Zavírání Alp – Shladming Tauern, 13.-17.11.2014

Mnoho nezapomenutelných zážitků vznikne náhodou a nejinak tomu bylo i u tohoto výletu do jednoho z nejkrásnějších alpských koutů, které jsem měl možnost navštívit.

 

 

 

Prvotní myšlenka byla jet do Gesäuse Berge (http://www.nationalpark.co.at/), dle plánu J.T. z roku 2002. Bohužel, winterraumy v této oblasti byly nevyhovující. Ovšem už při hledání na mapě, kde to vlastně je, povšiml jsem si dalších pohoří v blízkém okolí a nad mapou začal s pomocí druhých hledat možnosti přespání.

 

 

 

Nu a prst se pak zabodnul nad Schladming, do střechy Ignaz-Mattis-Hütte (1986 m), stojící nad jezerem Unt. Giglach-S., se samostatným winterraumem pro 8 lidí.

 

 

 

 

Jako v loňském roce odjíždíme z Vulkánu a to dokonce v sedmi lidech! Jen Kníže čekal tradičně v Praze.

 

 

 

 

Nespěcháme, máme čas a tak dojde i na spací pauzu kdesi za Linzem. Na chatu to je necelých 1000 m výškových a podle údajů 3,5 hod. cesty. My na to máme celý den, tak snad i proto, a také s ohledem na tři společné noci, jsme na zahřívacích tekutinách nikdo nešetřil.

 

 

 

O půl osmé se přebalujeme v osadě Hopfriesen a po hodině a společné fotce vyrážíme. Po sněhu nikde ani památky, neboť i tady paní Zima ještě spí hlubokým spánkem. Trošku doufáme, že nám něco málo ze svého umění ukáže a nebudou to spíše Modřínové háje.

 

 

 

 

 

 

Cesta byla pohodlná, spíše pozvolné stoupání než nějaké prďáky a nálada v družstvu výborná. Závěr byl pak dlouho příjemně pozvolný. Prostě jsme si to užili!

 

 

 

 

 

 

V 11:27 vidíme poprvé chatu a za chvíli i celé jezero pod ní. Hned mě to místo přirostlo k srdci a ten pocit se každým dnem stupňoval.

 

 

 

 

Seznamujeme se s chatou, resp. winterraumem (http://cs.wikipedia.org/wiki/Zimn%C3%AD_prostor) a trumfujeme se, kdo toho vynesl nejvíc. Také ihned z dodaných ingrediencí vaříme prvního medvěďáka. Po třetím, v 15:15, se vrhá Kancléř na dřevo a docela mu to šlo!

 

 

 

 

 

 

Následovaly odpolední procházky po okolí, hledání signálu a následně pak vaření večeří a pokračování příjemného posezení u dalších medvěďáků a jiných lahodných moků.

 

 

 

 

 

 

V sobotu vstáváme v 7:15 a po snídani a sbalení vyrážíme okolo jezera směrem k dvouvrcholu Kalkspitze. Okolo chaty Giglachsee Hütte a přilehlého nejmenovaného okřížovaného kopečku.

 

 

 

 

 

 

Moc toho z cíle nevidíme, leží na nich mraky husté tak, že by se daly krájet. A tak jsme najednou u vrcholového kříže Laugauer Kalkspitze (2471 m), tudíž následuje společné foto.

 

 

 

 

 

 

Příroda je nám však nakloněna a mraky pomalu mizí. Žasneme, kde jsme a co všechno je vidět. Úžasné výhledy, hlavně pak na masiv Dachsteinu.Vracíme se do sedla pro nás vlastně novou cestou a z něj stoupáme na vedlejší vrchol Steirische Kalkspitze (2459 m).

 

 

 

 

 

 

To je již příjemný výstup, neboť je stále krásněji. Dochází samozřejmě na další společné foto a fota okolí.

 

 

 

 

 

 

 

Bohužel, z jihu doslova tečou další mraky a tak jdeme pomalu zpět na chatu.

 

 

 

 

 

 
Ne však všichni. Bouráci ve složení Kancléř, Pokyša, Adéla a Čejpik pokračují v dalších výstupech.

 

 

 

 

 

 
Zbytek začne po příchodu na chatu samozřejmě medvěďákem a pak už jen čekáme, kdy a odkud dorazí druhá skupina.

 

 

 

 

 
Vzhledem k tomu, že začíná být tma a my o nich nic nevíme, dobrá nálada v týmu mizí. Naštěstí se Jana obětovala nás alespoň hřát a když se po šesté v dálce objeví čelovky, začínám fofrem připravovat teplé přivítání.

 

 

 

 

 

 

 
Nakonec dojde na společné posezení u svíček a zpívání ze zpěvníku bez hudebního doprovodu. Ovšem i tak to stálo pro spící zbytek za to! Např. Zahradník … (http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/dobes-pavel/zahradnik-105176).

 

 

 

 

Nedělní ráno je slunečné a vršky jsou lehce pocukrované. Tentokráte máme v plánu jít směrem k Vetternspitze (2524 m).

 

 

 

 

 

 
Hlavně se nám ale poprvé ukazují naše dva vrcholy z předchozího dne. Nevěřili jsme, že to tam tak vypadalo.

 

 

 

 

 

Stoupáme pohodovou cestou, fotíme panoramata a celkem brzy, v 11:00 jsme na Rotmandlspitze (2453 m).

 

 

 

 

 

 

 

Opět společné foto a opět rozdělení. Po společné debatě se bouráci chystají pokusit o výstup na Sauberg a již zmiňovanou Vetternspitze.

 

 

 

 

 
Metodici, já, Karel, Vrbka a Kníže naopak volíme opatrný sestup k chatě a procházky po okolí.

 

 

 

 

 

 

 
Bouráci to zvládli, přičemž ze Saubergu (2520 m) nám stačili zamávat.

 

 

 

 

 

 

 
My, po zaslouženém odpočinku, pokračujeme v bohulibé činnosti drvoštěpa.

 

 

 

 

 

Ještě podvečerní každodenní hodinová procházka okolo jezera ve stylu „prduch na výletě“ a poslední společné letošní alpské posezení.

 

 

 

 

 

O pondělním svátečním ránu vstáváme brzy s vidinou návratu k Šemíkovi okružní cestou. Poslední fotky příbytku, poté společná u příbytku, kde nám zapůjčili sekyru a jdeme dál.

 

 

 

 

 

Cesta to byla pro všechny nečekaně nádherná a jen mi to utvrdilo v přesvědčení, že jsme měli možnost navštívit jeden z nejkrásnějších alpských koutů!

 

 

 

 

 

 

 

A nádherně položené Duisitzkar-see s jeho okolím to definitivně potvrdilo.

 

 

 

 

 

 

 

Sestupu do této oázy klidu a pohody samozřejmě předcházela poslední společná fotka na nejvyšším bodě sestupové trasy.

 

 

 

 

 

 

Vše jednou končí a i toto Zavírání, jubilejní, neboť bylo již desáté v pořadí(!!!), muselo dopadnout stejně. Šemík na nás počkal tam, kde jsme jej nechali, a tak již nezbývalo než se převléct do civilu, přebalit a naložit zavazadla a vyrazit domů, do Čech, do Prahy, do Podolí …

 

 

 

 

 
Tak zase za rok!!!

 
František alias Prezident-FKDP