Vrchovina mi dlouho neznámá, navštívena byla mnou poprvé v roce 2023 a byl jsem jí okouzlen. Těšil jsem se na pokračování, jih Hřebenů a hlavně na Brdy. Příroda opět nezklamala: nádherné to místo, mnohde připomínajíc vršky Šumavy.

Tehdy jsme došli do Hostomic (https://www.hostezery.cz/modrinove-haje-na-hrebenech/), proto volba, kde začít, byla jasná. Plán jsem připravil od pátku do neděle, nějakých 40 km: Hostomice – Velká Baba – Písek – Čenkov – Obecnice – Tok – Malý Tok – Nepomuk – Rožmitál pod Třemšínem.

Pátek. Se Šímou vyjíždíme z Hradce v 15:00, přes Prahu a Lochovice, do cílové stanice. 5 minut před příjezdem dorazil Cyr a hurá do místního pivovaru. Prostředí příjemné, pivo chutné, jídlo dobré. Potkáváme dva čundráky, kteří by chtěli do hor. Povídáme si, ukazuji jim naše stránky, dávám kontakt. Nu, třeba se přidají na Zavírání.

O půl desáté opouštíme teplo nalévárny a plánovaný nocleh u pramene Brdlavka, neb nám místní poradili dvě jiná místa, vhodnější na spaní. Avšak tak dlouho se mezi sebou dohadovali nad mapou v mém mobilu, až jsem si všiml místa úplně jiného, skvělého: hájenka Čápovka s významným bukem lesním. Pro Cyra též dobrá volba, jelikož pro něj vhodné parkoviště bylo vzdáleno jen 700 m. Z hostomického náměstí, od nám z roku 2023 známé Kafárny, jsme odvezeni do sedla Pod Velkou Babou, jdeme na Čápovku, posezení, povídání, loučení s Cyrem a jeho výbornou slivovičkou, ustlání si, povídání a hoďku po půlnoci dobrou noc.

Sobota. Noc byla ve znamení měsíčního svitu a oblohy plné hvězd, teplé spacáky nezklamaly. Jelikož jsem mladší, vstávám již v osm, připravuji snídani, v devět vypouštím spáči Šímovi károšku, což ho moc nepotěšilo, baštíme, balíme, v deset odcházíme. Po neznačené na žlutou, modrou a přes Velkou Babu s úžasnými výhledy na širokou kotlinu okolo potoka Chumava, Hořovickou pahorkatinu, vzdálený Český kras a Křivoklátsko. Následně nacházíme lehce do žluta zbarvený modřín, čímž je to nejzákladnější tohoto výletu splněno. Že jich uvidíme ještě minimálně 100, to jsme opravdu, ale opravdu nečekali. 🙂 V 11:00 ťukáme na Cyra, vysvětlujeme si plán, kde se sejdeme, rozloučíme se a hurá pěšky dál, směr Obecnice.

Fotky z další cesty napoví mnohé, jak krásně bylo a kudy jsme putovali, přesto to trošku upřesním: okolo Písku s radarem Řízení letového provozu ČR, přes Komorsko, Čenkov u Jínců, kde končí Hřebeny a začínají Brdy, s kávovým posezením s Marem, resp. Hombrém u Dominikálních Pasek, až do Drahlína.

Na konci Drahlína se Šíma po patnácti letech setkáváme s bratrem Fandou z tátovy strany. Při plánování jsem to vůbec netušil a Šíma mi to do poslední chvíle neřekl, aby to nezakřikl a nešlo se z nějakého důvodu jinudy. Bylo to velmi milé setkání, povídali si dlouho. Následně nás během přeháněk odvezl znovunalezený bratr zbylé 3 km do Obecnice autem, kde jsme se setkali s Cyrem a Fanda s námi ještě chvíli poseděl v jediné otevřené pivnici na hřišti. Pohoda jako ve Sport baru ve Stěžerách. 😉

Další nocleh jsem nalezl 500 m od Toku (865 m), nejvyššího bodu Brd, Brdské vrchoviny a Středočeského kraje. Ze hřiště odcházíme o půl šesté, chceme jít co nejdále za světla, resp. stmívání. Opět krásná, nebezpečná příroda. J Potkáváme partu trempíků, mrtě děcek. Budoucnost vidím dobře. Stmívá se, prudké Kamenné schody dají zabrat, ještě jeden výšvih a za tmy přicházíme na Tok (19:30). O hoře se moc mluvit nedá, neboť 2,5 km okolo se svahy snižují o pouhých 50 m, tudíž bez čelovek bychom jej určitě přešli. Tedy ne nyní, neboť Měsíc, dva dny před úplňkem s názvem Lovecký měsíc, opět zářil.

Mezitím přijíždí na nocležiště Cyr na elektrokole, nechává jej tam a jde nám naproti. Potkáváme jej již při „sestupu“, ale i tak si popřejeme k vrcholu, kam on zbylých 200 m pokračuje a my dva míříme k chatě Carvánka, s dalším pěkným přístřeškem a velkým ohništěm. Tentokráte je na oheň čas, jdeme do lesa pro dříví a Šíma se ujímá funkce paliče. Plamen jako o Svatojánské noci! Mezitím přichází Cyr a z brašny vytahuje dárek jako minulou noc: plzničky a slivovičku. Velmi milé! Upéct buřty bylo poněkud riskantní, foukalo co chvíli jinak, ale výsledek chutnal a hřál bříško. Nakonec jsme pivko vyměnili za horkou griotku a čerta, přeci jen bylo již na nule. 😉 Cyr odjíždí v devět zpět do Obecnice, my usínáme v jedenáct.

Neděle. Změna času dělá své, o půl sedmé jsem na nohách, čtu si o tomto místě, připravuji snídani, tentokráte budím Šímu něžně (hlídá si špunt), balíme, poslední pohled na teploměr, selfie.

Před námi je 10 km, zkrácená trasa. Několik dní neměnná předpověď, od rána déšť, mění plány: jdeme jen do Nepomuku, kde máme v jedenáct sraz s Cyrem a zbylých 6 km do Rožmitálu se svezeme. Jak řekli, tak udělali, vč. přírody – začalo pršet hned od prvních kroků za Carvánkou. I přes déšť, střídavě slabší a silnější, se šlo příjemně. Příroda ukázal sice pošmournou, ale nakonec znovu hezkou tvář. Cestu jsme si užili, vzali to ještě přes Malý Tok a blízkou Prahu si necháváme na příště. Před jedenáctou se opravdu setkáváme s Cyrem a jsme rádi za střechu nad hlavou.

Zbývá nám posledních pár společných hodin letošních MH. Rožmitál zklamal, vše zavřené, zachraňuje nás útulná restaurace Drumlovka ve Vysoké Peci, části Bohutína. Přestává prše, chutná teplá Brdská kulajda, kávička, zákusek, nabídka odvozu do Hradce, vrácení jízdenek a příspěvek na naftu, navečír konec letošních Modřínových hájů ve znamení zalomení palců.