Zimní táboření nesvázané pravidly, 5.-7.2.2016

První únorový víkend patří tradičně Zimnímu táboření, na které někteří nejeli, neb nejsou ty pravé zimní podmínky. Ale zima byla úžasně zimní a výlet se vydařil jako skoro pokaždé.

Na Zimní táboření vyráží Luďa, František a já po čtvré hodině ze skoro jarního Hradce Králové vlakem do Opočna.

A dále potom autobusem s velmi milým a vstřícným panem řidičem, který nás na chvíli nechal vyvětrat v Dobrušce,

Aby nás hnedka zase naložil a dovezl do Kameniček-Žákovce ke Zlatému potoku, kde František navazuje na ZT z roku 2009 (odkaz na ZT 2009). V Dobrušce se k nám připojil Cyr a jsme všichni.

Pěšky se rychle přesunujeme za Cyrem do hospody v Dobrém, na kterou má František spoustu vzpomínek. Tam se k nám připojuje Lúďova kamarádka z nemocnice a slovo dalo slovo a za chvilku je z ní taxikářka, která nás v regulérním zimním počasí veze chumelenicí na Prázovy boudy.

Cesta je to dobrodružná, protože odvážná taxikářka zvolila letní cyklotrasu, kudy se ale v zimě holt projet nedá, i když na sněhu řídila více než bravurně. A tak se vracíme. Druhá volba již byla správná a za chvíli si již dáváme pivko a večeři na Prázovkách, kde chumelí o stošest.

Nocleh nacházíme v nádherné autobusové zastávce, kde je sucho a přiměřeně chladno.

Ráno vyrážíme po žluté, kudy jsme chtěli v noci jet autem, směrem Uhřínov a Zdobnice.
U značky cyklostezky a stop od kol našeho auta, směřujících místo do zatáčky rovně do pole, řekl Cyr: „Tady jsme včera ztratili rychlost a museli se vrátit.“

Cesta je to nádherná. Sice jsme se na chvíli ztratili, ale zvládli jsme si udělat i nutnou dopolední hygienu.

Pak nás značka zavedla na něčí dvorek, kde jsme chvíli s panem majitelem probrali kde co.

Na oběd jsme došli do Uhřínova a poobědvali v chýši ve skanzenu.

Tam se k nám připojil Františkův bývalý kolega z práce Ema na sněžném kole.

Ema nás doprovodil na kole až k pramenu řeky Kněžná.

A pak do hospody do Zdobnice, kde jsme si dali pivko a zasloužené dobroty.

Pak už jen cesta za soumraku někam, kde hlavu složit.

Protože trasa byla předem plánovaná, věděla jsem, že půjdeme kolem chaloupky naší oddílové členky Adély, a tak jsem si jí dovolila požádat o klíč, co kdyby….. A musím uznat, že to byl více než dobrý nápad. Celý den totiž byla obleva a ze Zdobnice mi již tak čvachtalo v botách, že další noc venku s mokrými botami jsem si neuměla představit. S vděkem a k překvapení všech ostatních jsem klíč před chalupou vytáhla a byla ráda, že mi boty do rána u kamen uschly.

Myslím, že i ostatní členové výpravy byli rádi, že se večer můžeme ohřát, sednout si a vyspat se v teple a měkoučku. Do konce ale došlo i na buřtíky.

Adélo, díky moc.

V neděli nás už jen čekala cesta na vlak do Rokytnice.

Díky všem za úžasný výlet.

Jana