Zavírání Alp v živých Mrtvých horách, 23.-25.11.2018

Letošní ZA bylo o týden posunuto kvůli Šímovi a nakonec to bylo velmi dobře – chata, pro kterou jsme se nakonec rozhodli, byla jen pro nás. Na krásném místě.

 

 

Nebylo jednoduché najít vhodnou chatu, neboť se mi nechtělo nikam daleko a v blízkých pohořích moc winterraumů není. Po několika pokusech a konzultacích s účastníky jsem nakonec dostal tip na chatu Pühringerhütte v Totes Gebirge – byla přijata jednomyslně. A tak se naplánoval odjezd a mohlo se vyrazit.

 

Z devíti lidí jsme nakonec jeli v sedmi: Zuzka, Vrbka, Luděk s kytarou za Knížete, Karel, Jarmila, Cyr a já. Čejpik i Šíma se stejně jako Kníže omluvili ze zdravotních důvodů. Odjezd byl z HK o půlnoci, příjezd ráno k jezeru Grundlsee, nazývané jako Zelená perla tohoto pohoří.

 

Nesmím ale zapomenout na veselou popůlnoční zastávku v Praze v nonstop Tescu pro bezkofeinovou kávu.

 

Je tedy pátek ráno a po přebalení za mírného mrazu, při hezkém svítání, vyrážíme z obce Gössl (720m) směrem k chatě (1637m). Psali 3-4 hodiny. Nespěchali jsme, užívali jsme si to. Začínal jsem tušit, že jdu jedním z nejkrásnějších míst této nadmořské výšky v rakouských Alpách. Občasné zastávky byly především z důvodu kochání se, užívání si přírody a výhledů.

 

Za jezerem Vorderer Lahngangsee jsme u Elmgrube dospali noční jízdu. Přes hodinu. Velmi příjemná zastávka.

 

K chatě to byl již kousek – v 13:20 se ukázalo místo, které mi přišlo jako ráj.

 

Samostatný winterraum byl útulný a AV klíč k hlavní chatě, sehnaný Knížetem a vyzvednutým u něj o půl druhé ráno, byl zbytečný, vyměnili zámek. Naštěstí nebyl potřeba, winterraum byl naprosto dostačující.

 

Zatopili jsme, nabrali vodu v jezeře, začali vařit čaje a medvěďáky, odpočívali jsme po noční jízdě a výstupu. Brzy byla tma a tak jsme pokračovali v příjemném posezení u piv zanechaných v ledničce, při Luďkově výborně namíchaném „mléce“, kytaře a jeho oblíbených sonzích a písniček ze žluté Já písničky. Venku zářil měsíc a hvězdy.

 

Sobotní ráno bylo báječné. Díky zavřeným okenicím jsme začali vstávat o půl desáté, já sám pak v 10:30!!! Slibované pohodové ZA se stávalo realitou. Hodinu poté vyrážíme bez Cyra směr Rotgchirr (2270m). Z chaty byl vidět kříž a cesta k němu tak 3-4 hodiny.

 

Zprvu byla cesta turistická, ale stále blíže ke stěně se stávala těžší a místy lehce lezecká. Začalo chumelit, vápenec začal klouzat a to rozhodlo: Vrbka s Jarmilou to po téměř dvou hodinách otáčí. Právě včas, kdy to ještě relativně bezpečně šlo, pozdě však na to, aby to holky zvládly sami. A na čekání nebylo počasí. Jdu tedy s nimi, vrchol počká. Karel s Luďkem a Zuzkou se u něj jistě vyfotí a výprava bude úspěšná.

 

A také že byla!!! V 14:15 Rotgchirr a zápis do knihy. Podle fotek hezké místo, bohužel nevyšlo počasí na výhledy a tak věřím, až se tam jednou znovu vypravím, že se bude na co dívat.

 

My zatím zprvu opatrně, pak již v pohodě sestoupili k chatě. Cestou Jarmila nezapomněla zapálit svíčku. Všichni tři pak u chaty využíváme moderního značení směr signál a spojujeme se se světem.

 

Večer byl opět příjemný, ve znamení oslavy vrcholu a dopíjení a dojídání zbytku donesených zásob. Pamatuji si, že bylo veselo, padlo mnoho hlášek a jsou zaznamenány. Nu, třeba je někdo dopíše do komentáře.

 

V neděli již vstáváme na budík, ale do krásného počasí. Škoda té soboty. Cesta dolů je stejně příjemná jako výstup, jsou nádherné výhledy, příroda čaruje. Vycházíme v 8:30 a u Šemíka se scházíme od 11:15 do 13:00. Někdo jde pomalu, někdo bloudí.

 

Cesta autem proběhla klidně, došlo i na společnou českou večeři. Ve 20:00 se loučíme u Terminálu v HK. Bylo to nádherné ZA, děkuji všem účastníkům za společnost. Určitě se sem ještě vrátím. Ale za rok jinam. Těším se.

 

František-FKDP