Skialpový víkend v Obřáku – 11. ročník, díl první, 10.-12.1.2025
Stejné místo, stejný čas, deník nový, tak ne, jsme o rok dál…
Do Pece dorážím již hluboko po setmění, sněhu je všude mraky a stále lehce sype. Kousek za lanovkou potkávám Máru, Zelí a Mirečka, beru jim do auta batohy. Na semaforu u Betyny mě předbíhají, takže jsme na chatu dorazili všichni společně. Na louce není jediná stopa, všechny chaty jsou opuštěné. Prošlapáváme hlubokým sněhem cestu na Čtyřku, zatápíme, narážíme soudek a začíná krásný pohodový víkend.
Ve 20:30 vyráží Mára a Zelí zkontrolovat podmínku v Modrém dole, neplánovaně si protahují cestu ve vichřici a sněžení až na Luční. Debužírujem donesené dobroty a dlouho do noci probíráme všemožná témata.
Ráno nespěcháme, venku je -10 stále fučí a sype. Všude krásně bílo a nikde nikdo. Zima jak má být! Z večera poházená cesta na záchod zmizela. Doráží Kuba se Zuzkou, spolu s Márou vyráží do Modráku, kde se neplánovaně setkávají s Marcelem a užívají nekonečné množství prašanu. Zelí odněkud vytáhne dvě vepřová kolena a začíná připravovat luxusní ovar a polévku.
Já vyrážím přes Výrovku, Lišku (opět náhodné setkání s Marcelem), Pražskou, Javoří důl, Velkou Úpu na Pěnkavák, kde navštěvuji kamaráda vlekaře. Začíná se stmívat cesta zpět traverzem od boudy Jana, pod lanovkou na Portášky se vleče proti silnému větru. Už chápu proč osada nad Pecí dostala název Větrník… Údolí pode mnou osvětluje Pec a nasvícené sjezdovky, nahoře jsou ale nechutné závěje a docela nevlídno.
U mostku k chalupě potkávám Pína, který jde na lyžích snad až ze Španělska. Během chvíle doráží Jana, František se Sojkou o chvíli později Karel.
Ovar je luxusní, španělský rum mizí.
Přesně ve 22:22 11.1. vstupuje do oddílu Mireček. Pro předání 200 Kč volí originální způsob – půllitr s pivem 😉
Jak se říká – Kdo se ráno nestydí, nebyl na večírku. Ráno opět nespěcháme, opakovaně prohazujme novou cestu na záchod. Zelí vykouzlil z vývaru dokonalý ranní životabudič.
Postupně se dáváme do kupy a vyrážíme za klasikou do Modráku. Fučí, na pláních je sníh utemovaný, mezi stromy jsou ale podmínky dobré. Postupně se potkáváme dole na chatě, unavení, ale spokojení.
Při odjezdu, když jsem se jel otočit na semafor k Boudě v O.D., je cesta pěkně zavátá a v protisměru potkávám čtyřkolku na pásech, couvám k Horezdaru, kde definitivně zapadám do sněhu. Čtyřkolka na pásech mě objede, dá rychlý pokus o vytažení a nechává mě napospas svému osudu. Zkouším volat hasiče, dovolávám se do Polska… Na chalupu naštěstí dorazila poslední skupina lyžařů. Mára, Kuba a Zelí mi pomáhají heverovat auto, odkopávat sníh a vytvořit prostor na otočení. Dílo se zdařilo, cesta dolů již byla v pohodě.
První letošní Obřák je za námi a těším se na další setkání na sněhu.
Čejpík
Čtvrtek, 13 února 2025 at 7:38 |
Pěkný počin, Čejpiku! Již jsi mi tu jako autor dlouho chyběl. 😉
Děkuji ti tímto za připomenutí pěkného prvního pořádného skialpového zážitku a pobytu na té naší krkonošské základně. 🙂