Je po Vulkánu (12.5.), poslední Stěně Černožice (11.4.), Plážovce – brigádě (25.4.), Májových Alpách na Branžeži (14.-15.5.) a dubnových aktivitách

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech, květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol, a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky.

 

Máme tu plně rozkvetlý měsíc, kdy se již něco málo uskutečnilo, ale vraťme se k měsíci aprílovému, kdy se ještě skialpovalo, byly k vidění první poslové jara, proběhly i svátky jara, slunce ukázalo svoji sílu a osušilo skály.

 

Skialpy, 2. + 5.4., sem také vložím, ať je tu ještě trošku sněhu. Užil jsem si svůj 30. výstup, ač jsem v to po úrazu ruky nedoufal. A užil jsem si s Márou náš poslední všední večerní výstup, v dešti a mokrém sněhu, na kterém jsme se cestou dolů odpichovali, všude vše zavřené a z nabídnutého parkovacího místa u pana Váchy, zadarmo, jsme udělali oranici a tahal nás zásahový vůz ČEZu, na který celý den pan Vácha čekal, neb mu nešla elektrika. Musel si ještě počkat… Ale večer jsme měli báječný, Mára vařil, já naléval. Tak třeba už za půl roku opakovačka!

 

Stěna Černožice, 11.4., poslední v sezóně 2021/2022. Lezlo se zdatně, návštěvnost skvělá, stěna nás řádně prověřila a kvalitně připravila na lezení venku. Teď to jen přetavit v hodnotné lezecké zážitky. Nebo alespoň radostné, vždyť i na trojce se dají dokázat věci.

 

Velikonoce, 18.4., proběhly jistě všude nějak, určitě ale příjemně. Tak přikládám pár fotek ze Stěžer a z ostrova, kam se některé marně uchýlily. O to více se koledovalo.

 

Plážovka – brigáda, 25.4., proběhla. Bylo nás hodně, neb se přidali i Čtvrtci, počasí přálo, udělalo se kus práce, poté se posedělo. Na hraní to ještě nebylo, ale další pondělí to již šlo. Ovšem to až příště.

 

Lezení v HISu, 28.4., bylo mojí letošní premiérou. A nejen mojí. Bosák krásně tahal, poté i mě s Alby. Ovšem na hodnotných cestách. Takže příště pěkně na prvním a o dva kvalifikační stupně níže. Ještě jednou díky, Bosáku, bylo to parádní!

Ono těch lezeckých akcí s oddílovými lezci a lezačky je hodně, fotky na vocapu vesele kolují, ale bez svolení zúčastněných je nemohu zveřejňovat. Nu, třeba mi to příště dovolí, nebo nějaký hezký příspěvek pošlou.

 

Pálení čarodějnic či filipojakubská noc, 30.4., oblíbený to poslední den a i tady jsem si dovolil vložit pár fotek s těmi z oddílu, které jsem měl možnost plánovaně i neplánovaně potkat. Byla to fajn setkání, odpoledne i večer.

 

Mé aktivity v dubnu, příspěvek Jagyče

Já v dubnu jen takový domácí popolézání, Lom s Parťáčkem, HIS s Mlaďákem, Sušky (skoro sami, Fotogena po lezech a cesty v okolí. Doporučuju Levejhák za VIII, nová, zajištěná, vedle nástupu fotogeny), Panťák (povedlo se mi přelézt Maestro IXa, před dvěma roky to nepustilo, teď mi Miloš Rademacher poradil flignu v bouldříku, tak se podařilo PP, tak super + k tomu nějaký místní oblíbený cesty).

29.4 – 1.5. jsme byli ( Já, Cíba, Rosťa a Mlaďák) v Holentalu a po cestě zpět v Kremsu, a parádní polezenice. Vylezeno v pátek: Na rozehřátí po cestě 1 délka za 7 cesty naproti na sluníčku, pak Blechmauerpogo, 7+, 260m, s Cíbou, OS team. V sobotu pokus o Schwarzer Bruder na Stadelwand, ale trápili se v tom před námi 2 Poláci, tak jsem jen ochutnal a slanil, pak jsme netrefili nástup a lezli jsme cosi vedle… to těžký jsme zkoušeli, nakonec hákovali ( 8), zbytek parádní lezení. Musíme zesílit a vrátit se, jen ten nástup a sestup…. ten už neláká, (asi) stárnu. Pak koupačka v říčce.

V neděli přejezd kvůli předpovědi do Kremsu, parádní sportovky nad Dunajem,  jen ten hluk ze silnice by nemusel být. Přelezeno Gold In Lillehammer, 8-, 30m, PP, Move Your Ass 8-, AF a pár dalších lehčích.

 

Vulkán, 12.5., byl veselý a hlavně ukončený po dlouhé době tradičně! Sešlo se nás devět, z toho 6 kolmo! V deníku je toho napsáno méně, ale dělo se toho hodně. Předně i já jsem na kole, což mnohé překvapí a nepamatují to. Asi jsem dlouho nebyl, Jirka je v oddíl pět let. Hlavně ale začínám opravou světla, Bengo asistuje. Opět překvapení, Jarmila s Karlem! Nebyl min. 2 roky. Alpy padají, co s víkendem? Hurá do Českého ráje, na Branžež, zkusit ji na letošek nějak domluvit. Karel se přidává, Hombré tam přijede, Šíma snad. Havně ale na kole!!! Mé váží 26 kg, Jirka Č. žasne, jeho 11 kg. Různá témata: cyklostezka do Stěžer, sníh na horách, voda v řekách, déšť v Alpách, teplota písku na Plážovce. Plánují se Sedmihorky, Obřák, Tatry. Skialpujeme a házíme psy a kočky z Nuseláku. Páni řeší stadiony v HK a PU, proč není společný v Opatovicích! Čejpík leze v Itálii, Karel se učí bagr, dlaně do tvaru pipky. Ženy mluví bez přestávky, nikdo neví o čem. Obsluha stále telefonuje a já mám chuť pokračovat, když už jsem na kole.

Dohoda rychlá, hurá tradičně do No.1 na šáňo!!! Mají poslední, demi sec, vychutnáváme si ho. Jirka nachází fotky z poslední návštěvy: 7.12.2017! Ještě s báječným Knížetem. Trošku ostuda, musíme to napravit a hlavně dohnat!

Po demi secu je stále chuť na bruta, přesunujeme se do Sport cafe. Bruti jsou, dobrá nálada též, cena opačná (No.1 255,- i s oříšky, zde 329,- bez nich). Ale vždyť je to téměř jednou za pět let. Doposud…

Ve 23:00 se rozjíždíme domů a já mám přeci jen ještě chuť na doušek něčeho dobrého na dobrou noc v ušáku u obrazu od Pepíka.

 

Májové Alpy na Branžeži, 14.-15.5., byly nečekaně úžasné! Píši je do tohoto článku, neboť navazují na Vulkán a hlavně jsem stále plný dojmů. Ačkoliv, něco malého by se do mě vešlo… (ledničku mám za zády, malá pauza neuškodí). Počasí nepřálo v prvním termínu o týden dříve a nepřálo ani nyní. Ze čtyř (Vrbka, Zuzka) jsme zbyli dva, já a Šíma. Náhradní plán, cyklovýlet někam, se nám líbil. Hombré se chtěl přidat se svým vozem, Karel tak učinil ve Vulkánu. V sobotu ráno tedy hurá přes Parťáka, kde si vážím kolo – 23 kg, poté hořické nádraží – Karel, dále směr Jičín, Prachov, Kost až do Chatové osady Lemberk v sousedství bývalého, tolik oblíbeného kempu Peklo, s výhledem na milovanou Sokolku. Celkem 84,5 km v pěkném čase na první jízdu od srpna 2021.

Tam je již Hombré a hodná paní správcová, která nám dohodne volnou chatku u vody od svého syna. V tu chvíli dostávám nápad na srpnovou Branžež a slovo dalo slovo, můžeme tam být a v okolí mít stany!!! To znamená: BRANŽEŽ LETOS BUDE!!! První dojem z chatky nemáme valný, ale pak se rozkoukáme, trošku ji zabydlíme a je tam parádně. Následuje výlet přes hráz do kempu Nebe, pivečko a zpět do Lemberku, kde příjemně hraje místní country kapela. Tomu ale předchází ostříhání Hombrého, neboť jsem se prý osvědčil před dvěma lety… Pak ještě posezení u vody a v chatce, plánování cesty na druhý den, něco lehčího. Poté do hajan, přičemž únava doléhá brzy.

Ráno bylo krásně, pospíme si, nasnídáme se, sbalíme a v 9:15 vyrážíme do Staré Paky. To se trošku zvrtlo, stále šíleně stoupáme, až se namíchneme a vezmeme to přes Tábor do Jičína. Nu, byl to zdatný počin, hlavně pro Karla. Smekám před ním. V Jičíně pivečko na zakončení akce a foto ve vlaku. Parádní, rychle domluvená změna Alp v českou zahrádku.

A Šíma? Jak to s takovými lidmi chodí, toulavá krev se nakonec usadí a stává se z něj starostlivý otec rodiny.

 

 

A to je vše, drazí. Psáno v pro mě smutný den, https://1url.cz/@josefabrham Ale život jde dál a já se těším na setkání s kýmkoliv a kdekoliv. Možností je opět drahně.

 

František-FKDP

2 komentáře

  1. Bosák:

    jj…v oddílu to žije …i plešatej krakonoš 🙂
    Fando lezení bylo parádní, s Alby již máme repete, tož zas někdy někde na šutru ?:-)

  2. Vrbka:

    Hezké… z Hombrého byl krásný Mikuláš na Posledním slanění:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.