


Říká se, že srpen má nejkrásnější počasí v roce. Nu, asi ten letošní takový byl. Ale co určitě platí, že v běžném roce žádný jiný měsíc nezačíná ve stejný den. Ale jinak je jako měsíce ostatní, samá volnočasová aktivita.
Například pravidelně se v srpnu předává pohár, doplněný cedulkou s letošními vítězi.
Jerryho podání – předání poháru, 11.8. Předcházela tomu pěkná Plážovka na písku, aby následné posezení bylo veselé a na účast vzácné: přijel i oddílový člen až z daleké Hispánie.
Branžež, potřetí v Příhrazech, 21.-25.8. Proběhla v tomto koutě Českého ráje, neb předchozí ubytování u Komárovského rybníka změnilo majitele. Ale s ohledem na deštivou červnovou návštěvu jsem se sem těšil, že to bude příjemně strávený čas mezi skalami a pod nimi. A jak to tedy probíhalo? Předně po dlouhé době od čtvrtku do pondělí.
Čtvrtek.
Pátek.
Sobota – výlet.
Sobota – lezení a večer.
Neděle.
Pondělí.
Tak zase za rok, někde tady.
Mezinárodní horolezecký filmový festival Teplice, 28.-31.8., jsem navštívil poprvé a byl jsem unesen! Sice jen jeden den, v sobotu, ale stálo to za to. Avšak již dříve tam od nás byli a též si to užívali. V neděli pak došlo na lezení v HISu i Ádru.
Čtvrtek + pátek v Teplicích.
Pátek + sobota v Martínkovicích.
Sobota v Teplicích.
Sobota + neděle v Martínkovicích.
Neděle v Ádru.
Neděle v HISu.
Vulkán, 11.9., se slavil v Chorvatsku a bylo veselo! V HK byl opět bez našinců.
Pokračují vocapové příspěvky.
Čundr s vnoučaty, 31.7.-3.8. Několikaletá tradice, kam mohou i tatínkové s prcky. Počasí letos nedovolilo jet, kam jsme chtěli, tak to vyhrála chata Sněženka a okolí.
Nízké Tatry, 16.-20.8. (napsala Jana Vrbka).
V půlce srpna jsme vyrazily na dlouho plánovaný přechod Nízkých Tater. Jana, Lenka, Lucka, Míla, Verča, Maruška, Anička a já. Vyrážíme v sobotu a ta je hlavně o přesunu na výchozí bod Donovaly. Kousek jsme i ušly a já koukala, co se všechno vleze do batohu na přechod hor 🤩 Okurky, papriky, spousta šišek salámu, piva ale i šňaps 👍 Holky klobouk dolů 😁 Druhý den nás čeká trasa dlouhá 22 km a převýšení 1400 m. Takže hooooodne stoupáme na hřeben Nízkých Tater a pak celý den stoupáme a klesáme, ale hory to jsou nádherné a výhledy stojí za to. Třetí den nás čekají dva nejvyšší vrcholy – Chopok a Ďumbier.
Cesta je stále nahoru a dolů, ale tentokrát je po cestě hospůdka a s ní i dlouhý obědový odpočinek. Čtvrtý poslední den jdeme jen do oběda, kdy končíme na Čertovici. Tam je také hospůdku a my tam zůstáváme přes noc. Ve středu se dělíme. Já s Luckou již musíme domů,.ale cesta RegioJetem stála za to. A zbytek zůstává do pátku.
Hory, kde se dalo. Přispěli: Marcel, Libor, Renča, Adéla, Peky a Karel.
Ferraty, klettersteigy a zajištěné cesty, kde se dalo. Přispěli: Domča, Naty a Rosťa.
HIS, kdo mohl a chtěl. Přispěli: Kačka, Renča a já.
Lezení venku, kde se dalo. Přispěli: Rosťa, Renča, Kačka, Jagyč a Bára.
Lezení uvnitř, kde se dalo. Přispěli: Kačka, Jagyč a já.
Jiné, kde se dalo. Přispěli: Renča, Vrbka, Šíma, Zdeňka, Lukáš, Zdenička a já.
Vtipné na závěr. Přispěli: radši nejmenováni.
Tím je tento report u konce. Snad potěší nejen pravidelného čtenáře/čtenářku.
František-FKDP
Pěkné čtení, málo textu, hodně fotek, ideální. :))
To kdybych věděla, že tu budou naše fotky z ferraty, poslala bych hezčí a lepší! 😀
Děkuji za poslání, Naty Zubo, máš/máme je tam. 🙂
🥰🥰🥰