Májové Alpy – Wilder Kaiser alias Divoký císař, 8.-11.5.2014

Po pobídce na Branžeži jsem se ráda ujala připomenutí jednoho hezkého jarního výletu do nižší části Alp – Kaiser Gebirge.

 

 

 

 

 

Zde i na začátku května byl sníh a mnoho chat zavřených. Z toho důvodu se výprava rozdělila již před odjezdem na část se stany a bez stanů, neboť nebylo zcela zřejmé, zda na všech plánovaných chatách bude dostatek místa pro 15 přihlášených. Prvotní plán byl přejít nebo podejít celé pohoří a podívat se na vrcholy podél cesty. Vše ale nakonec bylo jinak.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Většina nechtěla spát ve stanech a tak zvolila variantu pevného výchozího bodu na Gaudeamus Hütte. Menšinu lákala možnost projít celé pohoří a tak navíc zabalila i stany a károšky, které ale nakonec vůbec nepotřebovala.

 

 

Ve čtvrtek po půlnoci jsme se sešli na terminálu – 14 členů a 2 auta. Poslední člen s autem nedorazil a po počátečním šoku jsme narychlo přepočítali místa v autech, přerozdělili sebe i batohy a vyrazili na dlouho očekávaný výlet. Kdo? Voříšek, Špágr, Šíma, já, Jarmila, Věrucha, Naďa, Karel, Kancléř, Vláďa a Kníže. Nu a také Zdeňka, Venda a František.

 

 

V osm hodin přijíždíme pod stěny nejvyšší hory pohoří Ellmauer Halt (2 344m) a Vláďova skupina bez stanů vyrazila z parkoviště u chaty Wochenbrunner Alm (1 080m) necelou hodinku ke Gaudeamus Hütte, ze které hodlala vyrážet na jednotlivé výpravy a vrcholy.

 

 

 

 

 

 

 

Zde je jeho vyprávění:

 

 

 

Naše druhá, “turistická” skupina se ráno po rozloučení na parkovišti u Wochenbrunner Almu (1080m) vydala se zapůjčeným klíčem od winterraumu přímo na chatu Gaudeamus (1267m). Čekal nás nádherný winterraum s kamny. Shodili jsme batohy a po krátké pauze jsme v 11hod vyrazili výlet.

 

 

 

 

 

První cesta vedla ferratou přes natažená lana k chatě Grutten, kde měli spát následující den členové první, “vrcholové” skupiny. Počasí nám přálo a tak jsme se rozhodli, že zkusíme zdolat vrchol Ellmauer Halt. Přístup ke skále byl sněhovým polem, pak už skála a občas lana. Dost vzdušná cesta pro nás skončila asi v polovině sněhovým splazem, který jsme se báli přejít, aby s námi neujel.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Co naplat, cesta zpět. I tak jsme kvůli bezpečnosti někde raději přes sněhové úseky natáhli lana. Výhledy ze stěny do údolí byly nádherné, počasí zatím přálo. Zpět u chaty Grutten jsme si užívali večerního sluníčka. Potom návrat na Gaudeamus, právě včas, pomalu se zatahovalo a začínalo pršet. V teple vytopeného winterraumu to však nevadilo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Druhý den ráno ještě pršelo, takže jsme posunuli odchod na pozdější dobu a zatím jsme sjeli do Kufsteinu pro další klíč od winterraumu pro první skupinu. Před polednem se počasí trochu umoudřilo a tak jsme vyrazili k druhému cíli – ferrata Jubileum steig. Cestou jsme ze zimního zahalení uvolnili křížek na vrcholu Baumgartnerkopf (později kvůli lepší zapamatovatelnosti přejmenovaný na Kinderkopf). Pokračovali jsme pěkným traverzem až k sedlu na Ellmauer Tor a odtud pak již překrásnou divokou ferratou. Ta končila nedaleko chaty Grutter, kde nás již vyhlížel František. Setkání s ostatními členy první skupiny bylo náležitě oslaveno. Večer již opětovné rozdělení a sestup na poslední chvíli před deštěm do teplého winterraumu chaty Gaudeamus.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Třetí den, opět kvůli nepřízni počasí s mírným zpožděním, jsme se vydali k dalšímu cíli – Maukspitze (2230m). Opět přes Kinderkopf a dále východně nad chatu Acker. Počasí se umoudřilo, vysvitlo sluníčko a tak cesta nejprve po loukách a úbočích, později po sněhovém poli, ubíhala příjemně. A pak už po stěně nahoru. Cesta hned z počátku naznačovala, že to nebude žádná procházka. A nebyla, vzdušné cesty nakonec většinu z nás donutily obrátit. Pouze Kindr a Věrka pokračovali a nakonec zdárně zdolali vrchol. Však jsme se o ně večer za tmy na chatě strachovali. Sice již za deště, ale dorazili v pořádku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Další den už jen balení a cesta domů.

 

 

Wilder Kaiser je úchvatné pohoří, svými rozeklanými tvary mi to trochu připomínalo Dolomity. Jistě by bylo krásné se tam podívat ještě jednou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Více fotek můžete vidět na adrese: http://spagri.rajce.idnes.cz/2014_05_Wilder_Kaiser#.

 

Vláďa

 

 

 

 

A my ten výlet prožili takto:

 

 

 

Druhá Františkova skupina o kousek dál a později vyrazila s veškerou výbavou na stanování na chatu Kaindl hütte (1 318m). Cesta pomalu stoupala úžasnou jarní krajinou s výhledy na zasněžené vrcholy Alp na obzoru. Kolem poledne jsme dosáhli prvního vrcholu, Hocheck (1 470m).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Za chvíli jsme již byli ubytovaní a seděli se zaslouženým pivkem na terásce chaty a kochali se výhledy na vrcholy, na které část výpravy hodlala odpoledne vylézt nebo druhý den přelézt. Po rozpravě s chatařem, který nás důrazně varoval před špatným sněhem a podmínkami, měníme plány nejen na odpoledne ale i na druhý den, kdy nakonec všichni volí trasu kolem místo přes vrcholy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Odpoledne vyrážíme nalehko na nedaleký kopec Gamskogel (1 449m). Během chvilky omylem scházíme z cesty a putujeme přibližným směrem k cíli naší cesty. Během ní se kocháme severní stěnou Wilder Kaiseru a jižními svahy a hřebenem Zahmer Kaiseru, s vrcholem Pyramiden Spitze (1 997m), které by nám jinak zůstaly skryty. Unavení se vracíme. Máme za sebou přechod Malého Wilder Kaiseru, jak jsme celou cestu pracovně nazvali a chvílemi si připadáme jako na Šumavě (večer jsme pak zjistili přesný název – Gamsberg). Ještě polévka, pivo a teplá voda u umyvadla před spaním. Pro některé nepředstavitelný výlet.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V pátek ráno se budíme včas, ale venku prší a tak klidně spíme dál. Na objednanou snídani sice musíme, ale v klidu si užíváme švédský stůl, teplo kamen a prohlížíme knížky z knihovny (např. velmi vtipnou jen s fotkami tehdy a dnes …), neboť stále prší a není jasné, jak bude dál.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nakonec je celý plán na dnešní den změněn z přechodu na Grutten hütte (1 620m) na přejezd, což znamená, že se vracíme s veškerou výbavou na stanování k Šemíkovi a tím přejedeme na parkoviště, ze které den před tím vyrážela Vláďova skupina na svoji chatu a my z něj nyní chceme dojít na svůj winterraum.

 

 

Kolem desáté vyrážíme. Počasí se pomalu zlepšuje, ale ještě cestou stihneme pivko na Waller almu. U Šemíka jsme ve 12:45. Potom přejezd k Wochenbrunner Almu (1 080m), přebalit, vyfotit si cíl nad námi – Grutten hütte (1 620m) a následný výstup na ní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tam jsme kolem třetí odpoledne a čekáme na Vláďu, aby nám přinesl klíč od winterraumu. Mezitím hledáme vodu, úspěšně!!!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A Kníže si v 16:29 zaslouženě odemyká bivak zapůjčeným klíčem v pražském Alpenvereinu. Nakonec se zde postupně vystřídá celá Vláďova skupina, takže se alespoň jeden den všichni sejdeme a můžeme si vyměnit zážitky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na sobotu je naplánován výstup na Elmauer Halt. Ráno zase prší a tak v klidu spíme. Postupně se počasí ale zlepšuje a tak po desáté vyráží Františkova část k vrcholu.

 

 

 

 

 

 

 

Z mého pohledu nejlépe popíší cestu k vrcholu fotky a možná i ti, co na něm byli.

 

 

 

 

Tak já, F., se toho tedy ujímám:

Jelikož jsme vyráželi v ne úplně vhodném počasí, byl začátek cesty v mracích. Připraveni na vše: ferratové sety, sedáky, karabiny, smyce, přilby, lana a cepíny. Později se přeci jen udělalo krásně a tak jsme si výstup na nejvyšší vrchol pohoří, Ellmauer Halt (2 344 m), náramně užili. Se Zdeňkou, Šímou a Knížetem. A s občasnými jinými lezci, kteří nakonec též vyrazili. Až z údolí. Vlastně díky jim, když míjeli chatu, jsme usoudili, že se počasí zřejmě zlepší a tak jsme vyrazili. Více už řeknou fotky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední věta pak opět patří Janě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V neděli ráno počasí zase nepřeje, ale není kam spěchat, takže po zabalení vychutnáváme pohodu u kávy. Pak už jenom sejít k autu a hurá domů.

 

 

 

 

 

 

Jana – Vrbka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.