Špatné sněhové podmínky nám tentokráte nedovolily odjet do Tater na Chatu pod Soliskom (také Solisko, nebo i jinak), kde byla tráva i na vyhlášených běžkařských tratích na Štrbském plese. A tak jsme se rozhodli pro hory mému srdci nejbližší.
A byla to dobrá volba!!! Paní Zima se konečně ukázala v plné kráse a k dnešnímu datu dokonce nadělila nejvíce sněhu za posledních pět let. Přitom ji na to stačilo pár dní!
Více než slova určitě napoví fotky, přesto si však dovolím skromný popis toho, jak jsme se měli a kde jsme byli. Snad mi ctihodný čtenář promine.
Jerry s Janou, Markétkou, Dančou a Pokyšou (naše nová členka Petra z Brna, zmiňovaná již v článku o Posledním slanění) vyrazili v pátek do Obřáku. Já se Zdeňkou na chatu Sněženka do Trutnova. Nahlášení Čejpíci nakonec dorazili až v sobotu večer, aby si Honza užil nedělní společný výlet i s první skupinou.
Nebudu však předbíhat, je tu ještě sobota! Psát však mohu jen o tom, kde a s kým jsem byl já. A jak to bylo, teď opravdu zkrátím J : výstup sjezdovkou v Prkeňáku, napojení se na červenou, po žluté pod Dvorským lesem a přes Lysečinskou boudu a Malou Dolní Úpu na Pomezní Boudy.
Cesta byla nádherná, zvlášť v první části, kdy jsem si užil prošlapávání přes půl metru čerstvého prašanu. A nejen já, na túru se přidala i Zdeňka.
Pokračovat dál směr Sněžka, původní plán, bylo nemyslitelné, čas nám nebyl nakloněn. Skialpy holt nejsou běžky … J
Stačil jsem si ještě vyšlápnout a sjet novou sjezdovku za penzionem Hradečanka, poté si v něm dát společně s čekající Zdeňkou zaslouženou dobrou kávu a posledním autobusem dojet na chatu, kam brzy dorazili všichni tři Čejpíci a na návštěvu přišel i Bosák s Luckou. Byl to příjemný večer.
V neděli ráno se nás v Peci pod Javorem již sešlo více a mohli jsme v sestavě Vláďa, Jerry, Pokyša, Honza a já vyrazit po krkonošských hřebenech a zákoutích. Občas jsme se potkali i s Dančou, ”létající” po upravených i neupravených cestách na ”skejtech”.
Vláďou zvolená trasa se mi již ve fázi plánování moc líbila. Netušil jsem však, o jak moc krásnější bude ve skutečnosti. Kudy tudy cestička? Od Javoru k Husově boudě, Liščí hora, Chalupa na Rozcestí (Bufet), Klínové boudy, Pláň (horní st. lan.), černou sjezdovkou na modrou značku, po ní a červené zpět k Bufetu a poté, dle času, někam na autobus, popř. vlak.
Úžasné!!! Fotky jistě napoví více. Jen dramatický neplánovaný výstup na Stoh mimo značenou cestu a poté hledání modré značky (pokolikáté již na našich výletech J ) bylo sice dramatickou třešničkou na dortu, ale jelikož vše dobře dopadlo, tak nakonec příjemnou. Přesto na mě okolí zimního Špindlerova Mlýna udělalo opět dojem a chápu, že na něj někdo může často a rád vzpomínat.
Nakonec jsme se s ohledem na blížící se tmu vyhnuli sjezdu do Pece přes Modrý důl a vzali to od Výrovky rovnou dolů okolo Richtrovek. Tento sjezd považuji od včerejška za stejně úchvatný, jako sjezd od Brnčálky.
V Peci pak došlo na loučení s Pokyšou, která vyrazila zpět do Obřáku za Dančou, Jerrym a spol., kteří nás opustili u Bufetu již cestou do Špindlu, aby si všichni pospolu ještě ten den užili sněžnic. A v tomto krásném koutě vydrželi až do dnešního dne. Nezbývalo nám, než jim to přát a tiše závidět. J
Tak a to je vše. Opět jsem se nějak rozepsal … Když ono v těch krkonošských Tatrách bylo tak nádherně zimně!!!
František alias Prezident-FKDP
PS: Jerry, jenž, jak jsem psal, byl v Obřáku od pátku do pondělí, mi dal pár fotek, které by se prý hodily ke zveřejnění. Jsem za to rád, opravdu příjemně dokreslí tu skvělou zimní atmosféru v srdci našich velehor.
