Měsíc, jenž začíná svátkem práce i zamilovaných, slavíme vítězství i matky, mrazí nás tři svatí z úsvitu křesťanství, aby je vystřídala Žofie, znamenající moudrost, a vše ukončila šikovná a přizpůsobivá Petruše, ač v kalendáři je vznešená, a pro kněžskou službu vhodná Kamila. Takový je tradiční květen, stejně tradiční, jako některé z oddílových akcí a k tomu vždy nějaká ta třešnička na dortu navíc.
Po 1. květnu pod květy přišlo netradičně hned první tradiční setkání, má první srdcovka v Českém ráji.
Sedmihorky, 2.-4.5., se vydařily. Sešlo se nás přehršle (23 dospělých, 14 dětí, 3 psi), bylo veselo u chatek, ve vodě, na skalách i pod nimi. Slunce i déšť, výlety i posezení.
Pátek, jenž mi začal cestou kolmo, vláčkem a znovu kolmo, byl plný vítání, setkávání, poznávání, hraní a zpívání, koupání a všeobecného veselí až do pozdních nočních hodin. Příjemný začátek víkendu to byl. A to tam Martin s Jankou byli již od čarodějnic a Rosťa s Vildou ve skalách celý pátek.
Sobota slunečná, hodnotná snídaně, další setkávání a v 9:45 odchod, jak jinak než přes Bažináče, k Zelenáči.
Lezlo se stylem, kdo má ruce a nohy stoupá, jen polovina netušila, že dolů to jde pouze slaněním, což byla jejich premiéra. Nu, byl to zážitek nejen pro ně, ale i pro jejich instruktory, Matyáše a mě. 🙂 Ale lezly se za Matyášem i cesty hodnotné, což si někteří rádi vyzkoušeli, jen já to musel dolézt a vysbírat matroš. 😯
Od slaňáku pod střechu nás vyhnal typický májový deštíček, abychom se večer přeci jen prošli labyrintem skal.
Nu a je tu neděle, částečně slunečná, ještě k nějakému tomu výletu vhodná. Loučím se s pozůstalými a s dalšími hezkými zážitky, klidem na duši i u srdce, vyrážím opět kolmo-vlakem-kolmo do Stěžer, přes moji oblíbenou vyhlídku nejen na Orlické hory. Tak zase nejdéle za rok.
Plážovka – brigáda, 12.6. Tak jsme se konečně sešli na kurtu, letos poprvé, ač jen na brigádu. Počasí prostě nepřálo a ani na další týdny nebyla potěšující prognóza. Ovšem práce se udělat musela. Nakonec nám to zabralo dvě hodiny, ale výsledek stál za to. Všem moc děkuji za účast!!! A těším se na pondělky další, snad již hrací.
Školení v Obřáku, 23.-25.5., bylo setkáním v atmosféře komorní, ale o to více družné, povídavé a veselé. Pátek se sjíždíme a vítáme.
Večerní posezení v deseti lidech probíhalo u sudu od Jagyče, jelikož byl líný čárkovat. 🙂 Bylo mu upřímně poděkováno a příjemně se sedělo do druhé hodiny po půlnoci.
Sobotní ráno nás přivítalo slunečným, ač poněkud chladnějším počasím. Plán na výlet byl jasný a kdo chtěl, přidal se: v 9.00 odchod, v 9:25 snídaně, v 10:00 odjezd autobusem. Další měli jiný plán, někteří pak jeli za dalšími víkendovými radostmi, aby je odpoledne vystřídali jiní. Ale to si nechám až na později.
Sraz v 10:10 a výletová skupina i s milým překvapením byla kompletní. Vzhůru tedy na první metu.
Po hodině opouštíme lesní hrádek a stoupáme k pohledu do údolí, jenž jsem viděl v kalendáři Krkokonoše 2025 u tety v Mnichově a nepoznal, odkud a co to je. Náhoda tedy pomohla všem poznat v tomto pohoří místa, kde jsme byli poprvé. A všude bylo krásně!
Pokračujeme na další nepoznanou, přitom nádhernou vyhlídku Señal. Z ní pak na Claro.
Claro má mýtinu s výhledem do dalekého kraje, o které se málo ví a kde je krásně celoročně, hlavně pak v zimě. Následovala lezecká vsuvka, což ocenil hlavně Rosťa, ale i ostatní se toho nebáli. Na cestě jsme byli již přes čtyři hodiny, tudíž v hodině páté našeho putování přírodou zaslouženě usedáme u prostřeného stolu.
Byl to příjemný a chutný odpočinek, avšak zakončit tento výlet, chtěli jsme, jak se na lázeňské město sluší a patří, v kolonádě u kávy a zákusku. To se nám vydařilo, včetně setkání s Michalem, ač autobus nám jel již za 25 minut.
Výlet končí, odpoledně-večerně-noční zábava začíná. Přesun autobusem do Pece a pěšky do Obřáku, kdy z výletníků zůstává do neděle Vrbka, Cyr, Kancléř, Hullicz s Monikou a já, leč mnozí další přijíždějí. Vítání je veselé a Sojce/Sojkovi se splní jeho objednávka: dám si sedm piv a jednu zelenou. 😉 Nakonec je nás o jednoho více než v pátek, což vyžaduje načnouti druhý sud, kterého se ujímají svátek slavící Jany. Veselo bylo opět do dvou a večer to byl velmi družný.
Neděle, kdy ráno bylo stejný, nesváteční, ale opět slunečné, příjemně upovídané. Do toho nám milí sousedé, usedlíci, přinesli historické fotky tohoto místa. Moc hezké, zajímavé! V 11:30 odcházejí poslední, zůstávám jen já s Vrbkou. Oba na úklid a ona mi pak jako řidička. Výhled na Sněžku ale mění plány, s úklidem si pospíšíme a hurá na vrchol, ať to máme letos za sebou. Vyrážíme v poledne a ve dvě jsme tam. Občerstvení na lanovce, přes Růžovou horu k chatě, naložit vše do auta a v 16:30 odjezd. Krásně tam bylo a věřím, že ještě mnohokrát bude.
Na závěr přidám dvě zajímavosti: průměrný věk na pěším výletě byl 60 let (kde je to nastupující mládí?) a objednáno účastníky bylo 106 piv, přičemž z celkového počtu 120 (2x 60) jich zbylo 8 (poděkování patří vzorně nahlášeným). 😉
Vulkán, 12.6., byl milý již tím, že v sále hrály kytáry a mezi stoly tancovali důchodci-sokolíci s devadesátiletým oslavencem uprostřed v kole. K tomu vůně plzničky a héfaista a byla vulkánová atmosféra. S Bengem jsme se dostali na téma, prvotní nápad Naty, jak by mohly lépěji vypadat naše stránky na mobilu. Již nějakou dobu to rezonuje v IT trojúhelníku Čejpik-Naty-Bengo a já do toho trošku amatérsky kecám. Nakonec z toho vyšla pracovní fotka, nápad, že by nejdříve byly vidět blízké a nové akce, teprve poté články. Přicházivší Čejpik to s Bengem řešili dál, poprvé osobně, a je to na dobré cestě. Nu, můžete se vyjádřit. Poté přišel Rosťa a zase jsme byli horolezecký oddíl.
Při západu slunce opouštíme s Bengem cyklo sekci a všichni se těšíme na první letošní letní Vulkán.
Pokračují vocapové přípěvky.
Lezení, Srbsko. Přispěli: Bosák, Libor.
Lezení, Výšinka, U Jezevčích nor. Přispěli: Šíma a já. Mimochodem, oddílová taškařice na těchto skalkách se chystá, info bude ve vocapové lezecké skupině.
Lezení, všude jinde. Přispěli: Domča a já. Nějak se v deštivém a studeném květnu málo lezlo, především pak fotilo.
Ferraty, kde se dalo. Přispěli: Zdenčka, Lukáš a Reni.
Hory, obec Blatten v údolí Lötschental, před a po 28.5. Vzpomínka na cestu, kudy chodí vojáci s plnou polní za trest.
Jiné, příroda i cestování, k tomu něco navíc. Přispěli: Markéta, Zuzka, Renča, Vrbka, Zdenička a já.
Vtipné, ke dni otců.
Tím je tento report u konce. Snad potěší nejen pravidelného čtenáře/čtenářku.
František-FKDP
Hezky popsané…. a text výletu v Obřáku podstatně lépe než bych zvládla já!! Díky.
Příjemné počtení…diky!
Ahoj Františku, moc díky za připomenutí krásného měsíce máj.
Upozornění: u příspěvku o Vulkánu již fungují fotky. Při troše fantazie si lze představit i návrh, jak by mohly vypadat naše stránky – nejdříve blízké akce a nové akce, pod nimi pak články a další.