Letní Alpy 2026 – Zermatt, Švýcarsko – metodici 3.-12.7.2026

Letní Alpy – skupina metodici

Začátek července a konečně čas vyrazit na dlouho plánovanou výpravu pod Matterhorn. Bouráci na něj chtějí vylézt a skupina metodiků si jede užít Zermatt a jeho okolí. A k tomu společně strávený čas cestou tam, v kempu a cestou zpět.

V autech jsme ale rozděleni na Stěžerské (Káťa, Jitka, František, Šíma a já) a Liberecké (Zdenička, Lukáš, Jirka). Vyrážíme v pátek v podvečer a potkáváme se někde na dálnici. Stavíme na poslední benzince před hranicemi a pak hurá přes noc k Jungfraujoch – naší první zastávce.

Cílem je vyjet nahoru lanovkami, užít si dopoledne nad 3000 mm. Nadýchat výšku, trochu se projít a dojet včas do kempu v Randě. Kromě Františka jsme tu všichni poprvé a tak je pro nás vše úžasné. Užíváme lanovky a jsme překvapeni, že vlak až nahoru jede tunelem a že nic neuvidíme kromě zastávky v hoře a výhledů z okýnek.

Procházíme tunely pod vrcholem až na vyhlídku u observatoře a pak na ledovec.

Po něm dojdeme na Mönchsjoch Hut. Jdeme pomalu, rozdýcháváme se a hlavně se kocháme. Prostě nádhera.

Cestou zpátky k lanovce prochází druhou část tunelů včetně ledové jeskyně. Další nádhera.

Pak lanovkou dolů a odjezd k Zermattu do kempu Randa. Cestou míjíme jezero, ale my vzadu z něj nic moc nemáme, protože spíme. Cestu autovlakem již vnímáme a zase je to nečekaný nevšední zážitek.

Kolem čtvrté odpoledne jsme v kempu Randa. Je tedy dost plný, ale nakonec jsme našli super místo, kde jsme pak byli celý týden sami. Vybalujeme, stavíme stany a první problémek. Šíma zapomněl v autě v Čechách buben s prodlužkou do elektriky. Po chvíli našel jiné Čechy a ti nám kabel půjčují. Ale zase trochu zádrhel – nejde strčit do švýcarské zásuvky. Takže chodíme xkrát na recepci, co s tím. Nakonec máme kabel půjčují a vše funguje. Metodici odpočívají, bouráci musí balit na další den, kdy odchází na aklimatizaci.

Neděle 5.7.
V neděli ráno se dělíme. Bouráci odchází na aklimatizaci. My, metodici ve složení: Káťa, Jitka, Šíma a já, Vrbka, jedeme taxíkem z kempu do Zermattu a chceme vyjet na Sunnegu a pěšky kolem 5 jezer s nádhernými výhledy na Matterhorn. My tři ženy jsme poprvé v Zermattu a poprvé vidíme Matterhorn na vlastní oči. Kocháme se, ale moc se dole nezdržujeme, chceme na kopec.

Je nádherně. Stoupáme jen cca 500 m. Za odměnu si dáváme pauzu v restauraci na kopci jménem Bauherd. A po chvíli pokračujeme dál kolem jezer.

Šíma chce vidět konec ledovce, tak jdeme s ním. Dolů jdeme po hraně, kam dříve dosahoval ledovec, a je to pěkná díra dolů. Výhledy přes jezera ale za to stojí.

Kolem čtvrté jsme zpátky na lanovce, tedy spíše na podzemní zubačce a míříme zpátky do Zermattu. Ten si teď už v klidu projdeme.

Pondělí 6.7.
Na pondělí jsme naplánovala na Františkovo doporučení túru přímo z kempu na Weisshornhütte. 1500 m nahoru a rovnou i dolů. Vyrážíme kolem půl deváté a je to tedy pěkný kopec. Dává mi zabrat. Káťa s Jitkou šlapou jak divé. Já se spíše ploužím se Šímou v zádech😊 Ten mě uklidňuje, že je čas a vše zvládneme. Nakonec na chatu vylezu kolem druhé. Dáváme odpočinek, svačinu a ve tři vyrážíme dolů. Bylo zajímavé sedět dole u chaty a koukat na hřeben Weisshornu a lámat si hlavu, jaké je to tudy jít nahoru.

Holky jdou dolů druhou cestou. Já radši volím známý terén. Dolů to jde sice rychleji, ale i tak přicházíme po šesté. Krásný i když hodně náročný den.

 

Úterý 7.7.
Na úterý jsem nic neplánovala. Nechala jsem ho až dle situace a naší fyzické kondice či odhodlání😊. A udělala jsem dobře. Ráno se chceme vyspat a do oběda lenošit. Káťa s Jitkou se po obědě vydávají na 2 hodiny vzdálený vysutý most. Já se Šímou se jdeme koupat, prostě odpočinkový den.

Konečně se ozývají i bouráci. Jsou v kempu a my nikde. Zláká je ale náš návrh, ať se jdou taky vykoupat. Voda je ledová, ale v tom vedru to stojí za to.

Večer je zase ve znamení balení bouráků. Zítra vyráží na Matterhorn. A my s nimi. Tedy jen na chatu a pak zpět. Metodici kempují a bouráci balí až zbylo jen pivo. A pak zábava skoro až do rána😊

Středa 8.7.
Vyrážíme na Matterhorn. Všichni. Taxíkem. Paráda.
Procházíme Zermatt. Dáváme ranní kávu. Dokonce jsme potkali pasáčky, jak ženou kozy skrz Zermatt. Krátká zastávka u kašny s bobry, ať nám přejí štětí a ať se vrátíme v pořádku zpět.

Pokračujeme k lanovce a ta nás vyváží pod Matterhorn na Schwarsee. František nám cestou pojmenovává skoro všechny čtyřtisícovky na obzoru kolem Zermattu, na kterých byl. Myslím, že k našemu údivu nevynechal ani jednu. Dále už pak musíme pěšky.

Cesta je pohodová. Ale já se nějak zaleknu pohledu na Matterhorn a spoustu skály přede mnou, takže u prvního železného schodiště s lanem končím a svou dnešní cestu otáčím.

Den jsem si nakonec užila po svém: chvíli jsem ještě chodila pod Matterhornem, pak jsem se vrátila k lanovce a místo dolů jsem nečekaně zamířila nahoru na Klein Matterhorn. Super nápad – úžasný zážitek z lanovky i výhledy ze špičky kopce.

Bouráci a zbytek metodiků dostoupali na Horlihütte. Šíma zkusil i vylézt kousek Matterhornu.

Čtvrtek 9.7.
Na čtvrtek jsem naplánovala výstup na Rothornhütte, protože prý Mára na ní povídal, že hezčí výhled v Alpách nezažil. To jsme tedy museli zažít. Cesta je prý pohodová se dvěma hospůdkami. Tu první nám den před tím František ukazoval při courání Zermattem. Že bude tak daleko a musí se k ní takovým prďákem, nám už radši neřekl. Musíme si tam dát pauzu, kávu a něco dobrého na zub. Prý to už ale dále bude lepší cesta.

Údolí je nádherné. Cesta do kopce jako tady všude, ale jde to. Další zastávka a když vidím, jak vypadá cesta dále, tak jí vyhodnocuji jako cestu na Ostrvu v Tatrách a to snad dám.

Pokračujeme. U potoku si dáváme pauzu na oběd a Šíma se jde vykoupat. Když se obléká, tak zjišťuje, že nemá peněženku. No, paráda. Chvíli ji hledáme kolem, ale pak se Šíma vydává po svých stopách dle fotek v mobilu a díky bohu ji najde asi po 100 metrech. Takže můžeme jít v klidu dále. Asi za další dvě hodiny jsme na chatě. 3 180 mm asi rekord můj i holek!!

Jsme šťastní, že jsme tu!!! Dáváme pivko. A při něm přichází fotky od bouráků také s pivem. Sice nevíme, zda Matterhorn vyšli. Musíme si počkat do zítra. Ale aspoň víme, že jsou dole a v pořádku. Vyměňujeme si fotky toho, co vidíme za okny a je to nádhera.

Šíma se ještě šel projít na ledovec. My holky se o to pokusíme, ale cesta se nám moc nelíbí, a tak se raději vracíme na chatu. Tam ještě chvíli lelkujeme před večeří a pak ještě za světla na kutě, protože o půl desáté na chatě všichni spí.

Pátek 10.7.
Rána je zase nádherné. Na chatě jsme skoro sami, protože většina odešla podstatně dříve směrem k vrcholkům. Po hodně skromné snídani se vydáváme na cestu zpět. Hned pod chatou potkáváme stádo kamzíků a pak již jen pohodová sestupová cesta. Jakmile vejdeme do Zermattu, potkáváme bouráky. Společná fotka se ale ke mně nedostala. Sdělujeme si zážitky. Oceňujeme jejich snahu o vrchol i rozhodnutí se vrátit bez jeho dosažení, což také není lehké. Společně korzujeme po Zermattu, občerstvujeme se, nakupujeme dárky a užíváme poslední chvíle v tomto krásném koutě hor.

V kempu vše sbalíme a míříme k slibované zastávce na koupání u Ženevského jezera. Prostě musíme zkusit všechny obvyklé zvyklosti na takovémto výletu😊 Koupačka, slunění, káva a při tom řešíme, kde budeme večeřet. František vykládá o nějaké přehradě nedaleko, na kterou vždy jen kouká z dálnice a večeřet budeme tedy u ní.

Přehrada je obří. A je u ní i vysutý most. Kdo ho tedy nestihnul navštívit u Zermattu, jde to zkusit teď. Já jen na kraj, pak se mi to už nelíbí. Šíma prozkoumá i kus za ním.

A po večeři je čas na loučení. A taky na medaile….

Mládenci přehlasovali Zdeničku a jejich auto tedy míří rovnou domů do Liberce. Šemík veze posádku směr Horažďovice do vodáckého kempu. Musím říct, že to za mě byla výborná volba.

Sobota 11.7.

V sobotu ráno se tedy probouzíme u Otavy a plán je následující: ubytovat se, dojít na vlak, abychom si v poledne půjčili kanoi ve Velkých Hydčicích a sjeli na ní 3 kilometry do našeho kempu. Káťa s Jitkou zůstávají v kempu a staví stan. František, Šíma a já plníme plán. Stihneme ještě ranní pivo a druhé u půjčovny lodí a pak hurá na vodu.

Za mě je to tedy velmi zábavná jízda. Vody v řece moc není, a tak drhneme, kde se dá. Občas plujeme do kolečka nebo cik cak zleva doprava. Já se tedy hlavně bavím a vezu, i když jednu chvíli musím vystoupit a jít po svých, prostě málo vody. A závěr….ten prostě nevymyslíte a tak jen přikládám fotky a video😊

Neutopili jsme sebe ani loď, ale drobné ztráty byly, takže v nejlepší přestat a u našeho kempu končíme. Užíváme pohodu na břehu, koukáme na finále Wimbledonu a pak na mistrovství ve fotbale.

Krásná pohodová tečka za úžasným výletem pod čtyřtisícovky.
Kamarádi mockrát děkuji a zase někdy.