynu. Vrcholové pivko, nabrat odložené věci a pomalu dolů. Takové loučení s tímto koutem. Večer společenské hry, povídání, příjemná zábava.

V úterý ráno balíme, bohatě posnídat, zaplatit, rozloučit se a v 9:00 odchod. Nespěcháme, užíváme si ještě zdejší flóru a faunu. Na Hrebienku každému co hrdlo ráčí, stejně tak ve Smokovci a v pravé poledne směr Čechy, přes termály nad Bešeňovou.

Byl to nádherný, nezapomenutelný výlet a věřím, že se sem vrátím(e) dříve než za šest let. Děkuji všem účastníkům zájezdu a pokud ještě někdo pošle fotky, rád je doplním.

 

František-FKDP

 

 

4 komentáře

  1. Ady:

    Tatry byly opravdu parádní, mohu jen potvrdit Františkova slova. Krásné čtení, parťáku, díky.

    Panoramata byla okouzlující. Vždy, když jsme byli na vrcholu, svět okolo jakoby nebyl :-). S děvčaty jsem kvitovala po krásné túře sprchu, voňavé prádlo (i voňavé muže :-)), dlabanec na talíři, pěnivý mok či vínečko, měkký, teplý pelíšek s krásným výhledem z balkónových dveří přes kvetoucí muškáty do přírody. Jen ranní masér ztuhlého těla by se mohl zařídit na další štaci. Prosím…

    MOC díky všem, Ady

  2. Ady:

    To mi ještě nedá vzpomenout na hlášky, které zazněly na Zamkovského chatě. Mimochodem historické foto v úvodu je krásně poetické. Stejně jako hláška přítomných mužů – Všude dobře, doma žena :-). A krásný název tradičního alko nápoje jednoho našeho nejmenovaného člena – Hombrovka :-). Ingredience tohoto nápoje jsou snad všem jasné :-).

    Mějte se krásně, Ady

    • F.:

      Děkuji Ti Ade za úsměvné připomenutí Hombrovky a životního (pánského) moudra. 🙂 Však tobě se též dařilo: to není Marcel, to je nějaký ošklivý člověk. Jééé, Klára! 🙂

      Bylo tam opravdu příjemně, věřím, že za rok si to zopakujeme.

  3. Káčko:

    Za mě též parádní akce. Obzvláště zdolávání Lomnického štítu bylo pro mě silným zážitkem. Dovolím si pár osobních dojmů: Po počáteční panice v hlavě s myšlenkami jako „Do čeho jsem se to přimotal?, „Asi jsem v obdobě hry Nejslabší, máte padáka.“ se kolem mě zkušenější členové výpravy semkli, začali mi ukazovat chyty a vstupy a František zkušeně vyhledával lezitelný terén. To mi postupně dodávalo jistotu v lezení a poté i naději, že to možná přežiju. Po zdolání vrcholu jsem si řekl, že můj anděl strážný je možná ještě vyčerpanější než já a zvolil jsem sestup lanovkou. Nicméně vrchol byl zdolán a pro mě doslova životní zážitek. Jak řekl František, je to v hlavě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.