Vysoké Tatry – Popradské pleso, akce s parametry zájezdu, 5.-9.7.2023

Někdy skutečnost předčí očekávání, a to se v Tatrách stalo. Předpověď počasí ucházející, podmínky na naše aktivity v okolí dobré, hurá za novými zážitky!

 

 

 

Když jsme vloni odjížděli z Tater, říkal mi Bosák, ať to letos udělám na Popradském plese, že jsou tam pěkné lezecké terény. Nu, pomyslel jsem si cosi o … Ale jak šel čas, byl tu Silvestr a jak na Nový rok, tak … tak jsem jim první den v roce napsal na blint o 16 míst. Obratem poslali potvrzení a od té doby mi až do odjezdu prošlo počítačem 89 emailů, 11x jsem měnil počet osob, několikrát logistiku dopravy, aby nás nakonec odjelo 25, přičemž další čtyři z důvodu nemoci své, nebo v rodině, odjet nemohli (Pavla, Míra, Anička a Pavla).

A tak jsme v několika skupinkách vyrazili z úterý na středu 5.7. směr Slovensko, abychom se po odvozu batohů s lezeckým materiálem z parkoviště u Štrbského plesa sešli u toho našeho, Popradského, postupně ve složení: Rosťa, Marťa, Lucka, Kačka, Lenka, Vojta, Eva, David, Verča, Ondřej, Libor, Šíma, Bosák, Zdeňka, já, Karolína, Žofka, Kristýna, Káčko, Tomáš, Johy, Moni, Pavla, Věra a Zdenda.

Cesta na chatu pohodová, ona sama se službami a pokoji pěkná.

Po ubytování milé překvapení v podobě vstupu Tomáše, Johy a Pavli do oddílu hned na začátku akce. To jsem opravdu nečekal…

Následoval odpolední program v podobě výletů po okolí a prvního lezení. Např. Rosťa s Marťou vylezli na Ostrvu a navečír vyrazili ještě s Kačkou za LiBo na skály v Galerii Ostrvy.

Večer plánujeme další den a rekognoskujeme terén.

Ve čtvrtek od rána nečekaně prší, čekáme na meteorology slibované zlepšení, ale nakonec každý někam vyráží, děj se, co děj. Nejsme z cukru, že?

Lenka a spol. směr Batizovské pleso.

Bosák a spol. směr Chata pod Rysmy.

Já se skupinou mládežníků a dospěláky na Mengusovský štít, abychom nakonec kvůli mlze, a následně i silnému dešti, došli na Koprovský štít, což byl na ty podmínky nakonec parádní počin.

Po příchodu sušíme věci, kde se dá, užíváme si další příjemný večer s povídáním a do oddílu vstupuje Eva!

Páteční ráno je krásně slunečné, hurá na vrcholy turistické i horolezecké, do stěn, na výlety.

Lucka a spol. na Koprovský štít.

Moni s Pavlou směr Rysy.

Lezkyně a lezci opět na Galerii Ostrvy.

Já se skupinou mládežníků a spol. na Vysokou, vysněný cíl této akce. Zlomiskovou dolinou k ní a zpět traverz přes Kohútik pod Rysy do sedla Váha. Až do půlky centrálního žlabu jdeme společně, viz ten nejdelší žlab na první fotce. Poté dosažen východní (pravý) vrchol.

Začíná to být náročné, někdo to ještě v bezpečném místě otáčí a užívá si hezké odpoledne.

Pokračuji se zbytkem, v očekávání možnosti navazování, jištění a slaňování. Dostáváme se na lavici (modrou), traverz doprava a poté ze sedla přímo na vrchol. Paráda!!! Zpět se jistíme přes vysněžené žlaby a v sedle Váha je důvod k radosti.

Zde se rozdělujeme na bouráky a metodiky. Já, spíše psychicky unaven, sestupuji s Ondrou a Davidem za zlatavým mokem a odhodit batohy, zatímco Šíma, Tomáš a Zdeňka vyráží nalehko těch „pár“ metrů na vrchol Rysů. Setkáváme se na chatě a poté sestupujeme společně na základnu.

Následuje příjemný večer a plánování soboty, která má být opět slunečná.

Sobotní snídaně je na terase a poté hurá za dalšími zážitky. Např. mládežníci jdou na Rysy a po návratu slaví.

Snídaňová trojka žen vyráží směr Batizovská dolina.

Lezci vyráží na Voliu vežu. K nástupu jdu s nimi a po zralé úvaze se vracím užít si den jinak. LiBo s Triem si lezení užili báječně.

Já se vracím za Šímou na Popradské pleso a dostávám nápad jet do Laviny v Tatr. Lomnici na pivo. Tradice je tradice. Kontaktujeme Vrbku, která je někde poblíž s rodinou, zda se nepřidá a cestou nás potkává Hombré a posedí s námi též. Fajnový, veselý výlet až do tmy.

Následoval rozlučkový večer, z kterého se stala oslava Zdendových narozenin, a bylo hodně veselo!

Nedělní ráno je lehce na vodě, ale každodennímu prosecu, tradičně nabízenému v jakémkoliv množství ke snídani zdarma(!!!), se odolat nedalo. Balíme, odcházíme, někdo ještě do kopců, třeba směr Ostrva. Turisticky i lézt.

A to je vše. Je toho povícero, ale to se nedalo nenapsat a nevložit. Tak zase za rok, on mě k tomu jistě někdo dokope. Těším se na to!

 

František-FKDP

PS: ještě vyprávění Zdendy.

Doplnění pár postřehů k super pobytu v červencových Tatrách

S Věrkou jsme vyrazili autem, bezproblémové a zdarma parkoviště je u nádraží ve Štrbě. Zubačkou jsme byli za chvíli na Štrbském plese a vláčkem do stanice Popradské pleso jsme se přiblížili k počátku naší cesty k plesu. Na boudě jsme zjistili, že jsme dorazili jako poslední, ale dorazili! Únava předchozích dní se projevila a tak jsme už nikam nevyráželi.

Ve čtvrtek dopoledne leje a tak vyrážíme až po obědě směr sedlo Ostrvy s vírou, že nezmokneme. Po 50 výškových metrem padají první kapky, ale nejsme z cukru a pokračujeme vzhůru. V sedle je mlha, na vrchol Ostrvy ani na Tupy nejdeme, otáčíme to a v solidním deštíčku jdeme dolů.

V pátek ráno jsou hory čisté, tak vyrážíme na Rysy. Vracím se tam asi po 30 letech. Lidí jak na Everestu, jdeme bohužel pomalu, protože to Věrce nešlape. Míjíme Žabí plesa a na prvních skalkách se u řetězů a žebříků tvoří fronty, prostě hrůza. Sněhové pole pod chatou zvládáme a na chatě pod Rysy Věrka končí. Já jdu dál a za 3/4 hodiny jsem na vrcholu Rysů. Není si kam stoupnout, všechno Poláci a pár Čechů. S obtížemi jsem si udělal vrcholovku a po 15 minutách prchám pryč. O půl 1 jsem na chatě pod Rysy a pokračujeme s Věrkou dolů na Popradské pleso.

V sobotu je opět azuro a tak vyrážíme na Koprovský štít. Dolinou proběhneme vcelku rychle, ztrácíme čas výstupem kolem krásného štítu Mengus (Mengusovský) Volovec a za chvilku jsme na Hincových plesech. Věrka tam opět končí a já vyrážím na Koprák. A opět davy lidí. 

Na vrcholu jsem sice brzy, ale moc si ho neužiju. Jedna rychlá vrcholovka a pryč. Hincovy plesa jsou z vrcholu božský, ale zážitek se psem byl nade vše stejně jako zvláštní obrazce ve vodě Hincova plesa. 

A v podvečer jsme si dali s „Káčkem“ a jeho dcerou deskovou hru. Z večerní oslavy mých narozenin jsem raději fotky nedělal, to obstaral František. Hezky jsme se rozjeli. O to horší bylo ráno a tak  z opakování výstupu na Ostrvu sešlo. Tak třeba příště. Z chaty se vracíme kolem poledne zpět k autu do Štrby a Tatrám naposledy máváme. Stinnou stránkou byly 3 hodiny v koloně mezi Kežmarokem a Žilinou. Ale nejsme z cukru.

 

Zdenda