Rychlovka na Watzman

V týdnu jsem vyrazil na služebku do Reichu, měl jsem štěstí, že jsem jel sám…Alpy blízko…. Předpověď počasí byla dobrá, jen je prý na kopcích hodně sněhu. Tak volba padla na Watzman.

Dříve jsem o něm uvažoval, pak to trošku zapadlo…samo mě láká východní stěna, ale ta chce jiný timing a podmínku….

Nakonec v půl šestý ráno vyrážím z Wimbachbrücke na normálku. Jdu nalehko, hůlky, bundu, pití a trošku jídla do baťůžku. Mačky nechávám v autě – buď to půjde bez nich nebo se vrátím. Hned nazačátku dávám kufra, ale po trošce bloudění v lese nakonec nacházím správnou cestu. Dál už to jde vpoho. Furt do kopce. Svítání je nádherné…

U Watzmannhute ani nezastavuju. cesta/necesta vede už místy sněhem, místy sutí a furt hore. Sněhu přibývá, no mohl jsem si vzít alespoň návleky. na předvrcholu Hocheck (2,651 m) je sněhu tolik, že nejsou otevřít ani dveře bivaku.

Vítr věje, mrak však zůstává. Hřeben na hlavní vrchol vypadá dramaticky. Ale stopy jsou, tak nač se bát. Hřebínek je místy zajištěný, ale místy ne. Občas ty plotny byly hodně namrzlý, ale jde to. Na hlavním vrcholu Mittelspitze ( 2,713 m) je jasné, že původně plánovaný přechod přes jižní vrchol se dnes konat nebude…

hřebínek je pokryt sněhem, beze stop. Navíc je ho vidět jen kousek a má to být na 2 hodinky… Tak tedy otočka a dolů. Na půli cesty od chaty potkvám 4lezčíky, do té doby jsem byl sám. Popřejem si štastnou cestu a pokračujeme každý za svým. Pod chatou je lidí již více. Cesta dolů je dlouhá, řekl bych delší něž nahoru. Nakonec docházím k autu před jednou a hurá dom.

Sumář:

kolem 2000Hm +  20km = krásné dopoledne v horách. Škoda jen, že to není blíž:-(.

SKOL

JL