Rabštejn 5.-7.8.

No, byl to příjemný víkend. Jelo se sice bez Parťáka (za trest ho pokousal pes a má na dlouho po „ptákách“ – kdyby radši jel a přestal blbnout s tou prací) ale i tak, nebo spíš proto, bylo veselo.

S rodinkou jsme dorazili včas k panu nadlesnímu Šmórancovi a spovolením dorazili k tábořišti. Uklidňující pivo a rum mě podpořilo k vbalování a stavění stanů. Zdeňka se tvářila spokojeně, děti ještě víc. No a pak už se jen čekalo na zbytek výpravy jedoucí na kole (Gogan, Machyč, Pepin, Jagyč, Jarda a Evička – v tričku) kteří se neúspěšně probíjeli nástrahami pouličních hostinců až z toho zabloudili a dorazili hodně pozdě v noci. Takže vítání a přípitky a na kutě. V sobotu lezeníčko, výlety na kolech, procházky po okolí. Kupodivu, až na drobnou přeháňku počasí přálo. Eva lezla poprvé, Jagyč taky. Snad se jim to líbilo. A to byl důvod k oslavám. A bouřlivým … Průběh noci bych shrnul jako nácvik záchrané akce v hlubokých hvozdech společně se ZS Šumperk. Ještě, že člověk nebyl střízliv ale i tak to bylo občas veselé a občas hodně nepříjemné. Vše dopadlo dobře, páteř neporušena (tedy s jitotou až po druhém rentgenu) a proto byl návrat taxikem s příjemným řidičem za pouhých 500,- příjemnou tečkou. Neděle byla už tak trochu ve znamení balení a upřesňování noční akce. Např. zraněný nespadl pouze na lahev od hořčice ale i na flašku od fernetu. Proto asi ta přítomnost nefalšovaného šoku ke kterému se odborně (myšleno vážně) postavila Eva. A na noční orientaci volajícího posádka ambulance taky hned tak nezapomene. No prostě bylo veselo. Gogan s Evou prchli brzy ráno, Pepin s Jagyčem ještě polezli, ostatní se poflakovali a balili. Pak už jen oběd na Skřítku (vynikající), odjezd šestimístným VW s osmičlenou posádkou do Doudleb (zde kolisti přestoupili) a hurá domů. Jo, ta hospoda tam byla a bylo u ní i v ní dobře. Velmi dobře!! Takže těšme se do Vulkánu.