Poslední slanění… Mělo to být vše trošku jinak, matka příroda nám však udělala čáru přes rozpočet. Ale jak se říká, vše špatné je k něčemu dobré a i tak jsme to pojali. Nakonec výše zmiňovaná matka udělala dobrý skutek a poslala nám “tři krále”, přesněji tři hudebníky, kteří nám udělali víkend, na jaký se nezapomíná.
V diáři nejni zhola nic, proto vše zde publikované je pouze můj subjektivní dojem, lehce zpochybnitelný, protože jasnou mysl jsem měl snad jen při příjezdu a při odjedu, zbytek času jsem si užíval Krakonošova opojení, což dokazují, bohužel, fotky v galerii. Ale bylo mi nádherně a věřím, že nejenom mně. Jediné co mi zbylo jako důkaz, že se nás sešlo hojně a popilo se ještě více, je účet, zanechaný u dvou prázdných sudů od velmi kvalitního, a jak se patří hořkého Krakonoše 12, basy plné prázdné čtrnáctky (!) a další spousty prázdný pivních lahví i dalších šňapsů všelijakých.
Vše začalo již v pátek po poledni, kdy se hrstka nadšenců vydala do Obřáku na kole. Myslím že Pepin, Jagyč, Machyč a Gogan. Výlet se jim zřejmě vydařil, přijeli spokojení do již rozjeté zábavy. A tu právě rozjeli Tomáš, Kamil a Petr, banjo, el. basa a kytara. K nim se přidal Jerry s kytarou, zpěv všech přítomných a další pomocné hudební nástroje vytvořené ze všeho, čím se dalo mlátit do čehokoliv.
No, a takto jsme vlastně strávili celý víkend. Kdo? Tak tedy: já, Hombré, Evináček, Zdeňka, Honza, Kamil, Petr, Parťák, Martik, Bengo, Jana, Tomáš, Jerry, Gogan, Pepin, Jagyč, Jirka, Lucka, Machyč, Markéta, Michal, Chahoň, Jenča, Karel, Faust a Jarmila. Pokud jsem na někoho zapomněl znamená to, že nepil pivo a není uveden na účtence, papíru pravdy. Přesně v tom pořadí, jak byli všichni zapsáni se vrhali i k sudům. Ne všichni vydrželi do neděle a ne všichni přijeli v pátek. Někdo byl přivezen i odvezen, někdo byl na výletě na Sněžce, někdo výletoval ve dne, někdo v noci, někomu byla zima jinému vedro, někomu se to líbilo a někomu ne, někdo zpíval, jiný řval či poslouchal, někdo spal ve dne druhý v noci, někdo pořád a někdo vůbec. Všichni pak, a je to opět můj příjemný dojem, odjížděli spokojeni s minimálně malinkým pocitem toho, že to nebyl zabitý čas, a že to přeci jen stálo za to, do toho Obřáku dojet.
Tímto jsem úplně vyčerpán. Končí článek o Obřáku, končí i poslední článek roku letošního. Snad vám udělaly občas radost a přispěly k tomu, že víte něco nového o místech známých i neznámých, o tom, jak si ten náš oddíl žije a děkuji všem ostatním přispěvovatelům našich stránek. Tak ať se zase za rok sejdeme v počtu neméně hojném.
Prezident-FKDP