Májové Alpy 2017 (6.-8.5.) Totes Gebirge – Grosser Priel

Jako nováčci s oddílem na horách jsme dostaly já (Jana K.) a Zuzka za úkol napsat článek z Májových Alp. Z původního plánu vrátit se na stejné místo jako loni (Ingolstadterhaus) nakonec sešlo z důvodu velkého přívalu sněhu, kdy výstup na Grosser Hundstod by asi nebyl možný, a tak se na poslední chvíli zvolila jiná destinace, Totes Gebirge – Grosser Priel.

Odjezd byl naplánován na 1:30 z terminálu. Hned na počátku vznikly menší potíže v rámci informačního šumu. V pohodlí domova, čekající v gauči na čas odjezdu ze smluveného místa mimo terminál, najednou volá rozladěný František se slovy „Tak kde jste?“. Ve stresu popadám batoh, cepín, hůlky a vše co vidím, přičemž doma zapomínám rukavice. Po cestě k autu volám ještě Zuzce, která také netuší, že už se na nás čeká na okruhu. U auta se zdravím s Jírou, Adélou, Janou (Vrbkou), Františkem a mezitím telefonicky dolaďujeme, kde nabrat Zuzku, nyní již novou členku oddílu a jinak moji kolegyni z lékárny.  Na terminále nabíráme další členy výpravy:  Jarmilku, Naďu a Fandu. V plné sestavě odjíždíme směr Alpy. Jíra, vybaven nekonečnou zásobou piv, nechává kolovat plechovky piv, ale postupně všichni usínají (až na Františka). 🙂  Krátká přestávka na benzince ještě před hranicemi a poté stavíme až v cíli kousek od vesnice Hinterstoder.

Pauza na převlečení, snídani, pobalení věcí a společné foto, nakonec vyrážíme okolo sedmé ranní nahoru směr Prielschutzhaus za jasného počasí. Cestou míjíme několik vodopádů a kocháme se krásnými výhledy. Před desátou dorážíme všichni na winterraum. Naštěstí zjištujeme, že je prázdný, protože bychom se v našem počtu s dalšími nocujícími již nevešli. Vybalujeme povinné zásoby (rum, salko, tatru) a i ty nepovinné. Vzhledem ke špatné předpovědi na další dny se po krátkém odpočinku pomalu chystáme na výstup na Grosser Priel, z vybavení s sebou bereme akorát cepín a návleky do sněhu. Společné foto u winterraumu a v jedenáct hodin vyrážíme směr nahoru.

Po chvíli zjišťuji, že se návleky skutečně hodí a začínáme se po kolena brodit sněhem. Během výstupu se střídáme v prošlapávání, pozorujeme několik malých lavin a pod sedlem dáváme pauzu na svačinu. Zuzka rozhání myšlenku vrátit se zpět (vzhledem k tomu, že už je 13 hodin) a rozhodně se nemíní vzdát výstupu na Grosser Priel (2515 m.n.m.) těsně pod vrcholem!

Nastává tedy nejprudší část výstupu a až na pár zadrhnutí (zapadnutí do sněhu či obavy z překonání skalní překážky) se dostáváme zdárně všichni nahoru. Otevírají se nám nové pohledy na celé pohoří Totes Gebirge a pokračujeme na vrchol, který téměř všichni zdoláváme v čase 15:30. Celkové převýšení toho dne dělá 1 974 m.

Při návratu jsme někteří z nás byli nově zaškoleni v používání cepínu, který se hodil při prudkém sestupu mokrým bořícím se sněhem. Jestli se mi něco z celého dne nelíbilo, tak to byla nekonečná cesta dolů.

 Po návratu na winterraum již čekal u chaty František s uvařeným medvěďákem, což bylo pro nás ostatní příjemné uvítání. Celý večer se nese v duchu medvěďáků, kdy se jich rekordně vypilo šest. Jarmilka pronáší hezkou větu: „2 km převýšení a jsem bez prášků na spaní“.

Druhý den se probouzíme do deštivého počasí. Předpověď nelhala. Někteří tedy ulehají do lehátek zabaleni do dek a pokračují v odpočinku. Já, Zuzka, Jíra, Ady, Naďa a Fanda v mapě vybíráme jako cíl kopec Ottleberg, převážně z důvodu, že na něm nebyl sníh! V domnění, že si tentokráte užijeme cestu bez sněhu, vyrážíme bez návleků a cepínu. Vylézáme na Blosskogel (1530 n.m.n.), který je nedaleko od chaty. Cesta, která se na mapě jevila tak jasná, najednou mizí a před námi se rozprostírají lány sněhu a kleče. Chvíli zkoušíme cestu najít, ale po chvíli se vzdáváme a vracíme zpět. Přestává pršet a my obdivujeme nádherně zbarvené petrklíče na skalách.

Po příchodu na chatu je čas oběda a poté se rozdělujeme na několik skupinek. Já a Zuzka stále obědváme (času dost), a zbytek odchází směr dolů (asi už mají všichni toho rozbředlého sněhu plné kecky). Po obědě se vydáváme také na procházku. U trpaslíků (Marchen Wiese – pohádková louka) scházíme z cesty a pokračujeme směrem k vodopádům. Po cestě potkáváme již poněkolikáté stádo kamzíků. Dole se napojujeme opět na cestu a vracíme se zpět, kde nás již opět čeká František s uvařeným medvěďákem. 

Večer políbila Františka divadelní múza a začíná jedno vystoupení za druhým. Vzhledem k neustále vyrušujícímu publiku skončilo celé představení jednou básničkou o Majce z Gurunu a vyvrcholilo prezidentským pozadím na hlášku z publika „my chceme prdel“. Dopíjí se medvěďáky, venku začíná opět pršet a postupně se ukládáme ke spánku.

Ráno není přes mlhu vidět ani na protější kopce. Balíme, uklízíme a za velkého slejváku scházíme dolů k autu. Cestou zpátky opět Jíra překvapuje svou bezednou zásobou piv, která neustále kolují celou cestu domů. V Lišově u Českých Budějovic zastavujeme na oběd. Na benzínce před Hradcem Fanda vstupuje do oddílu a kupuje lahev moku na zapití.

I přesto, že to chvílemi bylo fyzicky náročnější, se vracím domů nabitá energií a vůbec se mi nechce druhý den do práce. Bylo to úžasné, všem děkujeme za krásný prodloužený víkend. Jana K. a Zuzka