Je po Vulkánu (12.3. + 14.5.) a nouzovém stavu (12.3. – 17.5.), v němž se konal Jerryho výstup (4.4.), různé výlety, lezlo se, byly dvě brigády na Plážovce (20.4. + 4.5.) a hrálo se, máme novou nástěnku…

Tak, máme po hodně nevšedním zážitku, nezapomenutelném. Dá se říci, že s dobrým koncem, vše se vrací k normálu. Odepsali jsme sice Velikonoční a Májové Alpy, dubnový Vulkán, Sedmihorky a dva Skialpové Obřáky, ale ten květnový BUDE! Tak rychlé ohlédnutí zpět a pak již jen hledět vstříc skvělé budoucnosti.

 

 

Vulkán, 12.3., byl v den vyhlášení nouzového stavu a omezení otevírací doby restaurací. Vlastně vše začalo. A podepsalo se to i na návštěvnosti – byl jsem tam z oddílu sám s pár věrnými štamgasty. Pár zápisků ale mám:

– cestou tam jsem navštívil DJ Toma v nově přebudovaném obchodu High Point. Má to tam hezké, doporučuji! (skrytá reklama)

– otevřeno jen do 20:00 hod.! Přičemž během večera vyšlo najevo, že je to až od druhého dne. Nejdříve tedy dávám rychlé pivo a klasiku Héfaista. Doplňuji administrativu.

– poslouchám vedlejší stůl, puberťáky, řeší aktuální situaci doma a ve světě, kdy rozumově nečekaně vyčnívá blondýnka mezi čtyřmi nerozumy.

– píše Čejpik, posílá fotky z Obřáku. Dělám mu v deníku čárku.

– ve 20:00 odcházím, když prý po mně přišel Rosťa. Škoda.

 

Výlet na Sněžku a okolí bez lidí, 25.3. Bylo tam neskutečně prázdno. Od 9:00 do 13:00 jsem nikoho nepotkal! To již asi nezažiji.

 

Jerryho výstup, 4.4., proběhl. A proběhl báječně, užili jsme si jej. Vždyť zakázané ovoce chutná nejvíce. Na stránkách jsem jen zrušil páteční posezení a sobotu nechal na odvaze a důvtipu zájemců: bylo nás sedm! Vyrážíme v 6:10 po společné fotce. Následuje krásný východ slunce a pohodový výstup. Vítáme se nahoře na hoře v 7:50.

Muži znovu sjíždějí až dolů, ženy do půlky. Opět setkání nahoře a rozhodnutí jít k Černé boudě do bufetu. Věděl jsem, že mají otevřené okénko, všemu navzdory. Také otevřeli jen mě a pěkně jsme si to užili! Celou hodinu jsme poseděli.

Následuje chuť na nějaký volňásek a tak si dáváme pěknou stráň k Malým Pardubickým boudám. Pěkné! Chystáme se již na parkoviště, ale nápad znovu posedět u Černé boudy vyhrál jednomyslně. A bylo ještě veseleji! Vydrželi jsme tam další hodinu, do 13:00.

Pak již jen hurá kousek výstupu na kopec a pěkným sjezdem si užít poslední Černou horu této sezóny.

 

 

Rozloučení na parkovišti, ukončení již sedmé vzpomínkové akce na kamaráda. Vzpomínáte na první?

Ale poslední tečku udělal nečekaně někdo jiný: Naďa a Fanda. S ohledem na zdraví vyrazili druhý den sami. A proč dvě svíčky? Přeci i za Pepíka, ten měl totiž v den Jerryho výstupu 11 let od posledního vydechnutí na Králickém Sněžníku. A od mé poslední fotky s ním.

 

Nová nástěnka, 15.4., byla vyvěšena za nařízených opatření. Janě přísluší velké poděkování za tuto aktivitu. Věřte, že si ji prohlédne většina návštěvníků hřiště!

 

Plážovka – první brigáda, 20.4., …

Na konci dubna jsme se sešli na beachi, abychom stáhli igelity po zimě, vypleli, trochu uklidili kolem a připravili písek na nadcházející sezónu.

Samozřejmě potom došlo i na pivko a nějaký ten panáček.

 

Pozdrav z Obřáku, pracuje se na nové Dvojce!

 

 

Plážovka – druhá brigáda, 4.5., byla plná pomocných rukou, takže pověsit druhou řadu plachty bylo nečekaně otázkou pouhé hodiny. Úžasná koordinace prací! A poté zasloužená hra.

 

 

Vulkán, 14.5., již mohl proběhnout na zahrádce, což Vulkán samotný nemá, tak jsme vzali zavděk Centrálu. A byl to pěkný azyl! Sešlo se nás 9 a bylo o čem povídat.

Předně poděkování za zorganizování patří Rosťovi a Čejpikovi, prostě měli absťák. A lezlo se ostošest, přesně popsáno: „Rosťa nezavře hubu. Však má o čem vyprávět, 65 cest!“ A v podstatě se celý večer nesl v lezení po celé ČR. A když přišel Jagyč, tak to gradovalo! Nové lezecké oblasti na Plzeňsku atd. Vzpomínalo se i na Rabštejn (noční sanitka) a Hochalmspitze (skořápky na skále). Moc hezký večer.

Řešily se i praktické věci, jako pivo v Obřáku, kdo jej odveze a jak se tam kdo chystá. Zkoušíme si udělat medové pivo a Jiří nějak převyšuje na pánských toaletách. Vilíkovi byla zima a panáčky byly též.

Odjíždím ve 21:30 a ještě to tam pěkně žilo. Nelze se než těšit na pokračování tohoto nekonečného seriálu – pravidelných setkání ve Vulkánu.

 

A to je vše. Pojďme opět normálně žít a všeho nabízeného si řádně užívat!

 

František-FKDP