Vysoké Tatry – Popradské pleso, konečně Mengusovský štít, 19.-23.8.2026

Tatry opět plné mládežníků s touhou dobýt svět. Minimálně nějaký ten tatranský vrchol, po procestovaných prázdninách od Atlantiku až po Azorské moře. To dodá našinci chuť vystoupat s nimi na každý z těch štítů vůkol.

Předem upozorňuji, že tento způsob článku zdá se mi poněkud … Nu, uvidíš sám, sama, milý čtenáři, milá čtenářko.

Středa, 19.8., 5:00, odjezd do Tater, vítání, oslava 21 let Elišky, posezení, čekání na poslední dva, vstup Elišky do oddílu, společné foto.

17:00 odchod na hotel, pohoda, výhledy, pohled na náš první cíl – Popradský Ľadový štít (2396 m), 19:00 chata, pěkné pokoje, zvlášť mladí a vyzrálí, studium cesty druhého dne, stále však pohoda.

Čtvrtek, 20.8., ráno si pospáváme, následuje tradiční skvělá snídaně, v 9:30 foto a odchod směr Zlomisková dolina, Ledové pleso Mengusovské a poslední voda, 11:00.

Pokračujeme směrem k našemu cíli s občasnými krátkými přestávkami, cesta šíleně kamenitá, poté suť, následuje i skoro trojkové lezení, v 13:00 odpočinek a rozhodnutí vrátit se, neb cesta dál je náročná a cíl časově daleko, s ohledem na hlášené odpolední přeháňky.

Sestup je ještě horší, lámu hůlku, opatrnosti nezbývá, ale u plesa je již příjemně, též i na dalších místech cestou k hotelu, kde si v 17:00 dáváme pivko a zatímco Kerhy doplňuje zbytek Sacího komanda, mládežníci padli za vlast. Pavla má v háji koleno. Nu, na další den tedy vyhlašuji volný program.

Pátek, 21.8., pospávání, každý někam, my tři směr Smokovec, Hrebienok, Rainerova útulňa, Tatranská Lomnica a zpět, 10:15 – 19:45, večer opět pohoda (nefoceno).

Sobota, 22.8., v plánu je, snad již konečně, vidět svět z vrcholu Veľkého Mengusovského štítu (2438 m, druhý nejvyšší polský vrchol, přístup na něj je náročný a určený pro zkušené horolezce), vydává se pět statečných (já, Šíma, Zdeňka, Kerhy a Eliška), počasí se snad zlepší, 9:30 odchod, cesta příjemná, jen ty vršky spíše v mracích, chvíli vidíme cíl, 10:45 Veľké Hincovo pleso (největší a nejhlubší pleso na Slovensku).

Krátká pauza a rozhodnutí, že půjdeme na vrchol, dokud nás počasí neotočí zpět, tajně věřím v lepší zítřky a modrou oblohu, po dlouhém traverzu přilby, po hodině lehké, vzápětí však těžší lezení a Zdeňka to otáčí, střídají se traverzy a skalní výšvihy, občas špatná orientace v cestě, v 12:30 pauza a kudy dál, vypadá to na lano, po dohodě zatím ne, pěkné výhledy.

Průvodce mluví jasně – vzhůru žlabem až pod kvočnu na vejci a dírou prolézt na římsu, balkónem dál, stěnou a po náročném hřebeni na vrchol, no nazdar, lezení určitě trojkové, kvočna a díra nalezena, leč prolézt jí s batohem na zádech bylo pro pupkáče i hubené náročné, avšak veselé, vzdušný balkón, stěnové lezení a hřebenem cic cak na vrchol.

13:13 vrchol, nádherný, s úžasnými výhledy na obě strany Tater a v bájo počasí.

Zápis do vrcholové knihy, ještě se rozhlédnout, k velkému překvapení je vidět poslední Jerryho místo odpočinku, celkem náročně hurá dolů na stezku (15:30).

Pod kamzíky k plesu, cestou se šťastni ohlížíme na dnešní zdolaný cíl.

K chatě skoro běžíme, neb se neskutečně těšíme na točené, což se v 17:30 stává skutečností.

Večeře, zasloužený odpočinek a poslední společný společenský večer, i s obsluhou, jenž si nás od minula pamatuje díky oddílové nálepce, moc nám odsud nechce.

Neděle, 23.8., již se nechce vůbec pryč, leč některé dohnaly večerní brynzové halušky, horem i spodem, takže batohy jedou i s marody tágem a zbytek statečných za nimi po kávě pádí pěšky, poslední ohlédnutí.

Mohl by to být závěr, ale doporučuji stavit se cestou z Tater před Vrútkami u motorestu Rieka v nádherném zatopeném lomu, s plážemi, vč. nuda, a s bufetem, jehož nám k překvapení všech odkryla Pavla.

A to je vše, drazí. Tak zase za rok do Tater!!!

František-FKDP