Skialpový Obřák, 7. ročník, díl třetí, 25.-28.3.2021

17 skialpinistů se opět schází, aby potěšilo tělo i duši. Vše je objednáno, zajištěno, jede se…

Čtvrtek večer – Mára + Bořek, Zelí

Skromný mejdan o třech buňkách, které měly možnost přijet již ve čtvrtek.

 

Pátek

Chlapi tráví úžasný den na lyžích. Mají namířeno na Kozí hřbety, prochází kolem všech laviňáků Studny. Sjezd v absolutním marastu na kočku ☹.

 

Pátek večer – Marcel, Jíra, já Ady, Peky a Iva + děti Alenka a František, Bosák, Libor

Postupně se scházíme, všichni mají povolení k průjezdu, tak je příjezd poklidný. Někteří jedou služebním vozem se vší parádou, někteří na to mají své lidi 😊. Čejpík se ukázal aspoň papírově. Srdečně ho zdravíme a posíláme foto. Přelstil Kouďáka a už je doma ze špitálu 😊!!!

Rozvíjí se teorie jedné buňky. Prostě s jednou buňkou toho moc nevymyslíš. Ale bavíme se tím celý večer. Zelí představuje své kulinářské umění, servíruje bramborový salát a něco k tomu. Zábava je veselá do pozdních hodin. A ještě jedna teorie medvědí tlapky versus veverčí 😊 (Jíra x Zelí) nám vyvolává úsměv na tváři.

Sobota – ležérní ráno při sluníčku. I s předpovědí blížícího se deště po 9.h všichni odcházíme na Studnu. Opět tradiční sibérie od Modráku výš – déšť, sníh, opět vichr. Jsme promáchaní, otáčíme to. Sjezd děs a hrůza. Před polednem jsme zpět na chaloupce.

Přichází nás pozdravit Monika a Petr Hradilovi. Prší… Sušíme se a hodujeme… Zelí: „Hele, teorie jedné buňky je už stará 20 let. Na jednom vodáckým víkendu… A teď? Už si nepamatuji ani tyhle tři základní věci – jména, čísla a tu třetí si už taky nepamatuji!“ 😊

K 14.h se ukazuje slunce, jdeme do hory. Opět všichni spolu klidnou chůzí směr laviňák. Peky s rodinou jdou na Studnu, Bosák s Liborem na Luční, zbytek na Výrovku. Kde je k našemu těšení se na pivo bohužel zavřeno ☹. Též míjíme Františka, Vrbku a Šímu přicházivší z Janských Lázní.

Všichni se slézáme posléze v Chatě v Modrém dole na komouše. Vlastně hned několik. Vrbka oslavuje svoji novou skialpovou výbavu, rundy se točí. Pan domácí je rád, že má konečně hosty. A tak nějak s radostí si nechává samovolně dýžka bez potřeby vracet nám na velké bankovky 😊.

Po 18.h sjíždíme do Obřáku, abychom si užili pohodlí chaty. Se soumrakem přijíždí ještě Máňa s Maruškou, které se k nám vydaly ze Strážného. Zážitků má každý požehnaně, humoru ještě víc.

Neděle je na nebi trochu klidnější, výhledy lákají. Hlavně pak dobytí Studny a její sjezd. Cestou nám opět něco padá z nebe, ale ne dlouho. Vítr s přibývající výškou sílí. Ale takhle krásně jsme tu dlouho neměli. Užíváme si to, nespěcháme. Trochu se dělíme na skupinky, ti vzadu toho nejvíc nakecají 😊. Sjezd je parádní. Terén je umrzlý, ubičovaný větrem s jemnou vrstvou poletujícího prašanu. Nechce se nám odtud. Nacházíme si nový průjezd vysokým lesem, úžasné. Pak jsme se ale dostali na jakýsi čerstvý polom a bylo vymalováno. Zbytky stromů, pařezy, klády, sněhu čtverečného ubývalo, dřeva ležícího naopak. Smrček vlevo, vpravo, mezi nohama ☹. První, druhý, třetí, ještě skok a bylo vymalováno 😊. Vyloupli jsme se u Chaty v Modrém dole skokem z kamenné zídky. Ještě že humor je nesmrtelný 😊.

Tak takto se nám vydařil třetí díl letošních skialpových Obřáků. Opět jsme se shodli, že musíme dále posilovat naši kondici fyzickou, ale především duševní. Protože nám je spolu krásně.

MOC díky všem zúčastněným… Mějte se krásně, Ady